Operace Exporter
Syrské tažení 8.6. - 11.7. 1941

Nasazení 11. československého pěšího praporu v operaci

Použitá technika

Bitva Exporter v Panzer Generalovi

K násilnému obsazení vichystické Levanty (společný název pro francouzskou Sýrii a Libanon), operaci Exporter, se britské velení rozhodlo z rostoucích obav z přítomnosti Němců v Sýrii. Vztahy mezi Brity a Vichy se zhoršily zejména během arabského povstání v Iráku, kdy Francouzi dovolili Němcům používat v Sýrii letiště pro mezipřistání německých letadel podporujících arabské povstalce. Německá letadla byla po potlačení povstání v Iráku ze syrských základen stažena, nicméně Britové již byli rozhodnuti útok provést.

Vichystické území napadly 8. června 1941 ve 2 hodiny ráno z jihu jednotky 9. armády pod velením generála Wilsona. Útočící síly zahrnovaly 7. australskou divizi , k níž byl přidělen i 11. československý prapor, která postupovala z postavení v Zajordánsku podél pobřeží na Bejrút, a jednotky Svobodných Francouzů, které společně se 4. indickou brigádou postupovaly z postavení v Palestině na Damašek. Vichystické obranné síly byly o něco silnější, zejména ve vzduchu. Velící generál Dentz měl k dispozici 45 000 mužů, včetně jednotek elitní francouzské cizinecké legie.

Zpočátku naráželo spojenecké vojsko na malý odpor, který však postupně zesílil a místy byl až energický. O tom, že syrské tažení nebylo žádnou procházkou svědčí i udělení dvou Viktoriiných křížů. Vichystičtí Francouzi nereagovali na optimistické výzvy generála Cartouxe, kterého de Gaulle jmenoval do čela francouzských sil, k přechodu na druhou stranu, nepodařilo se tedy zabránit bratrovražednému boji. Britové vyhlásili, že nesledují žádné územní zisky.

Podle pobřeží postupující Australané obsadili 15. června Sidon a po těžkých bojích si 9. července prorazili cestu k Bejrútu. Jednotky postupující z Palestiny obsadily 9. června Kunejtru, které se však Vichysté 16. června protiútokem opět zmocnili. Tvrdé boje přinesly 21. června obsazení Damašku spojeneckými vojsky.

Útok 9. armády podpořil svazek Habforce, složený z jedné tankové brigády a několika pěšími jednotkami, a 10. indická divize (gen. Slim) postupující proti Sýrii z Iráku. 1. července začal postup 10. Indické divize, která 3. července obsadila Dar-az-Zór. Svazek Habforce začal z Iráku do Sýrie postupovat podél hlavního ropovodu 21. června a o dva dny později dosáhl pevnosti Palmyra. Její posádka kapitulovala až po dlouho trvající obraně 3. července. 9. července postoupil svazek Habforce až k městu Homs (Hims), generál Dentz poté požádal jménem vichystických sil o příměří.

Nepřímá jednání mezi Brity a vichystickými představiteli v Sýrii probíhala již od obsazení Damašku britskými a de Gaullovými jednotkami 21. června. Vláda ve Vichy nejprve navrhla Britům rozdělit Sýrii na část okupovanou britskými vojsky a část ponechanou ve správě Vichy, po odmítnutí těchto podmínek 7. července pak souhlasila s přerušením vojenských operací v noci z 11. na 12. července. Ukončení palby vstoupilo v platnost 11. července v 21 hodin. V tažení utrpěli Spojenci ztráty asi 2 500 lidí, vichystické síly 3 500.


Vojáci Vichystické Francie pochodují pod dohledem Britů do zajetí

V následujících dnech probíhala jednání o ukončení konfliktu v palestinském přístavním městě Akka (středověký Sanit Jean a‘Care), jež skončila 14. července uzavřením příměří, podle něhož byla předána pod britskou správu celá Sýrie, příslušníci vojenských jednotek a úředníci věrní Vichy však dostali možnost vrátit se do Francie. Podmínky příměří vyvolaly velkou nelibost generála de Gaulla, jehož Svobodní Francouzi nebyli v protokolu vůbec zmíněni (generál Catroux však byl jednání přítomen). Pod de Gaullovým tlakem Britové později protokol o příměří “interpretovali” poněkud volněji a předali ukořistěný válečný materiál Svobodným Francouzům, kterým také umožnili provádět nábor mezi vojáky a úředníky před odjezdem do Francie (z 37 750 vojáků se k de Gaullovi přidalo asi 6000 mužů, z 1 200 úředníků přibližně třetina). Přestože koncepce spojenecké politiky vůči Libanonu a Sýrii byla i v dalším průběhu války předmětem britsko-francouzského sporu, byly obě země vojensky pevně v rukou britského velení.

Nasazení 11. československého pěšího praporu v operaci Exporter

11. československý pěší prapor - Východní dorazil do Sýrie po týdenním přesunu ze Západní pouště 1. července. Prapor byl nadále součástí 23. pěší brigády britské 6. divize, která zaujala pozice ve složitém terénu palestinsko-syrsko-libanonského pomezí. Štáb generála Gallowaye byl v palestinské Metulle, 1. prapor durhamské lehké pěchoty obsadil okolí libanonského městečka Mardž Ujún až k řece Lítání, napravo od něj k horám Džabal Chús se rozvinul 1. prapor pohraničního pluku (1st Border Regiment) a ještě dále na pravém křídle v okolí syrského města Banjás byla postavení 11. československého praporu. Dělostřeleckou podporu 23. brigádě poskytovalo dělostřelectvo 7. australské divize, rozmístěné na palestinsko-libanonské hranici dále k západu. Hlavní obranné postavení československého praporu na hřebenu vyvýšeniny zvané britskými vojáky “Beehive” a československými “Včelín” hájila 1. rota štábního kapitána Františka Zástěry, část vojáků roty byla navíc pověřena ochranou velitelství 23. brigády.

Českoslovenští vojáci zaujali svá postavení 2. července a stali se záhy cílem francouzské dělostřelecké, minometné a kulometné palby. Odpoledne 6. července, přibližně v 18:00, zahájily jednotky francouzské Cizinecké legie dělostřelecký přepad pozic československého praporu. Do československých zákopů dopadlo přibližně 20 granátů, které zasáhly polní kuchyni a sklad pěchotní munice. Při přepadu byl zabit dvacetiletý vojín Jiří Haas, další tři vojáci byli raněni. Haas, pohřbený v palestinském kibucu Dan, se stal prvním příslušníkem československé jednotky na Středním východě, který v boji položil život. Francouzská dělostřelecká palba činila československým i britským vojákům značné potíže a velitel 11. praporu podplukovník Klapálek se proto po dohodě s náčelníkem štábu 23. brigády majorem Smith-Dorrienem rozhodl provést průzkum směrem do hor Džabal Chúsu. Cílem průzkumné hlídky v síle dvou čet pod velením nadporučíka Jana Svobody bylo městečko Šibáa vzdáléné asi 10 km vzdušnou čarou na severovýchod od Banjásu. Hlídka, kterou doprovázel britsky styčný důstojník u praporu kapitán M. B. Rowton a dva drúzští průvodci, vyrazila 8. července v 16 hodin a po vyčerpávajícím pětadvacetikilometrovém pochodu dorazila v 01:30 na hřebeny hor nad Šibáa. Přibližně v 04:00 ráno 9. července českoslovenští vojáci obsadili městečko a odzbrojili posádku místní četnické stanice. Večer zahájili legionáři protiútok a ve 20.20 se jim podařilo proniknout do městečka, z něhož byli českoslovenští vojáci nuceni před přesilou ustoupit. Průzkumná hlídka se vrátila 10. července zpět do Banjásu. Téhož dne zahájily vichystické jednotky ústup z jižního Libanonu a Sýrie k severu a syrské tažení se začalo chýlit ke svému konci. Jedna četa 4. roty 11. československého praporu obsadila znovu městečko Šibáa, v následujících dnech se pak prapor rozvinul na linii Mardž Ujún - Šibáa. Krátce po půlnoci 12. července dostaly všechny spojenecké jednotky v Libanonu a Sýrii rozkaz zastavit postup a vyčkat definitivního ukončení válečných akcí. Velení vichystických vojsk v Sýrii totiž projevilo ochotu uzavřít příměří a jednat o ukončení konfliktu.


Použitá technika

Na obou stranách konfliktu byly v boji použity tanky v omezené míře. Jednalo se několik kusů lehkých tanků francouzské výroby, v jednotkách Svobodné Francie tank Hotchkiss H-39 a v Levantské armádě Renault R-35.


Lehký tank Hotchkiss H-39

Vznikl z tanku Hotchkiss H 35. Byl pokládán za takzvaný jezdecký tank, to je tank určený pro rychlé oddíily nahrazující jezdectvo, jejich hlavním úkolem bylo využít průlomu v nepřátelské obraně a pronásledovat ustupujícího nepřítele. Sériová výroba byla zahájena v roce 1939 a trvala do porážky Francie. Pár těchto tanků se dostalo s francouzským expedičním sborem do Norska na bojiště u Narviku. Dodnes je jeden exemplář ve válečném muzeu v Narviku. Po evakuaci Norska a porážce Francie je převzaly do výzbroje síly Svobodné Francie.

Technické data: délka 465 cm, šířka 213 cm, výška 220 cm, světlost 37cm. Hmotnost 12 t, posádka dva muži.

Výzbroj: dělo 47 mm se 100 náboji, kulomet 7.6 mm s 2400 náboji.

Pancíř: trup předek 22-34 mm, boky a zadek 34 mm, spodek 12 mm, vršek 22 mm, věž předek 45 mm, boky a zadek 40 mm, vršek 30 mm.

Motor osmiválcový, benzínový, s vodním chlazením, typu Hotchkiss, o výkonu 89 kW (120 k). Maximální rychlost 42 km/hod., dojezd 190 km.


Lehký tank Renault R-35

Tento tank vznikl z konstrukčních prvků tanku Renault AMR a byl určen pro přímý doprovod a podporu pěchoty. 52 těchto tanků bylo dodáno před vypuknutím války do Polska, kde jimi byl vyzbrojen 3. prapor útočné vozby. Tento prapor jich měl ve stavu 49, ale do bojů v Polsku prakticky nezasáhl pro váhavost vedení polské armády a celý ustoupil do Rumunska, kde byly tyto tanky zařazeny do výzbroje rumunské armády. Do bojů zasáhly v Polsku pouze tři tanky, které zůstaly ve školním středisku.

Technická data: délka 400 cm, šírka 185 cm, výška 210 cm, světlost 32 cm. Hmotnost 9,8 t. Posádka dva muži.

Výzbroj: dělo ráže 37 mm s 58 náboji, kulomet 7.8 mm s 2500 náboji.

Pancíř: trup předek 32 mm, boky a zadek 40 mm, vršek a spodek trupu 15 mm, vež 40 mm, vršek věže 30 mm.

Motor benzinový, čtyřválcový, vodou chlazený, typu Renault o výkonu 60 kW (82 k.). Maximální rychlost 19 km/hod., dojezd 140 km.

Překonával: příkop široký 170 cm, brod o hloubce 60 cm.


Literatura:

Hrbek, Jaroslav: Tobruk 1941
Gras, Yves: 1. divize Svobodné Francie
Sommerville, Donald: Druhá světová válka den za dnem
Naši vojáci v zahraničí
časopis ABC

Na stranu Československý odboj na Středním Východě a v Africe