7. 10. 1944 - 9. 5. 1945
Obléhání Dunkerque
7. 10. 1944 - 9. 5. 1945
Několik měsíců po invazi spojeneckých
vojsk do Normandie ve Francii se po čtyřech letech čekání
aktivně zapojila do bojů proti Německu i Československá
samostatná obrněná brigáda ( ČSOB ). Navzdory nízkému
počtu sloužících vojáků a nevhodnému nasazení, brigáda
svůj úkol splnila. Po šesti měsících únavného
hlídkování přes třicet kilometrů dlouhého perimetru a
občasných tvrdých bojů přijala v květnu 1945 kapitulaci
německé posádky.
Vznik Československé
samostatné obrněné brigády
1. července 1941 byla 1. čs smíšená brigáda reorganizována
na 1. čs. samostatnou brigádu. Její stavy byly rozšířeny,
procházela nepřetržitým výcvikem a byla zárověň
pověřena obranou určitých pobřežních úseků pro případ
německé invaze.
Výcvik československé jednotky v Anglii
Po příchodu příslušníků čs. jednotky na
Středním východě a v Africe do Anglie vznikla 1. září 1943
Československá samostatná obměná brigáda, jejímž praporem
se stal původní prapor 11. pěšího praporu
"Východního" z Palestiny. Velitelem obrněné
brigády, která byla moderní rychlou tankovou jednotkou, se
stal generál Alois Liška. Po přecvičení na novou techniku
byla brigáda připravena na přepravu do Francie.
Přesun ČSOB na
frontu
Dne 30. srpna 1944 nastal pro Čs. samostatnou obměnou brigádu
dlouho očekávaný okamžik. Toho dne se 4259 jejích
příslušníků nalodilo i s výzbrojí na dopravní lodi a
přepravilo se přes Lamanšský průliv do francouzských
přístavů Courseutles a Asromanches v Normandii. Na britských
ostrovech, v Southend on Sea, zůstalo pouze náhradní těleso a
výcvikové středisko. Brigáda po více než čtyřech letech
znovu stanula na půdě Francie. Podle předběžného
rozhodnutí velitele 21. skupiny armád polního maršála B. L.
Montgomeryho se počítalo s tím, že setrvá asi čtrnáct dní
v zápolí u Falaise, kde měla převzít zbývající materiál
a osvojit si nejčerstvejší bojové zkušenosti. Vojáci byli
přiděleným bojovým úkolem velmi zklamáni. Namísto
očekávaného přesunu na frontu byli znovu nuceni trávit
drahocenný čas výcvikem v zápolí. Ve vojsku se zvedla vlna
nespokojenosti. Velitel brigády A. Liška hned požádal, aby "...MNO
(vláda) také zasáhlo u britských míst a dosáhlo tak
zrychlení našeho přesunu k frontě a zasazení důvodů více
politických než válečné situace..." Hlavní
velitel čs. branné moci gen. S. Ingr podnikl ve dnech 21. až
25. září inspekční cestu do Francie, aby zjistil situaci,
uklidnil rozbouřenou hladinu mezi vojáky a osobně projednal
zasazení brigády na frontu s představiteli britské 21.
skupiny armád. Ještě v polovině září se brigádě do
předepsaných počtů nedostávalo 173 osob, a to i přesto, že
k jednotkám bylo zařazeno nemálo vojáků s nedokončeným
výcvikem. Citelný byl nedostatek tanků, kterých chybělo
takřka šedesát. Britové slíbili, že bude materiál
doplněn, jakmile se uvolní komunikace, což se dalo očekávat
zhruba do čtrnácti dnů.
Velitel 21. skupiny armád maršál Montgomery a velitel
ČSOB generál Liška
Záhy se však ukázalo, že si Britové nepřejí, aby čs.
brigáda byla zasazena do frontových bojů. Obávali se totiž,
ze svazek nebude schopen plynule nahrazovat vlastní ztráty,
což by mohlo způsobit zbytečné komplikace. Proto žádali od
čs. vojenské správy ujištění, že "...doplňky,
hlavně tankovými osádkami, jsou pro brigádu
zajištěny..." a že "...nebudou mít ty
potíže, které mají s Poláky..." Zároveň
otevřene prohlásili, že v opačném případě nebude s
brigádou počítáno pro operace na hlavní frontě. Čs.
orgány ovšem nemohly takové ujištění dát. Proto se
britské velení nakonec rozhodlo, ze pověří Čs. samostatnou
obrněnou brigádu bojovým úkolem na méně exponovaném
úseku.
Pět týdnů po vylodění ve Francii na přelomu srpna a září
1944 se Československá samostatná obrněná brigáda
přesunula k francouzskému přístavu Dunkerque ležícímu na
pobřeží Calaiské úžiny. Fronta se odtud vzdálila více
než 100 kilometrů na východ, ale město a přístav
zůstávaly i nadále v německých rukou. V průběhu nocí ze
7. na 8. a z 8. na 9. října vystřídala Čs. brigáda v
obranném perimetru 154. britskou pěší brigádu a zahájila
tím sedmiměsíční bojovou činnost. Hlavními úkoly brigády
brigádního generála Aloise Lišky a jí podřízených
spojeneckých jednotek bylo znemožnit nepříteli akce vedené
proti týlu postupující 21. skupiny armád, zabránit
posilování a zásobování obklíčené posádky a
přiměřenou aktivní bojovou činností, mimo přímého útoku
na Dunkerque, se pokusit donutit nepřítele ke kapitulaci. Už
předem bylo jasné, že brigáda nebude moci využít ke
splnění tohoto úkolu své hlavní údemé síly - tanků, ale
že se bude muset spoléhat především na dělostřelectvo.
Brigádě chyběly síly a prostředky, které mohly německou
posádku skutečně vážně ohrozit - letectvo, výsadkové
jednotky a težká ženijní technika.
Postavení
bojujících stran u Dunkerque
Obranný perimetr Dunkerque
V Dunkerque se od počátku září 1944 bránila zhruba
dvanáctitisícová německá posádka. Její pilíř tvořili
pěšáci a dělostřelci z 226. pěší divize a dva kompletní
pevnostní prapory, 26. a 1046. Pod velení víceadmirála
Friedricha Frisiuse, jenž byl velitelem německé posádky v
Dunkerque, patřili ještě části 346., 711. a 97. divize a
dalších jednotek, včetně námořníků, parašutistů a
vojáků zbraní SS. Tanky spolu s těžkou bojovou technikou, na
rozdíl od dělostřelectva, v pevnosti nebyly. Němci vybudovali
kolem přístavu tři obranné linie, založené na pásmu
minových polí, na soustavě vzájemně se kryjících
pevnůstek a opěrných bodů, a především na terénu, který
zneprůjezdnili pro těžkou techniku. Vybudování poslední
překážky usnadnila mohutná síť plavebních a
odvodňovacích kanálů a blízkost moře. Ve vhodném spojení
umožnily zaplavení téměř šedesáti procent předpolí u
první obranné linie. Kázeň a morálka německých vojáků z
bojových útvarů byla, přes všechny těžkosti se
zásobováním a vývojem vojenské situace, až do konce války
udržována na velmi dobré úrovni. To dokazovala i jejich
vojenská aktivita v průběhu podzimních a jarních měsíců,
kdy uskutečnili několik vydařených nočních útoků.
Morálka ostatních vojáků především Rusů a Poláků,
kteří byli většinou nasazeni u 2. a 3. obranné linie, byla
podstatně nižší.
V zatopeném Dunkerque
Vojáci československých, britských a francouzských jednotek
zaujali kolem Dunkerque postavení, které tvořila jedna linie
opěrných bodů a soustava minových polí a nástrah. Za touto
linií se nacházely podpůrné a záložní jednotky, jejichž
hlavním úkolem bylo podporovat oddíly v první linii a v
případě potřeby vyčlenit a vyslat posily, které měly
utlumit větší nepřátelskou bojovou činnost. Linie byla v
prvních měsících pro nedostatek pěchoty a vzhledem k
nepředpokládané větší nepřátelské aktivitě velice
řídce obsazena. Později byly na žádost velitele brigády
brigádního generála Lišky do oblasti přisunuty nově
vytvořené francouzské a britské jednotky, které převzaly od
československé brigády část bojových úkolů.
Po prvním týdnu působení našich jednotek u Dunkerque byly
provedeny drobné změny v sestavě a jejich rozmístění
vypadalo v měsíci říjnu takto: západní úsek perimetru
obsadil 7. prapor kanadského královského tankového pluku (7.
Rtks) a československý 1. tankový prapor. Střední úsek,
většinou zaplavený, drželi vojáci oddílu kanónů proti
útočné vozbě, lehké protiletadlové baterie a
motorizovaného přezvědného oddílu. Ve východním úseku,
kde byl terén stejně jako v západním úseku pro tanky dosud
sjízdný, čelili nepříteli muži 2. tankového praporu a
motopraporu. V každém úseku doplňovaly výše uvedené
jednotky oddíly britského, kanadského, československého a
francouzského dělostřelectva a skupiny FFI a belgické
domobrany.
První bojová akce
K první bojové akci došlo záhy po přesunu brigády k
perimetru. Vojáci sotva stačili zamaskovat tanky, položit
telefonní linky, zřídit dělostřeleckou pozorovatelnu a
provést první obhlídku okolního terénu, když v odpoledních
hodinách zahájil nepřítel znenadání minometnou palbu na
předsunutá postavení oddílu. Po půlnoci podnikli hitlerovci
prudký výpad. Byli sice odraženi, ale 9. října odpoledne za
podpory dělostřelectva zaútočili znovu. Dvě předsunuté
cety MPO byly nuceny ustoupit. Příštího dne, už za
svítání, podnikly 1. a 5. četa úspěšnou protiakci. V 7.00
hod. nastoupili britští tankisté podporovaní
dělostřelectvem brigády. Hitlerovci se houževnatě bránili,
ale po kratším prudkém boji byli donuceni vyklidit všechny
získané opěrné body a stáhnout se do výchozího postavení.
První bojové střetnutí u Dunkerque ve dnech 8 - 10. října
svedli naši vojáci bezprostředně po vyčerpávajícím
přesunu, a to ve zcela novém, neznámém terénu. Většině z
nich chyběly bojové zkušenosti a navíc ani jejich předchozí
výcvik nepočítal s takovými bojovými podmínkami, s jakými
se setkali v prostoru tohoto přístavu. Nepříznivě tu
zapůsobila i nerozhodnost velitele MPO, který podle hodnocení
velitele brigády „neprokázal tolik chladnokrevnosti a
pohotovosti", jak by bylo bývalo zapotřebí. Boje si
vyžádaly poměrně velké ztráty. Padli čtyři vojáci a
celá řada jich byla raněna.
Bojová akce 28. října
K další větší bojové akci, v níž Čs. samostatná
obrněná brigáda převzala iniciativu, došlo až 28. října,
a to v úsecích motopraporu a 2. tankového praporu. Velení
brigády naplánovalo zvláštní útočnou akci u
příležitosti státního svátku. Jejím cílem bylo provést
průzkum bojem, zmocnit se několika ohnisek odporu ve východní
části německého perimetru a přivést zajatce. V 6:30 hod.
vnikly oddíly motopraporu za podpory ctyř tanků brigádní
štábní roty do předsunutých pozic nepřítele. Pobily asi 50
vojáků, zmocnily se 14 zajatců a potom se vrátily do
výchozího postavení. Naše jednotky ztratily 25 mužů, z
nichž čtyři padli a tři zůstali nezvěstní. V 8:30 hod.
dělostřelectvo brigády zahájilo silnou dělostřeleckou
přípravu a o deset minut později vyrazila pěchota
podporovaná 21 tanky do nové útočné akce. Tankisté
překonali minová pole i předsunutá obranná postaveníi
nepřítele a pronikli do hloubky jednoho kilometru. Hitlerovci,
příslušníci praporu „Einheit Walter", se houževnatě
bránili, odpovídali palbou z děl a minometů, svá postavení
však neudrželi. Na bojišti zanechali 150 mrtvých, 6
důstojníků a 350 mužů padlo do zajetí. Naše brigáda
utrpěla menší ztráty: 11 padlých, 36 raněných a
nezvěstní zůstali 3 vojáci. K úspěchu brigády blahopřál
i maršál Montgomery.
Československé tanky
Cromwell
Bojová akce
5. listopadu
Nová útočná akce se podle plánu velení brigády měla
uskutečnit 5. listopadu. Nový bojový průzkum směřoval opět
do východní části perimetru. Prováděl ho znovu 2. tankový
prapor posílený jednotkami brigádní štábní roty a
záložní tankové roty, celkem 43 tanků. Akci podporovalo
naše i britské dělostřelectvo, 21 baterií, ženisté a
dokonce i letectvo (12 typhoonů a 36 spitfirů). Vlastní boj
však tentokrát nedopadl tak úspešně jako předchozí. Němci
kladli nečekaně tuhý odpor. Na několika úsecích se sice
podařilo proklestit průchody v zátarasech a dobýt pevnůstky,
ale většina tanků uvázla v minových polích a pěchota
nebyla sto bez jejich podpory dokončit úkol. Pod neustálým
ostřelováním se jednotka nakonec musela stáhnout zpět do
výchozího postavení. Němci ztratili kolem 320 vojáků, z
nichž asi 150 padlo nebo bylo zraněno. Čs. brigáda utrpěla
rovněž vysoké ztráty: 26 vojáků padlo, 59 bylo raněno a 9
mužů zůstalo nezvěstných. Citelná byla i ztráta 12 tanků
a jednoho vyproštovacího transportéru.
Obě bojové akce, jak říjnová, tak zejména listopadová
nemohly nepřítele vážněji ohrozit. Své opodstatnění mohly
mít jen za předpokladu, že by vytvořily nezbytné podmínky k
všeobecnému útoku, jehož cílem bylo nepřítele buď úplně
rozdrtit, nebo přinutit ke kapitulaci. K takovému útoku však
naše brigáda neměla ani síly, ani prostredky. Spojeneckému
velení ostatně nešlo o to, zmocnit se Dunkerque okamzitě a za
každou cenu. Považovalo za zcela dostačující, znemožní-li
čs. brigáda poměrně početnému a silnému německému
uskupení únik z obleženého Dunkerque. Pro brigádu a její
příslušníky to sice nebyl úkol, který by je mohl plně
uspokojit, ale za daných podmínek byly útočné formy boje
neefektivní. V polovině listopadu podnikli Němci výpad na
západním úseku fronty, kde byl rozložen britský tankový
prapor. Byli však odraženi, pricemž utrpěli těžké ztráty.
Velení brigády se snažilo podlomit bojovou morálku
obleženého nepřítele i jinými způsoby. Využívalo vlastní
radiostanice k vysílání pravidelné relace, v níž se
německým vojákům předčítaly komentované výňatky z
ukořistěné korespondence od rodin a příbuzných. Do
nepřátelských postavení se vystřelovaly granáty s různými
letáky a dalším propagandistickým materiálem. Také tento
psychologický způsob boje přispěl k tomu, že se od 8.
října 1944 do 19. ledna 1945 vzdalo 669 vojáků a 9
důstojníků.
Boj o továrnu Filature
Koncem března 1945 se po tuhé zimě začala u Dunkerque
probouzet bojová aktivita obou znepřátelených stran.
Zvýšená dělostřelecká a průzkumná nepřátelská činnost
byla zaznamenána především v západní části perimetru.
Největší střetnutí naslalo v dubnu během úspěšného
německého útoku na továrnu Filature. Továrna Filature,
která stála na křižovatce dvou cest a vodního kanálu
Bourbourg, byla považována za nedobytnou a velmi důležitou.
Pro akci byli vybráni především mladí vojáci ze všech
praporů obležené posádky. Této útočné akce se mělo
účastnit asi šest set vojáků zařazených do třech praporů
- I. prapor 1040 pluku tvořený muži z Kampfgruppe Zeithen, II.
prapor 1040. pluku který představoval Einheit Riedel a
poslední prapor byla Standarte Rommel. Němcům se podařilo se
továrny zmocnit, zneprůjezdnit terén a zlepšit svá obranná
postavení. Během šesti dubnových dnů zahynulo v průběhu
bojů o továrnu Filature 49 Čechoslováků a 75 jich bylo
zraněno. Ve francouzských a britských jednotkách padlo kolem
80 mužů a nezjištěný počet jich byl zraněn. Německé
jednotky, které nakonec továrnu uhájily, ztratily odhadem na
300 padlých, raněných a zajatých.
Německá posádka Dunkerque se nakonec vzdala až po kapitulaci
celé německé armády 8. května. Již 23. dubna vyrazila od
Dunkerque vyčleněná symbolická jednotka v síle 140 mužů.
Připojila se k americké 3. armádě a 1. května překročila u
Chebu státní hranice. Uvolnění celé Čs. brigády pro
závěrečné boje na území Československa z operačních
důvodů spojenecké velení neschválilo.....
ORGANIZACE ČS. SAMOSTATNÉ
OBRNĚNÉ BRIGÁDY VE VELKÉ BRITÁNII (při obléhání
Dunkerque)
Velitelství
• tankový prapor I
• tankový prapor H
• tankový prapor III
• záložní tanková rota
• motorizovaný prapor
• motorizovaný přezvědný oddíl
• dělostřelecký pluk
• ženijní rota
• spojovací rota
• dopravní oddíl
• brigádní tankové dílny
• polní park
• štábní rota
• styčná skupina
• výchovná četa a filmová skupina
• oddíl polních cetniku
• brigádní hudba
• lehká brigádní ambulance
• ceta 2. sledu
• polní soud
Prameny:
Čejka, Eduard, Československý
odboj na Západě (1939-1945)
Mladá fronta, Praha 1997
Duben, V. N., Na všech frontách -
Čechoslováci ve II. světové válce
Melantrich, Praha 1992
skriptum Naši vojáci v zahraničí
kolektiv autorů, Vojenské
dějiny Československa, sv. IV
Naše vojsko, Praha 1988
Na stranu
Návrat k některým událostem druhé světové války
