Ráno jsme vyrazli z Jetřichovic, kde jsme ještě nakupovali, Haťovým dolem po žluté a poté po modré značce do vísky Na Tokání, kde jsme v hospodě přečkali malou přeháňku. Za zmínku stojí asi deset kovbojů, kteří přijeli do té hospody na koních. Pak jsme po modré pokračovali k rozcestí Panenská jedle, odkud jsme šli Zadním Mostovým dolem k Červenému potoku. Holky a Ondra se někde zdrželi na borůvkách či malinách, a tak jsem já a Svaťka šli sami jako první. Docela jsme se zapovídali a mezitím jsme došli k Červenému potoku. Zahli jsme doleva a podle jeho proudu se dostali až k Černé bráně, kde jsme počkali na ostatní. Zanedlouho přicválal Ondra s Křupkou, ale po zbytku jako by se zem slehla. Seděli jsme mlčky pod tím zajímavým výtvorem. Někdy dávno se odněkud shora uvolnil balvan, ale nedopadl až na zem. Zaklínil se mezi strmé břehy Červeného potoka a udělal tak útvar, kterému dnes říkáme Černá brána. Však také jako brána vypadá. Mezitím k nám přišel z druhé strany brány jakýsi fotograf. Kousek před bránou si postavil svůj fotoaparát a vyfotil si nás, jak tam pod tou branou sedíme. Pak se z něj vyklubal ochranář. Ptal se nás, kam máme namířeno, tak jsme mu řekli, že k Hadímu prameni. Řekl nám , že se tu přespávat nesmí, ale čistě mezi námi nám to dovolil, ale požádal nás, abychom tu nic nezahrabávali. To jsme mu samozřejmě zaručili a také jsme to dodrželi. Když fotograf odešel a holky pořád nikde, dali jsme se na průzkum dál podle Červeného potoka. Došli jsme k řece Křinici, jejímž středem procházela hranice s Německem. Já, Ondra a Křupka jsme neodolali pokušení projít se po německém území, a tak jsme Křinici, která byla hodně studená, přebrodili tam i zpět a prošli se po německém břehu. Nic zvláštního to nebylo, maj to tam stejně krásný jako my. Zbytek výpravy dorazil, když jsme vylézali na českém břehu. Pak jsme šli dále po modré k Hadímu prameni, kde jsme měli naplánováno přespat. Bylo to tam jako pro nás připravené - ohniště, lavičky, pitná voda.... Jen kousek rovného místa pro stany jsme museli hledat. To jsme našli až o kus dál v lese a Ondra dokonce našel v lese přístřešek s plachtou, kam se dalo schovat v případě deště. Chtěl jsem se na to podívat, ale nenašel jsem to. Naštěstí jsem to nepotřeboval vědět, protože v noci nepršelo. Na ohni jsme si uvařili, zpívali jsme a povídali dlouho do noci. Tyhle letní večery u ohně jsou nejkrásnější. Většina holek šla spát do stanu, Křupka se Svaťkou přitáhly karimámy a společně s Odnrou jsme udělali kolem ohně čtverec. Svaťka usla hned, s Křupkou jsme kecali do půl třetí, kdy zhasl oheň a já si konečně troufnul k ohništi přitáhnout ségry spacák, který jsem si nemohl dovolit nechat propálit.
Tábořiště u Hadího pramene