Ráno jsem byl s Křupkou a Svaťkou nakoupit. Holky si dnes daly odpočinkový den, a tak jsme si s Ondrou udělali dopoledne soukromý výlet, takovou "pánskou jízdu". Ještě než jsme odešli, poslechli jsme si úryvek z knihy Soví jeskyně, kterou tu všem občas předčítávala Loo. Dnes to bylo o Trpasličí skále. Nechali jsme si u holek v kempu většinu věcí, a vydali se na vrch Studenec. Nádherným Pavliným údolím jsme došli do vesnice Studený, kde jsme ztratili značku a museli se vracet. Cestou na vrchol jsme si v lese prohlédli další vojenský bunkr a na louce jsme zahlédli stádo 4 kamzíků. Na vrcholu nás přivítala skrz naskrz prorezlá rozhledna, na kterou jsme na vlastní nebezpečí vylezli. Výhled stál za to, ale moc jsme na té chatrné konstrukci neotáleli a šli jsme se raději dolů nasvačit a přečíst si vrcholovou knihu, do které jsme se i podepsali. Cestou zpět jsme narazili na stádo krav, které se však bály mého pohlazení, i když byly dost zvědavé. Část Pavlina údolí jsme prošli po druhém břehu. Opustili jsme prostě značku a přeskákali Chřibskou Kamenici po kamenech. Bojovali jsme tak proti stereotypu. U mostu jsme si prohlíželi stavidlo. Do kempu jsme dorazili právě včas, holky se právě chystaly k Trpasličí skále. A tak jsme na otočku zanedlouho opět kráčeli Pavliným údolím a poté po modré do Rynartic. Po chvíli bloudění po Rynarticích jsme se zeptali na cestu k trpaslíkům, a pak jsme uz šli najisto po silnici směrem na Jetřichovice. Trpasličí skálu jsme si prošli zdola nahoru a shora dolů. Chodili jsme po schodech vytesaných do skály, které byly lemovány figurkami trpaslíků, rovněž vytesanými do měkkého pískovce. Byl tam i obličej sněhurky a všechny tyto výtvory byly omalovány barvami. Na konci schodů byla malá jeskyně. Vypadalo to tam přesně tak, jak je to popsáno v knize. Do kempu jsme se vrátili po silnici. Tentokrát v noci nepršelo, venku s náma pod širákem přespala i Křupka.