Ráno jsem si sbalil batoh, včetně karimámy a ségry lehkého spacáku a jel jsem na kole z Ústí do Děčína, kde jsme měli s Ondrou, kolegou z vejšky, sraz u Hlavního nádraží. Jel jsem podél Labe. Mimo krásné údolí, kterým Labe protéká skrz České Středohoří mě ještě zaujaly dvě loděnice, kolem kterých jsem projížděl.Přestože jsem měl na zádech batoh a bylo docela vedro, přijel jem do Děčínao půl hodiny dříve, než jsem počítal. Po chvíli čekání na nádraží si to přihasil Ondra na Libertě. Před nádražím byla mapa Česko-saského Švýcarska,kam jsme měli namířeno, a tak jsme před ní začali improvizovaně sestavovat hrubý plán našeho vandru. Naším cílem nebylo nějaké konktrétní místo, ale snaha projít si v rámci možností co největší část Labských pískovců. Nejlepší na tom byl ten pocit svobody a neznáma, které nás čekalo. Alespoň já jsem to tak cítil. Vůbec jsem netušil, kam dnes vůbec dojdem, kde budem spát, natož co nás čeká během celého týdne, který jsme si na čundr vyhradili. Vše záleželo na našich okamžitých rozhodnutích, a právě tenhle pocit svobody - jít si kam chci a kdy chci, to bylo něco úžasného. Nutno podotknout, že se jednalo o můj první vandr, pokterém jsem už dlouho toužil, takže jsem tyto pocity vnímal o to více. Pak jsme jeli na kolech do Soutěsek u Benešova nad Ploučnicí, kde Ondra bydlí. To už jsem toho ale zas měl dost, a tak jsem byl rád, když jsme dojeli k cíli. Ondra má u baráku studánku, takže jsme se z ní hned v zápětí napili. Do Soutěsek jsme to vzali zkratkou takovou polní cestou. Zahučel jsem tam do díry až mi z toho upadl řetěz. Měl jsem strach, abych z toho zas nemělna zadním kole osmu, kterou jsme s tátou včera dost pracně centrovali, ale bylo to dobrý. Ovšem příště už tudma nejedem. Ondra mi u něj doma uklidil kolo, sbalil si svejch pár švestek a pak jsme vyrazili. Konečně! Došli jsme do Veleně, kde jsme si dali v hospodě oběd a dopilovali plán na dnešní den. Po obědě jsme šli do Benešova nad Ploučnicí, kde jsme v sámošce nakoupili zásoby. Je to pěkné město se strarobylou architekturou. Chtěli jsme se podívatdo kostela, ale bylo tam zamčeno. Z Benešova jsme se dali na sever po žluté značce. Odpočívali jsme na kládách, kde jsme také na chvíli odložili batohy a nechali je oschnout, protože zadní strany batohů by se daly ždímat, jak byly nasáklé potem od zad. Příležitostně jsme česali do pusy třešně. Cestou jsme přešli asfaltku, která vůbec nebyla na mapě. Došli jsme do vesnice Brložec, kde nám jeden laskavý pán načerpal do kanysrtu vodu. Z Brložce jsme šli po silnici do Huntířova. Cestou jsme opět odpočívali, tentokrát u zajímavé válcové stavby, jejíž původ a účel jsem nebyl schopný určit. Ondra to odhadl na větrnýmlýn a měl pravdu. Bohužel, už asi dlouho nebyl v provozu. Vůbec neměl kolo, zbylo jen to, co bylo zděné. Z Huntířova jsem zavolal z budky domů, aby tam veděli, kde jsem. Pak jsme šli po silnici do Staré Olešky, kde je známý Olešský rybník. Před náma šly nějaký dvě holky, ale když jsme je asi po kilometru stíhání dohnali, tak už jsme byli v Olešce a ony zahly někam mezi baráky - tzn. měli jsme smůlu, nebo ji měli ony? Zkrátka škoda, mohli jsme si pokecat. Ze Staré Olešky jsme hledali nejkratší cestu k rybníku. Na první pokus jsme došli na nějakou louku, a tak jsme se vrátili. Pak jsme to zkusili podle potoka a k rybníku jsme se tentokrát dostali, jenže se tam nedalo koupat, protože pokud by jsme si chtěli zaplavat na volné vodě, museli bychom se prodrat zhruba 20 metrů bahnem a vysokým hustým rákosím, do čehož se nám přirozeně moc nechtělo. Opět jsme se vrátilia po silnici došli až do kempu. Za kempem jsme už našli místo, které bylo jako stvořené pro koupání (a taky že bylo - betonová hráz, schůdky do vody, lavičky....). Pěkně jsme si zaplavali a pak se na lavičce najedli. Voda bylaskvělá a ani ne moc studená. Co víc si přát po tak náročném dni? Od Olešského rybníka jsme šli po modré značce, ze které jsme uhli do lesa. Našli jsme si pěkné místečko na spaní, protože se už stmívalo. Pár kroků od místa, kde jsme spali, byla propast. Z naší pískovcové stěny jsme měli údolí dole jako na dlani. Nocbyla teplá a spal jsem asi dobře, protože jsem vůbec nezaregistroval události,které se kolem nás v noci děly. Ondra mi ráno vyprávěl, že kolem nás šel divočáks mladejma a bekal tam srnec. Já to bohužel nemohu potvrdit ani vyvrátit, neboť jsem všechno sladce zaspal.
Sardinky a chleba - večeře na Staré Olešce
