Průběh a konec bitvy:
Rusové plně využili počátečního překvapení a prakticky bez odporu smetli první linii nepřipravené německé obrany. Wehrmacht se však rychle vzpamatoval a začal se připravovat k obraně strategických bodů. Od počátku bylo jasné, že Žitomir ani Louky nelze bránit. Bylo však potřeba Ruský postup alespoň trochu zpomalit, proto jsem v Loukách a Berdychevu sestavil opěrné body obrany z jednotek, které jsem buď mohl postrádat nebo jsem je nedokázal dost rychle evakuovat. Z jižní skupiny jsem mimo obranné formace zanechal jen dvě divize Pantherů - jednu záškodnickou, která postupovala kupředu směrem na Uman, druhá se naopak stahovala směrem na Brody, kde jsem ji potřeboval jako mobilní zálohu. Na severní straně jsem ponechal dvě divize pěchoty ukryté v bažinách pro pozdější záškodnický útok na Kyjev. Zatímco obrněnci se stahovali do obranných postavení, na pláni západně od Žitomiru jsem rozmístil flakpanzery. Plnily dvojí úlohu - jednak měly zachytávat lehké jednotky protivníka přibližně ve chvíli kdy jim dojde palivo (čekal jsem, že kvůli časové tísni pojede pěchota před tanky) a jednak útočit na letadla, která by letěla bombardovat Rovno. Kupodivu ani předsunuté pěchoty ani letadel moc nebylo, takže toto opatření bylo zřejmě zbytečné. Uman, Louky, Berdychev i Žitomir padly velice rychle, až na Louky je Rudá armáda dobyla prakticky za chodu. První kvalitnější odpor kladli němečtí obránci až u slušně opevněného Olevsku. Využil jsem zde bažinatý terén který zabránil Rusům v obchvatu. U Olevska se severní útočný proud ještě zdržel doplňováním paliva a munice, čehož připravení Němci dokázali využít k protiútokům na dočasně bezbranné tanky nepřítele. Olevsk se bránil urputně a padl až po čtyřech kolech obléhání. Zatímco u Olevska se zuřivě bojovalo, zaktivoval jsem záškodnické oddíly na severu i jihu, které se v průběhu bitvy přesunuly do pozic vhodných pro útok. Protože nebylo jasné, zda Rusové průběžně neposilují obranu týlových měst, rozhodl jsem se zaútočit okamžitě - ačkoli útok na konci hry by byl asi zajímavější, okamžitá prestiž se mi zase mohla hodit kvůli posilám. Akce předčila všechna očekávání, oba útoky, tedy tankový na Uman a pěchotní na Kyjev, uspěly. To mi dovolilo posílit obranu Rovna o dvě divize samohybných AT děl, posílit protiletadlovou obranu a zakoupit pár průzkumných jednotek které později prokázaly velmi dobré služby při napadání nepřátelského průzkumu i odhalování průniku těžších jednotek v prostoru měst Rovno a Brody. V dalším tahu byly záškodnické pěchotní divize prakticky rozprášeny protiútokem obránců Kyjeva, tankisté u Umanu obsadili ještě letiště a zmizeli směrem na Bílou Cerkev. Cestou je bohužel "vyhmátly" ruské bombardéry, takže z plánovaného útoku na Cerkev nakonec sešlo. Na území Rovna a Brodů jednotky Rudé armády pronikaly poměrně rozptýleně, zjevně ve spěchu, takže jim mobilní zálohy obránců způsobovaly značné ztráty. Přihořívat začalo až v závěru bitvy, kdy se hlavní síla Rusů dostala k městu Brody a zároveň padl opěrný bod v Olevsku. Nicméně do blízkosti Rovna, které mělo nejsilnější obranu ze všech opěrných bodů, pronikly pouze bombardéry a ty nezpůsobily obráncům závažnější škody. Rusové nakonec bitvu s časem prohráli, ale na jižní straně bojiště to bylo velice těsné - k dobytí Brodů zbýval bezpochyby jediný tah. Na druhou stranu severní proud z nějakého důvodu zaostal a nedostal se prakticky do kontaktu s obránci Rovna.
Hodnocení vlastního velení:
Hlavní prvky obranného plánu, tedy udržení Rovna a Brodů pomocí elastické obrany a útoků ze zálohy mi víceméně vyšly, na druhou stranu optimistická varianta počítající s udržením Olevska se ukázala jako nereálná.
Charakteristika protihráče:
Celá bitva byla hlavně souboj protivníka s časem. Protože hlavní část jeho manévrů proběhla mimo můj dohled, nelze říci, zda při přesunech udělal či neudělal nějaké závažné chyby. Určitou chybou zřejmě byla slabá obrana cílových měst v týlu v kombinaci s nedostatečným bočním průzkumem, který mi pomohl provést útoky ze zálohy, ale ty zase nakonec asi nesehrály příliš významnou roli. Překvapilo mě, že jsem na silnici z Žitomiru do Rovna neobjevil žádnou aktivitu předsunutých ruských jednotek - čekal jsem, že soupeř vyšle pěchotu, průzkumníky a parašutisty k útoku na Rovno, to se však zřejmě nestalo. Poměrně podivná se mi jevila situace kolem Rovna - očekával jsem zde masivní útok letectva i pozemních sil, letadla ovšem dorazila pozdě a pozemní jednotky útočily dosti neuspořádaně - zachytil jsem například pokusy o přechod řeky nezabezpečených samohybných houfnic, ženisté, kteří překlenuli řeku mostem, se po napadení opět stáhli, aniž by cokoli přepravili na druhou stranu apod. Otázkou zůstává zda bitvu jde za Rusy vůbec vyhrát, neboť potíže spojené s logistikou museli mít opravdu značné a časový limit je opravdu drsný.
