Průběh a konec bitvy:
Turnajovému utkání předcházela bitva s generálem Raduzem, který se za Spojence moc neprosadil. Rusové zde mají velkou nevýhodou ve slabých stíhačkách a vzdálenosti města Kotelnikova, ke kterému příslušné svazy disponují pouze dvěma tankovými divizemi lehkých tanků T-70. Jak ale bitva ukázala, výzvě Kotelnikova dá se čelit včasným rozkazem přesunu silných jednotek na jih. Bitva začala náporem na Rumuny na křídlech, kteří byli prakticky okamžitě smeteni. Zároveň se začalo bojovat o Stalingrad, způli obsazený Sověty a způli Němci. Zde dělá hodně výhoda prvního tahu Sovětů, která se zejména projevila v palbě dělostřelectva. Němci tu tedy začínali se zničenými nebo poškozenými děly. Jelikož se ani nepodařilo vytvořit si dostatečný prostor pro nákup, který by měl pro bitvu o město rozhodující význam, bylo jasné, že po zkáze houfnic je ztráta města neodvratná, proto jsem se snažil pár jednotek evakuovat na sever, aby soupeře znervózňovaly a vázaly mu jednotky nutností držet městskou posádku popř. při pronásledování. Dobytí města Stalingrad Sověty potvrdila i sovětská mechanizovaná skupina, která dorazila ze severozápadu, kde se ji německé síly marně snažily zabránit v překročení řeky Don, protože se nestlihly ještě před příchodem Sovětů přepravit na druhý břeh. Ze dvou německých obrněných svazů dislokovaných na začátku bitvy na pláních mezi Volhou a Donem jsem jeden poslal k posílení obrany Stalingradu, kde stejně moc nepomohl, zapracovala přízeň počasí, černá smrt Il-2 a překvapivá ztráta německých stíhaček palbou Stalinových stíhaček. Druhý svaz dostal rozkaz k přesunu na jih, kde jsem se rozhodl preferovat posilování obrany města Kotelnikovy. Nepřátelské jednotky následovaly v závěsu, neboť již mimo Kotelnikovy neměly nic na práci s výjimkou slabě bráněnécho Kalachu, který byl dobyt prakticky z chodu, byť se tam německé pěchotě podařilo zmocnit protiútokem jedné ztracené čtvrti a získat tak prestiž. Na dalekém severu Němcům ještě zbývaly rozptýlené jednotky, se kterými jsem dělal matoucí a rozptylovací přesuny k odlákání pozornosti. Nakonec s úspěchem, zabodovala pionýrská pěchota na obrněném transportéru PSW 250/1, jehož obrovská pohyblivost dopomohla k husarskému kousku, kdy se jí podařilo proniknout bez povšimnutí mezi jednotkami Sovětů mezi Donem a Stalingradem a nakonec v předposledním tahu pronikla do jižní části Stalingradu, kterou objevila neobsazenou. Nákup jednotek pro posílení samozřejmě následoval. Nicméně to byla jen epizodka, jako již bylo řečeno, hlavní boje zuřily na jihu. Sice jsem se v jednu chvíli pokusil už v blízkosti Kotelnikovy o protiútok, dokud byl nepřítel na přesunu ve snaze oslabit soupeřovy houfnice na náklaďácích, ale byl odražen a po ztrátách jsem ustoupil zpět ke Kotelnikově. Obrana Kotelnikovy byla budována v několika vrstvách od začátku bitvy, zejména dokoupením divize Tigerů a množství ATG krytých StuGy, ale síla množství kryjících se ruských houfnic, vysoce mobilních silných tanků a velké pláně okolo nakonec nezabránily obranný perimetr Rusy obklíčit postupně ho ohlodávat. Nicméně do konce bitvy se ho nepodařilo prorazit natolik, aby byly obsazeny všechny klíčové body. Průběh boje jsem znázornil animací natípáním obrázků z průbězných sejvů.
Hodnocení vlastního velení:
Na poněkud rychlou ztrátu Stalingradu na začátku bitvy moc hrdý nejsem, ale vynahradil jsem si to povedenou diverzí. Hlavní rozumná věc, která se v téhle bitvě dá a má udělat, je dobré zbudování obrany u Kotelnikovy a tento úkol jsem, i když ta obrana měla taky namále, splnil.
Charakteristika protihráče:
Tallyho si dobře poradil se vzdáleností Kotelnikovy, včas posílil a poslal jednotky na jih. Sám jsem se divil, s jakou rychlostí se na jih dostal. Být o tah více a nebýt diverze, bitva se mohla obrátit v jeho vítězství. I tak je to ale velmi dobrý výsledek. Bitva s ním se mi líbila, bylo vidět, že hraju s ostříleným generálem, je ti i jeden z důvodů, proč jsem udělal tu animaci.
