Report z turnajové bitvy
informace, jak probíhal již odehraný zápas

Charkov 42 (AGPG) - Tanner x Valsidal
dohráno 02.06.2005, vítězství Osy
Tanner - Osa

Průběh a konec bitvy:
Když se za Němce neudělá chyba, tak celkem pohodová bitva. Začátek byl ve znamení ruského útoku. Krasnograd a Zmijev padly celkem rychle, jak se dalo očekávat. Krasnograd pak změnil majitele ještě 3x, než zůstal v mých rukou. Hrát o tah delší dobu, obsadil bych zpět i Zmijev a nádavkem Volcholansk. Celou dobu jsem dokupoval ATG StuG a Marder, jednu stíhačku Fw 190 a transporty pro dvě pěchoty. U samohybných ATG jsem využíval jejich pohyblivost a využíval toho k lokálnímu obklíčení a ničení osamocených děl a pěchoty. U Charkova se díky nim, palbě houfnic a bombardování povedlo rozložit útok, který podporovaly 4 houfnice 152 a 122, plus tanky a pěchota, čímž bylo zničeno poslední velké uskupení protivníka.

Hodnocení vlastního velení:
Na začátku se mu povedlo si celkem uchránit houfnice v náklaďácích před útokem letadlel, ale zdá se mi, že při útocích chyběla důraznost, ale při hře za Rusy brečel i stanny, takže to asi není lehká bitva :)

Charakteristika protihráče:
Nejlepší obrana je útok, nedával jsem protivníkovi oddech a ničil jsem jeho drahé jednotky, co to šlo.

Valsidal - Spojenci

Průběh a konec bitvy:
Na začátku jsem se rozhodl, že hlavní útok na Charkov bude z jihu, a tak jsem k jižní skupině přesunul většinu skupiny za řekou. Na jihu jem zaútočil úspěšně na Krasnograd, ale narazil jsem na početnou skupinu Marderů a StuGů, které mi zablokovaly nákup a to zde rozhodlo. Sice jsem dorazil i k nejzápadnějšímu městu, ale nepodařilo se mi ho obsadit a poté tam nepřítel dokoupil takové množství techniky, že mi během sotva dvou kol doslova vymazal mé jednotky. Na Charkovském úseku jsem úspěšně pokryl děla letadly a tím je dostal bez úhony až k Charkovu, ale cestu mi opět zahradily Mardery a StuGy, které navíc útočily od západu. Veškeré pokusy o zneškodnění končily těžkými ztrátami za pochybné zisky. V 5. kole navíc soupeř zaútočil a zničil více jak polovinu jednotek a zbytek poškodil. Na severu jsem opatrně překročil řeku, ale nepřítel se stejně probil k dělům a těžce je poškodil. Moje tanky si sice nakonec probily cestu k opevnění Charkova, ale nebylo to k ničemu platné, protože bez pěchoty a děl neměly šanci projít přes zakopané pionýry. Ve vzduchu jsem se soustředil na zneškodnění nepřátelských Stuk a pokrytí svých děl minimálně na charkovské úseku. To se vcelku podařilo a sestřelil jsem jednu Stuku a druhou poškodil, ale to byla labutí píseň Rudých sokolů... Když v 6. kole nastala situace, že u Krasnogradu jsem neměl vůbec nic a u Charkova sotva pět jednotek a proti mě stálo ohromné množství nepřátelské techniky, tak jsem kapituloval.

Hodnocení vlastního velení:
Bitvu jsem si pečlivě natrénoval, ale bylo mi to k ničemu (tímto děkuji stannymu za ochotu). Pouze jsem zjistil, že je snad nevyhratelná... Měl jsem i pár dobrých momentů, ale proti soupeři jsem neměl šanci.

Charakteristika protihráče:
Každé kolo jsem se bál, co mi zase udělal. Dovedl k dokonalosti zlikvidování mé fronty během jednoho tahu. Použití hordy mobilních ATG jsem sice očekával, ale jejich použití mě zaskočilo, protože jsem čekal vpodstatě statickou obranu s občasným výpadem, zatímco soupeř udělal ofenzívu, proti které neměly moje jednotky šanci...