Report z turnajové bitvy
informace, jak probíhal již odehraný zápas

Benelux (PGCZ) - stanny x Sturm
dohráno 26.11.2003, vítězství Osy
stanny - Osa

Průběh a konec bitvy:
Poučen ze dvou tréninkových klání jsem vstupoval do této bitvy s velkým sebevědomím. Generál Sturm se ale bránil naprosto odlišně a výsledek bitvy byl na vážkách až do zhruba 18. tahu. V prvním tahu se mi podařilo kromě obsazení strategického Lutychu a Lucemburku překonat řeku a obsadit Maastricht. Toho jsem využil k nákupu PzIII a PzIV do Maastrichtu a jedné stíhačky Bf 109. Na nákup Stuky a parašutistů už nezbylo, tyto nákupy byly realizovány ve druhém, respektive čtvrtém tahu. Parašutisti byli velice důležití pro mojí strategii, protože jsem měl v úmyslu vyslat je vzduchem společně s jednotkou pěchoty, která bude do vzduchu vyslána po obsazení letiště severně od Bruselu. Tyto dvě jednotky měly doletět k Calais, kde paragáni měli dotykem s městem zabránit nákupu a pěšáci obsadit letiště. V dalším tahu by pak společnými silami Calais obsadili. V případě, že by Calais bylo silně bráněno, měli parašutisti provést seskok v prostoru Abbeville - Amiens a pěšáci měli poletovat nad letišti a nutit soupeře dokupovat pod ně jednotky. Tyto jednotky by pak nepříteli chyběly v oblasti Maubeuge - Lille a můj postup tam by byl jednodušší. Vše se ale nakonec vyvíjelo jinak. Zpočátku byl postup podle plánů, bleskově byl obsazen Namur a překvapivě rychle Sedan, který nepřítel vyklidil a zachráněný flak a dělo přesunul k St.Quentinu. Nepřátelské letectvo mi sestřelilo Stuku, na kterou náhodně narazil vylepšený Hurricane, ale ten okamžitě vyřídily Bf 109. Na další akce se nezmohlo, pouze bombardér ještě pozlobil poškozením pěšáků v transportu u Sedanu, ale byl okamžitě bombardéry zablokován a v dalším tahu stíhačkami potrestán. V desátém tahu byl již obsazen i Brusel, v okolí probíhaly dočišťovací práce a protože na jihu bylo zjištěno silné uskupení, chránící za řekou St.Quentin (dělo, flak, pěchota, Matilda II), byly veškeré jednotky až na průzkum a pěšáky přesunovány k Maubeuge, kde jsem chystal drtivý útok. V tomto tahu také parašutisti seskočili u Calais, dotykem znemožnili nákup jednotek a pěšáci nalétli nad letiště. Bohužel, Sturm měl v blízkosti křižník a zřejmě v Dunkerque pěšáky. Ti se během dvou tahů dostali k Calais a společně s posádkou města a lodí parašutisty zničili. Pokud by parašutisti seskočili o hex jinde, pravděpodobně by se mi s pomocí pěchoty podařilo město obsadit a konec bitvy tak výrazně urychlit. Takhle mi nezbylo než zachránit pěšáky, naložit je do transportu a letět na letiště u Ostende. Tam jsem se nemohl od Bruselu prokousat, protože nejprve byl Ghent chráněn kordonem ATG a pak pěšáci z něj ustoupili za řeku. Toto byly ale jen drobné šarvátky, podpořené ještě na jihu u St.Quentinu tím, že jsem střídavě do dohledu nepřátelských jednotek posouval pěšáky nebo průzkum, aby si Sturm myslel, že chci zaútočit. Hlavní síly však směřovaly k Maubeuge. U tohoto města Sturm vytvořil obranu, která mi dělala vrásky na čele. Byla tam dvě děla, dva flaky, Matilda II, Char, nějaké Matildy I a halda ATG. A pěchota, samozřejmě. Protože bylo zamračeno, nemohl jsem zariskovat a vzít flaky útokem (vzájemně se nekryly), takže jsem tah posečkal, než dorazí děla, pak jsem zaútočil na pevnost - nejprve letadlem, pak děly a nakonec pěchotou, protože pevnost nebyla kryta dělem. Po jejím zničení soupeř do značné míry oslepl. V této době jsem již masivně kupoval PzJagery, protože tanky PzII nebyly k ničemu a o oba nové tanky, zakoupené do Maastrichtu, jsem přišel u Bruselu. Obléhání Maubeuge trvalo tři tahy, pak bylo město obsazeno, ale v okolí stále nebylo bezpečno. Navíc se sem začaly stahovat jednotky od St.Quentinu, kde zbyly jen dvě pěchoty, nicméně přes řeku se na ně útočit nedalo. Letectvo mi zpočátku moc nepomáhalo, protože bylo pod mrakem, takže strategické bombardéry vysávaly prestiž nad Lille, kde nepřítel měl jen jednu pěchotu, anebo útočily na roztroušené jednotky mimo dostřel flaků. Mezi 13. a 19. tahem probíhaly nejtěžší boje - v oblasti Maubeuge se to řezalo, dokonce jsem při útocích na brutálně zakopaný flak chráněný dělem kvůli odčerpání munice obětoval PzII a Jagera, oba byly odstřeleni jako nic. Nakonec se mi podařilo odčerpat dělům munici a přes těžké ztráty (2x PzIII) jsem dokázal obranu rozstřílet. Za zmínku stojí ještě Matilda II, která přijela od St.Quentinu, sejmula jeden PzIII a vůbec hodlala zlobit. Nakonec jsem ji obklíčil pěchotou, které moc ublížit nedokázala a rozprašoval a rozprašoval strategickými bombardéry, až jí došel benzín i munice a mohla být konečně několika Jagery zlikvidována. Tato anabáze trvala asi 6 tahů. Po obsazení Ghentu a zlikvidování ATG překročili pěšáci řeku a ze severu mířili k Lille, o kterém jsem díky neustálému bombardování věděl, že není chráněno. Než ale dorazili, bylo kolem města ATG a Matilda I, po několikerém rozprášení ale naprosto neškodná. V 19. tahu bylo objeveno ustupující dělo bez munice v nákladním autě a během tří tahů stíhačkami zlikvidováno. Pěchota, strážící průchod od St.Quentinu k Hirshonu překročila mimo dohled Francouzů řeku a obsadila Noyon. Protože se konečně vyjasnilo, bombardéry konečně pomohly a mně se podařilo přejít řeku i u Ghentu a vyrazit k Ostende. Slabě bráněné Lille bylo neustále bombardováno a dvěma jednotkám pěchoty se konečně podařilo ze severu přiblížit na dotyk. Ve 20. tahu bylo obsazeno Lille, Arras, Ypry a Ostend, čímž bylo v podstatě o bitvě rozhodnuto. Tato masivní injekce prestiže umožnila nákup PzIV, které jsou slušně účinné na ATG a hordy Jagerů, a armáda se rozdělila na dvě skupiny. První se podařilo dobýt Abbeville ve 23. tahu - Abbeville chránila jen totálně rozprášená pěchota a jedno ATG. Teprve tah předtím, ve 22. kole se mi podařilo konečně obsadit St.Quentin, který vázal dvě pěchoty a dva Jagery. Ale mohl jsem si to dovolit, v tu dobu jsem měl již tolik jednotek, že v okolí Calais začínala slušná dopravní zácpa a co teprve poté, kdy dorazily jednotky od Abbeville. Poslední kola se nesla ve znamení likvidace ATG, útočil jsem již bezstarostně a i díky tomu jsem přišel o dělo, pěšáky a nějakého Jagera. Ve 26. tahu jsem konečně zničil i poslední ATG a mohl tak obsadit i Calais.

Hodnocení vlastního velení:
Dobré. Neukvapoval jsem se s útoky, vědom si dostatečného počtu tahů jsem raději posečkal na děla a až pak zaútočil. Po celou dobu bitvy jsem bombardéry rozprašoval posádky měst a vysával prestiž, po vyjasnění to bylo kolem 30-45 bodů za kolo, což už jsou téměř dvě ATG. Opět jsem se nevyvaroval několika chyb, asi nejvíce mrzí ta s parašutisty u Calais, kdy jsem si neuvědomil možnou přítomnost pěchoty v Dunkerque a paragány jsem vysadil severovýchodně od města. Také ztráty obou dvouhvězdičkových tanků PzIII u Maubeuge byly zhola zbytečné, došlo k nim proto, že zezadu byly zablokovány mými jednotkami a zpředu je protivník chytře obklopil zruinovanými zbytky ATG a flaku a po útocích tak tanky kapitulovaly. Na druhou stranu, přestože mne často soupeř překvapil rozmístěním a složením obrany, vždy jsem dokázal zareagovat a vypořádat se s tím. Také týl jsem si velice dobře chránil a přestože Spojenci v této bitvě nedisponují leteckým transportem, nehodlal jsem ponechat nic náhodě a do každého st. města bylo promptně nakoupeno ATG.

Charakteristika protihráče:
Vynikající! Bránil pozorně, stahoval jednotky, neomylně trestal každé moje pochybení. Zachránil nejcennější jednotky od Sedanu a nakonec s nimi zlobil u Maubeuge. Vůbec obrana v okolí Maubeuge byla naprosto famózní, nemít děla, hvězdičkové tanky a hlavně spoustu jednotek, neměl bych nárok. Tato obrana, i její rozmístění, byla jednoznačně to nejlepší, co jsem v této bitvě kdy viděl. Vynikajícím způsobem operoval s křižníkem, který je odpovědný za likvidaci paragánů a nakonec i pěšáků u Calais zachráněných, ale u Ostende dostižených a zničených. Přesto se najde několik věcí, které bych mu asi vytknul: Opouštění měst - když naletěli moji pěšáci nad letiště, nekoupil pod ně jednotku, ale poslal tam posádku města. To mělo dva důsledky - za prvé pak posádka nebyla zakopaná a já potom snadněji město dobyl, za druhé v případě strategických měst daleko větší vysátí prestiže. Z prázdného města vysály moje bombardéry 10-15 bodů, z obsazeného 5-8. Zbytečné nákupy ATG - například do Ghentu a St.Quentinu. V Ghentu to ještě chápu, cílem bylo zabránění průniku na západ a plenění měst, ale podle mne stačilo koupit 2-3 ATG, protože bez ochrany flaku tam měla moje letadla hody. Za zcela zbytečný považuji nákup 3 ATG k St.Quentinu v době, kdy jsem již pronikal od Maubeuge k Lille. Toto město je mimo hlavní trasu a v případě, že bych neměl dostatek jednotek a času, prostě bych si ho nechal vyhnít. Málo ATG u Calais. To souvisí s nákupem k St.Quentinu, já na místě Sturma bych již po likvidaci hlavní obrany u Maubeuge - Lille začal veškerou prestiž investovat do hromady ATG před Calais a šachovnicově je rozmístil. Pokud by se začalo včas, podařilo by se uzavřít oba severní přechody řeky a útočit by se tak muselo z jihu. Při troše štěstí by se dalo několik kol uspořit, ovšem jestli by to stačilo, netuším. Toto všechno ovšem říkám s vědomím toho, co jsem já jako útočník hodlal udělat a kudy a jak jsem hodlal postupovat.

Sturm - Spojenci

Průběh a konec bitvy:
Z několika připravených variant jsem vybral pro tuto bitvu následující plán, jehož jsem se po celou dobu držel: Na úvod budou má vojska rozdělena na tři armádní skupiny. SkA „A" stojí v první linii okolo Liege a jelikož bude v prvním tahu zcela jistě zničena, nebudu se jí dále zabývat. SkA „B" bude operovat na druhé obranné linii, která je v tomto případě na čáře Brusel-Namur-Givet-Sedan. Hlavní ohniska odporu druhé obranné linie jsou Sedan a Brusel. K Sedanu hodlám dokoupit několik AT děl + 105mm houfnici, k Bruselu též + přisunu mobilní PL dělo od Maubeuge. Lehká AT děla budou dodána též k městům Givet (nebezpečný přechod přes řeku) a Namur, kde lze nepřítele zdržet. Je zřejmé, že druhou obrannou linii nepřítel prolomí a tak jejím účelem je ho pouze co nejdéle zdržet. V okamžiku, kdy bude průlom již nevyhnutelný, je třeba zahájit přesun přeživších jednotek na třetí obrannou linii, jenž tvoří SkA „C" na čáře Gent-Lille-Maubeuge-St.Quentin. Hlavní ohniska odporu třetí obranné linie jsou Maubege a Lille, kde hodlám soustředit hlavní tankové síly v podobě 1x Char, 1-2x Matilda II a tanky Matilda I pro opotřebení nepřítele. Je možné odvelení několika tanků + nákup PL děla k St. Quentin, kde hrozí proniknutí nepřítele za řeku Sambre a obklíčení. V případě zdárného průběhu bojů je možné, že vysunu část obrany Maubeuge k Charleroi. V těchto bojích musí nepřítel utrpět vysoké ztráty, jelikož zbývající dvě strategická města Abbevile a Calais budou bráněna jen symbolicky (pěchota+AT děla) a tudíž pokud nepřítel prorazí třetí obrannou linii, zvítězí. Podle očekávání nepřítel zahájil boj naprostým rozvrácením první obranné linie již v prvním tahu a brzy zuřivě napadl i druhou obrannou linii, když ve třetím kole dobyl Givet a Namur, jenž však nebyly silně bráněny. O Sedan a Brusel se rozhořely první vážné boje. Od Sedanu byla stažena houfnice k St. Quentin a město brzy padlo. Dlouho se však držela obrana Bruselu, kde Němci přišli o několik tanků. Bohužel však došlo ke ztrátě houfnice, základního kamenu bruselské obrany, a město v 9. tahu padlo. O nic delší životnost pak neměly ochrany zbavené formace PL děl, AT děl a jednotka tanků. Přeživší torza AT děl se stáhla k Ghentu. V bojích o Brusel také bylo zničeno spojenecké letectvo. Německé jednotky nebyly na druhé obranné linii zdrženy dostatečně dlouhou dobu, ačkoliv Wehrmacht ztratil několik tanků, Stuku a bylo vážně poničeno několik bombardérů Luftwaffe. Po proražení druhé obranné linie následoval úder na hlavní obranou linii Spojenců, na kterou jsem spoléhal nejvíce. Avšak příliš brzy jsem ztratil Maubeuge (13. tah) a třetí obranná linie se zúžila na města Ghent-Lille-St. Quentin. Co se týče St. Quentin, město bylo dobře bráněno Matildou II, houfnicí a PL dělem a nepřítel přes řeku nenašel odvahu zaútočit a město získal až v samotném závěru bojů. Nejtvrdší boje přirozeně probíhaly v okolí Lille, kde musely zasahovat i jednotky od St. Quentin. Bohužel, ačkoliv Wehrmacht ztratil téměř všechny tankové síly, účinná kombinace strategických bombardérů a PzJg I nakonec v 20. tahu třetí obrannou linii rozvrátila a soupeř Lille obsadil. Do 18. tahu odolávala obrana Ghentu, poté Wehrmacht postupně obsadil i vesměs nebráněná města v Belgii. Zbylé tahy bylo již jen otázkou času, kdy nepřítel obsadí slaboučce bráněná strategická města Calais a Abbevile. K Calais jsem dokupoval AT děla, která ve spolupráci s francouzským křižníkem v závěru zničila Wehrmachtu cenné dělo a několik jednotek vážně poškodila. Nicméně, v 26. tahu vojska gen.p.m. stannyho vstoupila do Calais, čímž německá vojska zvítězila. V průběhu bitvy (10.-14.tah) jsem čelil též pokusům o výsadek do týla. U Calais byli vysazeni výsadkáři a na blízkém letišti přistála pěchota. Díky palbě křižníku a šťastném útoku obránců Calais však byli výsadkáři zničeni a pěchota z letiště opět odletěla. Zkusila štěstí na letišti u Ostende, opět však zaúřadoval křižník, který spolu s belgickou pěchotou diverzanty zneškodnil. Do Belgie též v jednu chvíli pronikl nepozorovaně i tančík Pz I, avšak i on byl odhalen a zničen pěchotou a AT děly.

Hodnocení vlastního velení:
Můj plán nedokázal soupeře nijak překvapit, v průběhu bitvy jsem nepředvedl jediný nečekaný tah, nic čím bych nepřítele vyvedl na delší dobu z rovnováhy. Přesto si nemyslím, že by obranné linie byly organizovány špatně, snad jen u Sedanu mohla být obrana pevnější. Lépe jsem měl ohlídat houfnici u Bruselu, po jejíž ztrátě se obrana hlavního města Belgie rychle zhroutila. V průběhu bojů má vojska způsobila nepříteli poměrně značné ztráty, avšak gen.p.m. stanny dokázal ztracené jednotky nahradit výkonnými PzJg I. Opět jsem hrubě pokazil (jako obvykle) leteckou bitvu. Přecenil jsem schopnosti posíleného Hurricana (11), jenž nepřítel bezeztrát sestřelil a o zbylé stíhače jsem přišel při útocích na Stuku (sestřelena) a strategický bombardér (těžce poškozen). Osamocený bombardér Potez již byl snadnou kořistí Luftwaffe.

Charakteristika protihráče:
Gen. p.m. Stanny kráčel od začátku jistě za vítězstvím. Je těžké úspěšně zvládnout boj proti tak kvalitnímu soupeři, který přesně ví za jakých okolností čím na co zaútočit, vhodně doplňuje a ví co si může dovolit obětovat. V průběhu boje jsem nezaznamenal žádnou jeho chybu. Domnívám se, že jsme se vzájemně ničím nepřekvapili, ale útok gen. p.m. stannyho byl zkrátka kvalitnější než má obrana. V neposlední řadě soupeř brilantně využil výhod nákupu množství levných PzJg I, jenž jsou zejména ve spolupráci se strategickými bombardéry velmi účinné. Nic tedy nevadilo, že v bitvě přišel o 9 jednotek tanků.