Průběh a konec bitvy:
Před zahájením jsem absolvoval 2 tréninky, což bylo dosti podstatné. Věděl jsem, co mohu od této bitvy čekat, na co se zaměřit a jak bude vypadat průběh. Nebyl jsem příliš nadšen z převahy soupeře a zvláště z jeho dostatečné prestiže v počtu 1400. Očekával jsem nákup strategických bombardérů B-17 Fortress, které budou kralovat ve vzduchu a budou odsávat a rozprašovat, co se dá. Následně na to pozemní síly dokonají dílo. Jediná moje možnost byla dokoupení Flaků, které by soupeře zastrašily a opravdu se tak stalo. I přesto, že síla Fortressů je obrovská a moje levné Flaky by stěží škrábly tyto vzdušná monstra, soupeř se jich zalekl a neposlal dostatečný počet k tomu, aby mi nadělaly výraznější škody. Navíc když už se nějaký bombardér objevil, nebyl kryt stíhačem a to byl pokyn pro Luftwafe, aby hned v prvním tahu poslala k zemi B-26 Marauder a s pomocí 8,8 Flaku silně poškodila jednu B-17tku. Byly dokoupeny již zmíněné levné Flaky a obrana přeskupena tak, aby se co nejlépe kryla navzájem. U Matmáty byla k městu přisunuta obě 15 děla, za ně postaveny 2 Flaky a před ně do hor 8,8 ATG a 2 pěchoty. Před město byl dokoupen 1 Flak. Marder společně s tankem PzIIIH byli postaveni na dostřel Flaků, a tak mohli rychle mobilně přispěchat na obranu Matmáty. U Marethu byly dokoupeny 2 Flaky tak, aby kryly dělostřelce a co největší plochu u měst, kde byla přestavena obrana. U El Hamy byl plán s nákupem Italsráčů, kteří jsou levní a splní svůj úkol zdržení a zastavení soupeře, pokud by Matmáta a Mareth padl, abych zkusil uhrát výsledek alespoň na čas. Také jsem hlídal polské výsadkáře, o kterých jsem věděl, že přiletí a budou se snažit napadnout naše pozice buďto u El Hamy nebo u Gábesu. Dařilo se mi držet formace, jak jsem naplánoval. Pokud vypadalo, že by soupeř mohl někde prorazit, byla posílena obrana buďto o opravené stroje nebo, pokud jsem si to mohl dovolit, o stroje nové. Prestiže se mi dostávalo hlavně díky vzdušným soubojům, které jsem vyhrával a mohl jsem nakupovat nové jednotky. Hlavně StuGyIII G, F, které plnily svůj úkol znamenitě, držely spojenecká monstra natolik dlouho, abych stačil opravit PzIVF, PzIVG, IT Sem M-41 a IT Sem-42, kteří jako jediní mohly do protiútoku proti Americkým M4A1kám a Britským Churchilům MkIII. Ale na zemi se bitva nevyhrála. Nebýt mojí Luftwafe a soupeřovo nesmyslných akcí ve vzduchu, bitva by možná dopadla úplně jinak. Namísto krytí bombardérů, odsávání munice mým Flakům a vytvoření si převahy ve vzduchu soupeř naprosto lehkomyslně přicházel o veškeré letectvo, které měl. Moje Luftwafe ve složení IT Centauro, Bf 109E a Bf 110E s podporou Flaků dostalo na zem 3 Stíhače, 2 Taktické a 4 Strategické bombardéry, aniž by byli sami vážněji poškozeni. Budou oceněni po zásluze jako hlavní hrdinové této bitvy. V 7. tahu již bylo jisté, že vyhraji. Dokonce jsem přešel do protiofenzivy a u Matmáty vyřešil situaci, když jsem zničením Americké M-10, US M5, jedné pěchoty a jedné M4A1 definitivně soupeře zastavil a dokonce unikl s Marderem a Italským tankem přes hory jižně od Matmáty a v 9. tahu obsadil Ksar el Halouf, stejně tak u Marethu jsem odklidil vše až na silně poškozeného Churchilla a moje jednotky byly připraveny napadnout Medenine. Proto jsem svému soupeři nabídl, aby kapituloval a ukončil tak jeho trápení.
Hodnocení vlastního velení:
Obrana byla postavena velmi dobře, ATG, pěchota v horách, v kopcích či v zákopech za nimi dělostřelci krytí Flaky, tanky připraveny vyrazit na odpor nepříteli a Luftwafe, která čekala na chybu nepřítele, jestli náhodou neodkryje bombardéry. Snažil jsem se co nejvíce využívat terénu, abych neumožnil soupeři rychlejší postup, vše se vzájemně krylo a nenechával jsem soupeři možnost dodělání jednotek, aby získával více již tak velké prestiže, kterou oplýval. Zvolil jsem strategii zastrašení, která naprosto vyšla, i když moje Flaky byly levná nemohoucnost, stačilo to, aby soupeř rozdělil svoje letectvo a přestal krýt bombardéry. Pak již moje Luftwafe dokončila, co bylo potřeba. Pokud by se mi nazadařilo ve vzduchu byl jsem připraven co nejvíce zdržovat nakupováním Italsráčů. Vítezství spíše než mým umem bylo zaslouženo chybami soupeře.
Charakteristika protihráče:
Springfield udělal přesně to, co jsem chtěl, lekl se mých levných Flaků, rozdělil letectvo a navíc nekryl bombardéry a ještě, když už byl nějaký jeho letoun obklíčen, namísto toho, aby ho raději rozpustil, snažil se s ním buďto pohnout a uletět, napadnout můj bombardér krytý stíhačem, nebo pustit pár bomb na zem, pokud byl na dotyk mých stíhačů. Vše samozřejmě končilo velkým nezdarem a spoustou prestiže pro mě, kterou jsem náležitě využil. Dále bych mu vytkl útoky tankem proti zakopané pěchotě v horách a nákupu M4A1ček, kterými útočil u Matmáty. Vzheldem k terénu (samé hory a kopce) bych raději volil nějakou těžkou pěchotu, která dokoná dílo po předchozím bombardování a poté nasazení tanků. Ale měl v bitvě i lepší momenty. Rychlá snaha zneškodnit moje Opěrné body, které měly veliký dohled, stejně tak rychlé zničení mých Průzkumů, snaha o vysazení výsadkářů v mém týlu a hlavně boj do poslední chvíle, nic nevzdal a i přes nepřízeň osudu se snažil o systematický útok.
