Průběh a konec bitvy:
Tentokrát nebyl čas na trénink, a tak jsem začal plánovat až poté, co jsem obdržel první tah. Po jeho otevření a shlédnutí jsem vyslovil: „Tak tohle je v ….!“. Nabyl jsem dojmu, že v této bitvě jsem již ztracen. Rozmístění jednotek je totiž takové, že téměř všechny jednotky se na začátku nacházejí u obklíčeného Tobrúku a Badírje, jsou pod tlakem převahy Spojenců a především nemají možnost ustoupit. Poté, co mi v prvním tahu soupeř zničil témeř polovinou jednotek a bylo jasné, že nelze zabránit, aby v následujícím zničil většinu té druhé poloviny, od porážky mě dělila již jen vzdálenost mezi Tobrúkem a El Agheilou na prázdné mapě a 600 bodů prestiže s tím, že každé kolo dostanu dalších 20, tedy vlastně nic. Pomalu jsem tuto bitvu začal vzdávat, zvláště když jsem se podíval na své letectvo - jedna Stuka a jeden italskej stíhač bez zkušenosti a k tomu ne na plných stavech - tedy ne síly, které by pomohly mě, ale spíš soupeři dotací prestiže za jejich snadné sestřelení. Ten měl k dispoziti dvě elitní Mosquita a Hurricana. Za 600 prestiže nešlo postavit armádu, která by mohla zastavit soupeře. To, co zničil v prvním tahu, by stálo mnohem více. Ale přece jen jednu pozitivní věc jsem si uvědomil, šlo totiž o jedinou bitvu ze 4. etapy, ve které lze nakupovat PzIA a PzJagery a levné nemobilní ATG za 24 prestiže. A na tom jsem založil svůj plán. Nakupovat do měst levná nemobilní ATG, která se tam dobře zakopávají a tím aspoň trochu znesnadnit a zdržet postup soupeře. Mezitím vybudovat z PzI a PzJg linii na užším mítě mapy a v zářezu moře a pomalu ustupovat k poslednímu strategickému městu El Agheila a doufat, že soupeř linii nezničí a nedobude Agheilu dříve, než mu vyprší časový limit. Samozřejmě se pokoušet zpestřit si hru sledováním soupeřových přesunů předsunutými PzI, které mají dobrý dohled, jsou levné akorát na obětování a v případě nedostatečně zabezpečených přesunů dokáží ublížit transportům. Linie postrádala jak dělostřeletcvo, tak protileteckou ochran. Při realizaci už nezbyla prestiž. Od Tobrúku se mi nakonec podařilo stáhnout dvě nejzápadnější jednotky - PzIVD, která posílila linii u Ahgeily, a pěchotu v obrněných transportérech, kterou jsem přepravil do pouště a chtěl použít na diverzní obsazení Bir Sheferzen. Pěchota však byla v poušti odhalena a zničena. K Badírji zcela na západě jsem v rámci boje na zdrženou dokoupil pár a jeden dokázal před zničením poškodit nekrytou houfnici. Takže nepřítel postupoval po celé frontě a brzy obsadil východní polovinu mapy, ničil ATG posádky ve městech okolo Gazaly a pouští postupoval na západ. Avšak zřejmě se nechal uchlácholit mojí pasivitou a zapomínal postup řádně zajišťovat. Předsunuté PzI s dobrým výhledem hlásily, že nepřátelský potup není řádně zkoordinován a pouští soupeř postupuje jednotlivými jednotkami místo aby je soustředil a koncentroval jejich údernou sílu. Zároveň se na severu zdálo, že soupeř chce postupovat na Benghází podél podél pobřeží za Dernou a přestal vyvíjet tlak ve středu mapy, přestože já jsem ho tam předpokládal. Okamžitě jsem na to zareagoval a zablokoval silnici Derna-Benghází PzI. Šlo to snadno, neboť stačilo málo sil a malých vhodných ústupů na to zablokovat postup ve směru, na kterém je průchodný jen jeden hex, napravo hory a nalevo moře. Soupeř tak k úderu mohl využít jen jednu, maximálně dvě čelní jednotky, ostatní se mačkaly nevyužité za nimi. Vyslal jsem průzkum a zjistil jsem, že si takto nechal soupeř zablokovat celou severní část své adrmády, střed mapy nechal nekrytý, stejně jako záda své zablokované části armády a včetně prázdných měst. Okamžitě jsem situace využil a vyrazil s několika PzI středem mapy. Zde jsem napadl zadní voj blokované severní části soupeřovy armády, houfnice na náklaďácích a obsadil několik měst. Než by soupeř stihl blokovanými jednotkami zareagovat (což ale neudělal, postupoval dál na Benghází), získal jsem získal prestiž a okamžitě dokoupil další PzI, jež mi v dalších kolech dovolovaly dál postupovat středem mapy a obsazovat další prázdná města a opět vydělávat na další PzI, čímž se začala bitva obracet. Mezitím jsem mohl posilovat obrannou linii v poušti před Ahgeilou a pustil se do boje s jednotkami soupeře. Hodlal jsem využít toho, že zde jednotky nedostatečně koncentroval a zaútočil jsem, dokud je šlo zničit jednotlivě. Pomocí Stuky, která byla vzápětí sestřelena i s kryjící italskou stíhačkou, jsem nahlodal a dorazil jednu tankouvou divizi tanků Grant. Druhá, tentokrát dvouhvězdičková divize Grantů byla už nad síly mé armády, a tak jsem se ji snažil obklopovat šrotem a blokovat ji tak. Blokovaného Granta jsem dalšími jednotkami objel a napadl transporty aj. slabší jednotky postupující za nimi a postupně se je podařilo blokovat a ničit a tím pádem vydělávat prestiž na další šrot. Využíval jsem pouště, kde soupeř nemohl doplňovat, zato přísun mých posil šrotu byl čím dál tím větší. Nepřítel ztratil iniciativu, kterou jsem nyní vyvíjel já. Blokovanému Gratu a Mosquitům snažícím se ho z obklíčení dostat nakonec došla munice a já mezitím pronikl ke všem letištím na mapě, takže si letadla soupeř už neměl kde doplnit. Jaká škoda, že už jsem přišel o italskou stíhačku! Obsazováním měst jsem nakonec vydělal dostatek prestiže i na nákup jednotek dražších a potřebnějších než šrot. A to do míst, kde jsem je potřeboval, a tak jsem nakonec mohl dobýt Tobrúk a v předposledním tahu i Bir Sheferzen, poslední soupeřovo strategické město a tím jsem bitvu vyhrál. Soupeři již v té době zbývaly jen zbytky jenotek na silnici mezi Dernou a Bengházím.
Hodnocení vlastního velení:
Úžasná bitva! Takhle zvrátit situaci se mi ještě nepovedlo, vývoj bitvy zcela předčil můj plán a očekávání. Co si přát více?
Charakteristika protihráče:
Myslím, že kdyby lépe zorganizoval postup a netlačil se do průsmyku za Dernou, nezastavil bych ho a vyhrál by. Jakmile mi však tímto dovolil protiútoky vydělávat prestiž na nákup šrotu, jeho situace se nadále zhoršovala a toto zhoršování situace se zrychlovalo. Nicméně oceňuji, že nekapituloval a dohrál bitvu až do konce. Díky za skvělou hru.
