Report z turnajové bitvy
informace, jak probíhal již odehraný zápas

Kavkaz (PGCZ) - Raduz x Laudon
dohráno 21.09.2004, vítězství Osy
Raduz - Osa

Průběh a konec bitvy:
Radost z přidělení této bitvy byla docela značná. Počasí je povětšinou jasné, materiální převaha Osy taktéž velmi značná a množství nestrategických měst a letišť je zárukou, že o prestiž v této bitvě nebude nouze. Jediné, co trochu brzdí optimismus, je výchozí situace na jihu, kde těžký terén složený převážně z hor, kopců a bažin nedává příliš prostoru k manévrování. První, o co jsem se snažil, byla likvidace nepřátelského letectva a lodí. Všechny mé lodě, podporovány ze vzduchu He 177 vyjma bitevní lodi, byly poslány vypátrat a poslat ke dnu námořní síly nepřítele. Bitevní loď byla stažena k zálivu ke městu Poti, na pomoc mým pozemním jednotkám. Dalším úkolem byla likvidace nepřátelského letectva. Během několika málo tahů bylo nebe čisté a snad kromě osamoceného útoku na mou Stuku nezpůsobili nepřátelští stíhači žádnou velkou škodu. V prvním tahu jsem se posílil o výsadkáře a SigII. Výsadkáři byli koupeni s úmyslem obsadit na jihovýchodním pobřeží Baku a umožnit tak otevření jihovýchodní fronty. Bohužel gen. Laudon to předpokládal a narazili na tvrdý odpor. Nakonec jsem je musel s těžkým srdcem po značných ztrátách v průběhu bitvy u Makhach Kala rozpustit. Ve druhém tahu jsem dokoupil další výsadkáře na sever na letiště k Marjupolu, kteří v průběhu bojů obsadili nejvýchodnější nepřátelské město Guren. Dále dokoupena letka strategických bombardérů Do 217E a v tomto tahu bylo na jihu obsazeno Tbilisi a vše se zdálo být na dobré cestě k bezproblémovému vítězství. Gen. Laudon ale vybudoval u města Groznyj obranu složenou hlavně z flaků, dělostřelectva a elitních tanků KV a začal se hex po hexu přesouvat k mému výchozímu strategickému městu Batumi. To jsem opravdu nečekal a Tbilisi bylo brzy zpět v rukou nepřítele a s těžkým srdcem jsem musel rozpustit několik svých jednotek, jmenovitě houfnice SiGII, tanků PzIV a PzIIIJ. Naštěstí v sedmém kole dorazí na bojiště nové Tigery I a jelikož na severu jsem se díky obsazování všech měst dost napakoval prestiží, byla všechna investována právě do těchto strojů a strojů StuGIIIF, které spolu s podporou dvou jednotek houfnic vytvořiliy neporazitelnou skupinu, která si dokázala zjednat respekt a hrnula před sebou vše, co se jí postavilo do cesty. Severní fronta se vlastně zhroutila dobytím Rostova, Kletschavky a Stalingradu. Nepřítel, který se zaměřil na dobytí mého města Batumi a investoval svou prestiž hlavně na jihu, neměl na severu čím posilovat a mé jednotky se setkávaly pouze se sporadickým odporem. Kupříkladu Elista byla obsazena bez boje a Blagdernoe bylo bráněno pouze dělem, které nemělo sebemenší šanci. Za této situace, kdy se schylovalo k rozhodujícímu útoku na Groznyj vedenému ze severu i z jihu, spojenecký generál rozpustil většinu svých jednotek a zájmu neprodlužování bitvy mi umožnil nerušené obsazení svého posledního strategického města - čehož bylo dosaženo v 17. tahu.

Hodnocení vlastního velení:
Nejsem si vědom žádné větší chyby, kromě již zmíněné nechráněné Stuky. Dokázal jsem se vyhnout i problémům se zásobováním, takže se mi ani jednou nestalo, že by v nejméně vhodném okamžiku došlo palivo či munice. Dal jsem si pozor i na diverze, za celou bitvu jsem zpozoroval jen jeden pokus z města Jejsk, který byl však hned v zárodku potlačen a nepřátelská jednotka nestihla ani vystoupit na břeh. Další věc, kterou jsem v hojné míře využíval, bylo vysávání prestiže.

Charakteristika protihráče:
Nemohl toho moc dělat, tahů je hodně a spousta měst, která mi dodávala nezbytnou prestiž. Vysoce oceňuji jeho pokus dobýt mi mé výchozí město - fronta jeden čas byla 2 hexy od něj. S příchodem Tigerů však již neměl žádnou šanci. Dále mi přišlo trochu hloupé rozpustit své loďstvo, neboť jsem své lodě umístil všechny do zálivu k Poti na jihozápad a jejich děla působila v řadách nepřtelského flaku, dělostřelectva a pěchoty učiněnou paseku. Očekával bych i více pokusů o diverzi - osobně si myslím, že diverze jsou jediný způsob, jak v této bitvě uspět. Na závěr chci poděkovat gen. Laudonovi za krásnou hru a snad někdy v budoucnu nám bude dána opět možnost poměřit své síly.

Laudon - Spojenci

Průběh a konec bitvy:
Vzhledem k tomu, že nejsem příliš protřelý hráč, nechtěl jsem se pouštět do větších akcí. První prohlédnutí bojiště mi však přímo vnutilo myšlenku na to, že silněji obsazené jižní bojiště, na čáře Groznyj-Poti bude ideálním místem pro ofenzivní postup, zatímco severní bojiště, na přístupových cestách k Stalingradu, bude spíše místem defenzivních bojů. Tím je také charakterizován můj další postup. První tahy proběhly v klasickém duchu. Německé letectvo se pokusilo ovládnout oblohu, což mu popravdě řečeno nedělalo moc problémů. Snažil jsem se tedy alespoň stahovat zbylé stíhačky ve směru na Stalingrad, do hlubokého týla, ale brzy se ukázalo, že je to stejně nezachrání, navíc se tím umožnil celkem beztrestný pohyb nepřátelských Stuk nad bojišti. Místní výpady stíhaček ve spolupráci s flaky ale měly přece jen čas od času úspěch, což lze ale přičíst spíše náhodě. Po rychlém nástupu letectva zahájil nepřítel ofenzívu na jižním i severním bojišti. Jeho postup byl rychlý. Na severu byla sovětská armáda mizerně vyzbrojena, děla neměla příspřeže, nebyla chráněna flaky, měla zde jen málo tanků. Lepší obranu šlo zorganizovat snad jen u Rostova. Gen. Raduz si toho byl zřejmě vědom a tak po protržení první obranné linie naložil vojsko do transportérů a na náklaďáky a vyrazil ke Stalingradu. To byl moment, ve kterém jsem zřejmě chybil. Němci postupovali skoro nekryti, věřili v rychlé vítězství, zatímco já jsem posiloval jižní bojiště a na severním jsem šetřil a tak ačkoliv mi zůstalo několik tanků na nejzašším severním koutu mapy, nebyly posíleny a jejich diverzní útok zdaleka nenadělal tolik škody, kolik bych si přál. A tak byla cesta ke Stalingradu volná. Na jižním bojišti vyrazil nepřítel rovněž do rychlého útoku, ale velmi záhy se jeho postup od Batumi na Groznyj zhroutil. Rozmístnil jsem zde děla, krytá flaky a velké množství tanků. V několika tazích se podařilo Němcům postoupit o několik hexů, ale pak nastala krize a protiútok sovětských tanků zajistil převahu. Nakonec se sovětská armáda začala pod krytem flaků blížit k Batumi, což byl můj plán pro jižní frontu. Po dobytí Batumi měla být vytvořena obrana směrem na sever s předsunutou pozicí v Grozném. Bohužel převaha německého letectva a jeho pohyb nad bojištěm brzdil pohyb sovětských tanků na Batumi, protože bylo třeba stále zajišťovat kryt flaků, což bylo na dlouhé lokte. Mezitím se německá armáda dostala na severu až do Stalingradu a rozběhla se jižním směrem. Navíc k obraně Batumi bylo nakoupeno i několik tanků Tiger, na které jsou krátká i sovětská KVčka, která starší německé tanky Pz III drtí s přehledem. A tak vlastně hrozilo, že čelní německé jednotky dostihnou Groznyj, zatímco hlavní síly budou zaměstnány klíčovým bojem o Batumi. V této fázi jsem usoudil, že bude lepší se soustředit na obranu Grozného, a tak jsem jednotky od Batumi, kde byly skutečně jen krok od vítězství, stahoval k Groznému, přičemž je následovaly německé tanky. Možná by se i povedlo zorganizovat u Grozného nějakou obranu, ale zbyvalo ještě příliš tahů do konce a bojovat s nepřítelem v zádech jsem pokládal za příliš obtížné. Proto jsem v této fázi rozpustil armádu a umožnil německým silám vstup do Grozného.

Hodnocení vlastního velení:
Klíčovou chybou bylo podcenění severního bojiště, část prestiže měla být investována i sem, aby postup německých sil byl pomalejší. Tím mohly být úspěšnější i diverzní útoky na boky přesunujících se německých sil. Ostatní pak již bylo jen logickým vývojem; jinými slovy, celou hru jsem příliš překombinoval.

Charakteristika protihráče:
Postupoval velmi energicky a plánovaně, snad jen na severu podcenil nebezpečí diverze při přesunech armád, ale jak vidno, je to jen akademická výtka, protože to na jeho vítězství nic nezměnilo.