Průběh a konec bitvy:
Jako první bitvu moji obnovené premiéry v turnaji Panzer Generala mi los určil scenario z AGPG – Jupiter. Popravdě řečeno, moc jsem z toho nadšený nebyl, a sice z důvodu toho, že do té doby jsem tuto bitvu vůbec neznal, a pak, nemám moc v oblibě kombinované operace. Jako vždy předtím jsem si scenario „hodil nanečisto“ proti počítači, a to za spojence dokonce dvakrát. Tak, jako v některých předchozích bitvách, které jsem v turnaji odehrál, jsem taktiku na živého soupeře vystavěl na základě zkušeností proti PC. Opakovaná hra za spojence mě utvrdila v dojmu, že stihnout v limitu dobýt vše, jde jen při příznivé souhře všech podstatných faktorů a že je k tomu tedy nutná značná dávka štěstí. Od počátku jsem se tedy snažil držet co nejdéle stávající pozice a vést zdržovací a opotřebovací boje tak, aby protivník nestihl dosáhnout posledního města – Elverumu, které si svoji pozicí, obehnáno řekou, horami a neutrálním Švédskem, přímo říkalo o to, stát se poslední baštou odporu. Vývoj bitvy v začátku v podstatě probíhal podle výše uvedeného scénáře, jednotky se solidně držely od Narviku až po Trondheim, který jsem dokonce posílil jednotkou Pantherů. Protivník se bez potíží vylodil v části země mezi Romsdalfjord a Trondheimsfjord, dobyl Andalsnes a postupoval na Trondheim. Pokud jde o vzdušné boje, tak po decimaci části Luftwaffe od Narviku nasazené na samém začátku bitvy nad zálivem Traenford, se početní stav mých leteckých sil téměř nezměnil až dokonce hry. Když nyní, z více jak půlročním odstupem, píšu tento report, připadá mi, že letecká aktivita nepřítele nebyla mimo úvodních kol nijak zvlášť intenzivní, i když je třeba samozřejmě vidět i to, že spojenci nemají na počátku k dispozici pozemní letiště a i v konkrétní hře měl soupeř nějakou dobu k dispozici jen vzdálené letiště u Stavangeru, když jeho letadlová loď byla v sedmém kole potopena. Obrovskou čarou přes rozpočet mi udělalo až nečekaně rychlé zhroucení fronty u Stavangeru, který v šestém kole padl do rukou nepřítele a ihned byla obsazena nebráněná města Kristiansand a Arendal. V několika málo kolech tedy očekávám útok na Kongsberg, a pomalu posiluji obranu Elverumu, kam postupně nakupuji pěchotu 43, dělostřelectvo 15 sFH 18, JagdPz IV/48 a StugIIIG. Mezitím se spojenecké jednotky prokousaly obranou u Trondheimu a o obkličují jej. Nejtvrdším soupeřem jsou zde americké M10, které působí nenahraditelné ztráty. Nejklidněji je zatím na úseku fronty od Narviku po Namsos, mezi Trondheimem a Namsosem se vylodil pouze malý kontingent vojsk. V Desátém kole padl Kongsberg, dvě kola nato jsou obsazeny Trondheim a Lillehamer. Vojska u Honefossu posílená o nakoupeného Elefanta dobývají zpět ztracený Kongsberg a budují zde zoufalou obranu. V patnáctém kole rozvijí útok i spojenecká vojska, která se v mezidobí vylodila u Narviku. Postupně se projevuje stále větší a větší převaha soupeře, je dobyt Namsos, k Elverumu se pomalu blíží partyzánské jednotky. Stahuji veškeré letecké síly k ochraně jednotek u Elverumu a pomalu se chystám na rozhodující střetnutí. Nějaká dvě kola před koncem zbývá nepříteli dobýt dvě klíčová města: Elverum a Mo-i-rana, už tedy jen doufám, že budu mít štěstí a alespoň jedno z nich náporu odolá. Těžiště spojeneckých vojsk je zcela evidentně na Jihovýchodě u Elverumu, z posledních sil se daří nepřítele zdržet na řece Glomma a zpacifikovat překročivší jednotku Churchill Mk IV. Elverum jako jediný tedy nepadl do spojeneckých rukou, což nakonec znamenalo vítězství osy.
Hodnocení vlastního velení:
Jsem v podstatě spokojen s tím, že plán, který jsem od začátku měl, nakonec vyšel, musím ale říci, že mi v tom přálo ono nezbytné štěstí, neboť si troufám tvrdit, že ještě jedno jediné kolo navíc a vše by bylo jinak.
Charakteristika protihráče:
Hrál bez nějakých zřetelných chyb, šel tvrdě za svým a jen čas způsobil, že nakonec nevyhrál. Tímto mu děkuji za hru.
