Průběh a konec bitvy:
Po rozdělení bitev do 2. etapy jsme dostali přidělenou bitvu Kasserine dva, já a Tanner. A tak jsme se jí rozhodli natrénovat "stereo" hrou. I když musím přiznat, že jsem byl Tannerem vydrcen jak za Spojence, tak za Osu, trénink přinesl po naučení, která jsem zhodnotil. Osa má v této bitvě do začátku něco málo přes čtyři sta prestiže, a jejikož se jedná zvláštní o bitvu, kde Osa vedle obrany má možnost i částečně útočit, prestiž jí zadarmo nepřibývá. Možnosti hodnotného využití takového přídělu prestiže jsou prakticky jenom tři: 1. - nakoupit Fw 190 a pokusit se vybojovat vzdušnou nadvládu, 2. - pořídit divizi Tigerů a společně s druhou, která již v bitvě je, postavit obranu s menším množstvím flaků, 3. - nenakoupit ani Fw 190 ani Tigery, většinu prostředků investovat do hustého lesa flaků a využít k obraně stávající vojsko s doplněním o levnější jednotky. Zvolil jsem třetí možnost. Počáteční rozestavení jednotek umožňnuje Ose využít početní převahy na frontové linii a dobýt několik blízkých čelních měst, než dorazí hlavní síly Spojenců, jejichž převaze bude nutné čelit v obraně. Velmi významný je první tah Spojenců, kde je, i když málo pravděpodobná, možnost uvolnit z obležení město Gafsa na jihu a dokoupit sem posily, které mohou zvrátit poměr sil na jihu a při příletu letadel dokonce jižní úsek během prvních tahů zlikvidovat. Tím pádem se pak hlavní síly Spojenců a drtivou silou s převahou udeřit na střed mapy. Naštěstí se soupeři uvolnit v prvním tahu Gafsu nepodařilo a tak ji síly Osy v následujícím kole dobyly a přes urputné boje, kdy sem nepřítel přisunoval posily, se ji podařilo udržet až do konce bitvy. I když jsem přitom přišel o stíhací letectvo. Letěl jsem Gafse na pomoc s Bf 109, Fw 190 a Stukou, avšak byl jsem nad horami odhalen a stíhačky ztrestány Mustangy, a tak jsem Stuku postal zpět na Sidi Bon Zid nad flaky. V prvním tahu jsem tedy zajistil Gafsu na jihu a také dobyl Sbibu na severu a obsadil prázdný Sidi Bon Zid na východě. Síly rozmístěné ve středu mapy u Kasserine jsem začal ihned stahovat k Sidi Bon Zid, kde jsem vybudoval obranu a dokupoval flaky. Do města samotného jsem nechal zakopat ženisty. Sbiba podle očekávání ihned padla, a tak se moje obrana brzy opírala jen o dvě izolovaná ohniska odporu, Gafsu a Sidi Bon Zid. Na jihu se soupeři nepovedlo koncentrovat pozemní útok, po otevření tahu jsem spíše nacházel jeho poškozené jednotky z neúspěšných útoků nebo překvapení. Nad pojištěm se začaly objevovat ve velkém počtu strategické bombardéry, ale díky množství levných flaků, které jsem pořídil, byly nuceny útočit na cíle pod jejich ochranou. Takže i odolné B-17 jsem po otevření tahu nacházel oslabené o 1 nebo 2 síly. Sem tam něco ubarala i moje útočná palba, když na jeden bombardér útočí 4, byť slabé, flaky, alespoň 1 to ubere. Soupeř obětoval na sestřelení Stuky, která byla nad flaky, stíhací letku P-51 Mustang a poškození P-47 Thunderbolt, které byly napadeny spoluprací flaků a mobilního protiletecva. Protiletectvo se vůbec v této bitvě dobře osvědčilo, zvlášť jednotka SdKfz 7/1 u Gafsy se třemi hvězdami. Strategické bombardéry mi znepříjemňovaly život, eliminovaly mi bojeschopnost jednotek, ale nakonec se postupně oslabily. Útok hlavních pozemních soupeřových sil mě mezitím tlačil u Zidi Bon Zid k ústupu, ale soupeř ho platil vyššími ztrátami. Ustoupil jsem až k samotnému městu, kde jsem ženistům zrušil pozemní transport, aby za jejich ničení dělostřelbou soupeř nedostával moc prestiže. Jakmile však polevil tlak strategických bombardérů a síly soupeře se oslabily, doplnil jsem jedotkám střelivo a pohonné hmoty a pustil se v posledních pár tazích do protiofenzívy. Došlo ke zničení celého útočícího sboru nepřítele, ke konci už zbývala jen děla bez munice. Obsadil jsem Kasserine a to už nepřátelské síly nedisponovaly žádnou pozemní jednotkou. V posledním tahu jsem se dostal na dotyk prázné TeBessy, posledního strategického města Spojenců, a tak je porazil.
Hodnocení vlastního velení:
Tradičně jsem prohrál leteckou bitvu, letadla se rozhodně dala využít lépe a měl jsem víc přemýšlet o předpokládáných trasách. Snažil jsem se pak tedy eliminovat leteckou nadvládu nepřítele elimonovat flaky a to se povedlo. Jih se podařilo uhájit díky slabému kontingentu nepřátelských sil, na středu jsem rozestavil dobrou obrannou linii, spořádaně jsem ustupoval hex po hexu, přičemž dělostřelectvo si vystřelilo na čelní jednotky nepřítele a moje čelní jednotky udeřily na soupeřovy jednotky na dotyku a pak se hned stáhly. Takhle mě soupeř tlačil tak dlouho, dokud své síly nevyčerpal. Když už byl dost oslabený, zahájil jsem protiofenzívu a úplně jeho síly rozdrtil a pojistil vítězství.
Charakteristika protihráče:
Dobrý tah bylo v prvním kole rozpustit pěchotu v Zidi Bon Zid. Nemohla se ubránit a mě by to jen poskytlo prestiž za její zničení. Pak zřejmě neúměrně velkou část prestiže investoval do množství drahých strategických bombardérů a pak velmi trpěl nedostatkem pozemních sil. Strategické bombardéry jsou vynikající, ale musí tu být pozemní jednotky, které využijí výhodu jejich rozprašování nepřítele. Myslím, že by měl větší úspěch, kdyby tyto bombardéry nenasazoval rozptýleně, ale více koncentroval jejich sílu. U Gafsy mě dostal do kritické situace, kdy jsem měl hodnotné jednotky nebojeschopné, ale pak v tomto kritickém okamžiku s letadly odletěl a nenahradil je jinými, a tak jsem mohl munici a palivo opět doplnit. Občas se mu nepovedlo správně určit místo doletu prozkoumávající stíhačkou a dostal se tak na dosah flaků a mobilního protiletectva, čímž mě dotoval prestiží na další PVO. Jakmile měl příliš oslabené bombardéry od neustálých útoků v doshu flaku a nedostatek pozemních sil, již neměl šanci uspět.
