Průběh a konec bitvy:
Před německými vojsky opět stojí úkol ubránit poměrně velké množství strategických měst, což je však zároveň nevýhodu Sovětů, kteří je musí dobýt v šibeničním limitu 9 tahů. Spojenecká vojska mají přirozeně značnou převah, počet prestiže je taktéž vyšší pro Sověty, ale její příděl není příliš vysoký, cca 900:300 bodům. Německá armáda bude rozdělena tradičně na tři skupiny armád. SkA "A" s centrem odporu v Charkově, SkA "B" s centrem v Pavlogradu a SkA "C" s hlavním bodem v Artěmovsku, jejímž cílem není bránit žádné strategické město, ale narušovat a zpomalovat postup sovětů, dovolí-li to situace též provádění diverzních akcí v týlu postupujícího nepřítele. Každé strategické město musí být bráněno, žádné nesmí být vydáno bez boje, jelikož každé zdržení Sovětů má v této krátké bitvě cenu zlata! Přirozeně nejsilnější obranu jednotlivé SkA vybudují ve svých centrech odporu, tj. v nejlépe bránitelných městech. Luftwaffe musí zničit sovětské bombardéry, a tím připravit Sověty o jednu z nejvýznamnějších zbraní. Kvalitativní převaha je nesporně na straně Luftwaffe. Bude-li se dařit získávat prestiž ničením sovětských letadel či pozemních vojsk, je nutné nakupovat tanky Tiger a získat tím i na zemi výhodu kvality! Malý počet tahů, pravděpodobná nepřízeň počasí a možnost nákupu Tigerů dává Wehrmachtu určitou šanci vyjít z této bitvy vítězně. Boje pak probíhaly ve zkratce asi takto: SkA "A" se u Charkova dostala od začátku pod tlak, nepřítel si dlouho nevšímal Bělgorodu. Ač byl k Charkovu dokoupen tank Tiger, Sověti město celkem snadno za cenu mírných ztrát obklíčili a postupně uhlodávali metr za metrem mé obrany. Navíc se jim podařilo v nepříznivém počasí zablokovat nad svým územím většinu stíhačů Luftwaffe, následně dovezli sověti PL děla a v okamžiku dobrého počasí všechny stíhače SkA "A" sestřelili. Nakonec se přece jen postup do Charkova díky dvěma divizím Tigerů, které byly sice nakonec zničeny, zpomalil a stále zde bylo vázáno mnoho sovětských sil. Tři tahy před koncem vstoupily tanky nepřítele do města, ale následně byly rozdrceny protiútokem pěchoty a město znovu obsazeno Němci. Ačkoliv v posledním tahu byla pěchota zničena, nezbyla již Sovětům žádná jednotka, která by město obsadila. V tomto úseku fronty též Sověti bez větších potíží obsadili slabě bráněný Bogoduhov a Krasnograd (západně od Charkova) a v posledním tahu se štěstím i Bělgorod, kde dlouho statečně vzdorovala osamocená pěchota.
SkA "B" se soustředila dle plánu u Pavlogradu, kde nakonec vystavěla nepropustnou obranou hráz, na kterou Sověti zaútočili velmi pozdě, plnou silou dokonce až v posledním tahu. Nepřítel rychle dobyl Lozovaju nad Pavlogradem, ale zde se díky silné obraně a řece Samaře na dlouho jeho postup zastavil. K městům jižně od Pavlogradu (Dněpropetrovsk, Smelnikovo) se pak sovětské jednotky vůbec nedostaly, či se jen mírně přiblížily (Dněpropetrovsk).
Významnou úlohu sehrála SkA "C". Dlouho obtěžovala nepřítele u nestrategického Slavjansku a obtěžovala jeho jednotky postupující na Pavlograd a Lozovaju. Díky průzkumnému letu Fw 190A byl objeven zadní voj konvoje postupujících Sovětů a bylo zničeno či těžce poškozeno několik jednotek v transportních vozidlech. Pěchota SkA "C" též provedla několik pokusů o diverzi, jejíž cílem byla sovětský strategický Krasny Liman. První pokusy o překročení řeky nebyly úspěšné, ale nakonec proklouzla téměř zničená pěchota o síle 3 a v posledním tahu obsadila nebráněný Krásný Liman.
Hodnocení vlastního velení:
Dodržel jsem přesně plán a veškeré armádní skupiny splnily svůj úkol na 100 a více procent. Zbytečně jsem jako obvykle přišel v prvních tazích o letadla, do dalších bojů mi pak zůstala jen Stuka a Fw 190, používaný jako průzkumník. Nepropadl jsem však panice, navíc v této bitvě se díky nepřízni počasí ztráta letadel ukázala jako nevýznamná. Dařilo se mi ničit dostatek nepřátelské techniky, což zajišťovalo přísun prestiže a v průběhu devíti tahů jsem mohl dokoupit celkem 5 tanků Tiger a 3,7 FlaK.
Charakteristika protihráče:
Spojenecký velitel stál před velmi obtížným úkolem, přeci jen tahů bylo velmi málo a měst k dobytí mnoho. Zřejmě podcenil sílu Wehrmachtu na jihozápadě (Pavlograd) a většinu sil soustředil na Charkov, kde nebylo jak se mylně domníval, nejsilnější uskupení mých vojsk. Útok na Pavlograd & spol. pak přišel příliš pozdě a navíc byl odražen.
