Průběh a konec bitvy:
Poslední bitvou, kterou jsem měl sehrát v prvním turnaji se stal Stalingrad (AG). Jak asi všichni víte, její vývoj byl poznamenán tím, že byla odehrána na odlišných verzích AGPG, v důsledku čehož dostala strana Osy 2x během bitvy dotaci 2000 bodů prestiže. I když na nesprávné verzi hrál soupeř, musím říct, že i já mám svůj podíl na tom, jak to dopadlo. Kdybych si pozorněji přečítal příspěvky na fóru, věděl bych, že mi jako obránci stačí k vítězství udržet jakékoliv klíčové město. Od začátku jsem si totiž myslel, že potřebuji dobýt všechno, takže 1. dotaci jsem si vysvětlil jako logickou injekci silám Wehrmachtu.
Samotný průběh hry: V prvních pár tazích jsem se především soustředil na likvidaci nepřátel v ulicích Stalingradu, což ovšem šlo velice ztuha, velké nepříjemnosti mi způsobovaly zejména sovětské dělostřelecké síly. To bylo způsobeno také tím, že jsem díky své neopatrnosti přišel již ve druhém kole o obě své Štuky. Velké starosti mi od začátku dělal úderný klín od Beketovky, který mohl vpadnout do zad mým vojskům u Stalingradu, popřípadě ohrozit město Kalač. Na jeho zastavení či zpomalení jsem použil všechny dostupné obrněné síly, které při plnění tohoto úkolu utrpěly velké ztráty. Nepřátelské tanky sice byly ničeny, ale také vlastní síly byly nenahraditelně oslabovány. V samotném Stalingradu se ve čtvrtém kole podařilo rozložit nepřátelskou obranu v jižní části města, sever však, posílen o další dělo 15,2 cm, tvrdě odolával. Navíc město Karpovskaje náhle napadl silný nepřátelský sbor. Pak přišlo páté kolo a s ním ona zmíněná dotace prestiže. Doplnil jsem vyčerpané síly, nakoupil čerstvé, a ještě zbylo na posílení obrany měst Kotelnikovo a Kalač. Tímto se převážily misky vah na druhou stranu, i když ještě chvilku trvalo, než se to výrazněji projevilo. Postupně jsem obsadil všechny klíčové body ve Stalingradu, odrazil kontingent směřující na Kotelnikovo, čelil náporu na Kalač, a hlavně vypravil úderný oddíl na dobytí Kletskaje. Do toho všeho přišla druhá dotace, která se mi už zdála divná a tak jsem o celé věci informoval vedoucího turnaje. Hartmann rozhodl, že to tak máme nechat a dohrát to tak, jak to je. Posledním krokem pak byla soupeřova kapitulace.
Hodnocení vlastního velení:
Hodně jsem chyboval pří velení svému letectvu, největší chyba však byla neznalost podmínek, za jakých vítězí jedna či druhá strana.
Charakteristika protihráče:
Jediná chyba byla, že nehrál na správné verzi.
