Report z turnajové bitvy
informace, jak probíhal již odehraný zápas

Market-Garden (AGPG Alattack) - H.G. x Sepp
dohráno 22.02.2003, vítězství Osy
H.G. - Osa

Průběh a konec bitvy:
Market Garden je na první pohled velice zajímavá bitva, a to díky neexistenci jedné frontové linie, bitva totiž probíhá po celé ploše mapy. Je pro ní charakteristické velké množství jednotek v týlu sil Osy. Pancéřové jednotky společně s těžkým dělostřelectvem útočí od Eindhovenu směrem na východ středem mapy. Důležité pro zdar útoku je rychlé zabrání měst ve směru Grave, Nijmegen, Elst, Oosterberk. V případě, že útočník udrží tato města, povede se mu v daném čase zvítězit bez problémů. Bitva začíná po vysazení výsadku kolem Oosterberku, obklíčením Nijmegenu a Grave. Útočník se tak musí soustředit na obranu takto získaných míst na trase spolu s rychlým přesunem sil na východ od Eindhovenu. Musí též dobýt Nijmegen. Obránce má naproti tomu dislokovány své nejsilnější jednotky u Schaarbergenu a Arnhemu a to včetně kvalitních tankových formací, slušné protiletadlové obrany a dostatečného množství dělostřelectva. Poměrně slušné jednotky jsou též jižně od Nijmegenu, kde je město Wyler. Mapa je rozdělena v polovině řekou Masou, pak následuje směrem na západ Waal a Rýn. V prvním tahu, který mi soupeř poslal, jsem zcela zavrhnul původní agresivní protiofenzivní choutky. Sepp posílil své výsadkové jednotky v Oosterberku o dělostřelectvo a protiletadlové kanony, silně ohrozil mé postavení u Wyleru. Vytlačil a zničil mé jednotky v Nijmegenu. Obsadil Grave a pohnul se svými jednotkami kolem Eindhovenu tak, že jsem se musel zcela soustředit na obranu a budování obrany. Jako prvotní úkol jsem tedy musel vyřešit vážnou situaci za Rýnem a ostatní úseky fronty bylo nutno zanedbat. Podnikl jsem tedy útok proti výsadkářům za Rýnem, dokud bylo možno se v tomto úseku fronty volně pohybovat s čistým nebem. Wyler pouze konsolidoval svou obranu a mírně vázal nepřátelské síly od Nijmegenu. Poškozená pěchota od Nijmegenu ustoupila za Waal, kde jsem vytvořil poměrně slušnou obrannou skupinu ve městě Elst, kudy vede cesta na východ do srdce Říše. Jednotky před Másou bylo bohužel nutno pověřit zdržovacími úkoly s minimální vyhlídkou na přežití. Ústupová cesta totiž byla obsazena nepřítelem. Boj za Másou byl velmi rychlý, nepřítel poškodil letectvem podstatnou část už v prvním tahu. Jižní část jednotek byla rozptýlena s úkolem ukrýt se v týlu nepřítele, leč neúspěšně. Severní část měla pouze vázat a vyčerpávat jednotky. Po třetím tahu jsem již ztratil o svých mužích veškeré informace. Boj mezi Másou a Waalem byl delší. Skupina kolem Wyleru zle pocuchávala dotírající jednotky nepřítele a fakticky zabránila rychlému přechodu nepřítele přes Waal, což bylo pro konečné vítězství velmi důležité. Nepřítel použil mnoho jednotek, včetně dvou dělostřeleckých, tankové divize a též strategických a taktických bombardérů. Skupina vzdorovala zhruba do poloviny bitvy a nepřítel měl velké ztráty, srovnatelné minimálně se ztrátami Wehrmachtu. Bohužel po osmém tahu přestal existovat organizovaný odpor za Waalem. Naproti původním plánům, které počítaly s první kompletní obrannou linií na Waalu, se vlivem skvělého a velmi agresivního útoku Spojenců na začátku střetnutí organizovala obrana Waalu jen jako dočasná a zdržovací, více méně měla jen zabránit posilování obklíčených jednotek agresora kolem Oostrberku. Přesto se zde podařilo dislokovat dvě brigády dalekonosného dělostřelectva pod ochranou dvou mobilních a jednoho statického flaku. Čelní linie byly chráněny stíhači tanků, společně s průzkumníky. Jako okrasa a ochrana proti dotírajícím výsadkářům ze severu dorazili od Arnhemu dvě kočičky, jedná královská a jeden Panther. Tato skupina držela nepřítele zhruba do desátého tahu a vypořádala se i s několika pokusy o ohrožení ze severu. Krom toho na severu o města Opheusen byly nakoupeny levné jednotky s jediným úkolem, včasně varovat před pokusy o přechod řeky a monitorovat nepřítele v celé oblasti. I přes ohrožování letectvem jednotky splnily svůj úkol a dokonce se podílely na zničení pěší jednotky a značném poškození Hurricanů. Na jihu se mezi Waalem a Rýnem pohybovala průzkumná jednotka a jedna pěší jednotka s průzkumnými úkoly a s úkolem včasného varování před obchvatem. Obě jednotky svůj úkol splnily a k jejich zničení potřeboval nepřítel značné síly. Toto opatření též chránilo před pokusy o výsadek v našem týlu. Tyto obavy se později ukázaly jako oprávněné. Nad Elstem došlo k velmi důležitému střetnutí letectva. Elst byl chráněn nejen ze země, ale i ze vzduchu. Nepřítel provedl útok svým nejsilnějším Spitfirem, který silně poškodil můj Fw 190. Při pokusu o doražení však narazil záložní Spitfire na mou stíhačku, což ho též silně poškodilo. V následujícím tahu ve spolupráci leteckých a protileteckých sil podařilo sestřelit silně poškozeného Spitfira a druhého silně poškodit. To stálo nepřítele hodně peněz a musel též pozdržet svou leteckou ofenzívu. To byl další z rozhodujících momentů v bitvě. Skupina kolem Elstu byla trnem v oku spojeneckému velení a po dotažení a rozložení dělostřelectva nepřítel podnikl útok, při kterém zcela zničil čelní jednotky. Proto bylo v našem štábu rozhodnuto o opuštění celého prostoru mezi Waalem a Rýnem, což bylo vzhledem k situaci nutné a rozumné. Jednotky byly staženy za Rýn do předem připravených lokací kombinované obrany. Postavení za Rýnem bylo vzhledem k výhodné poloze vybráno jako poslední postavení obrany. Zpočátku bylo však nutno vyčistit prostor od velmi silné nepřátelské přítomnosti. Vyčišťování trvalo pět kol a stálo naše vojska těžké ztráty, hlavně na pěších jednotkách, jež na konci citelně chyběly. Obrana byla postavena v důsledku letecké převahy protivníka převážně na velké koncentraci flaku. Bylo požadováno, aby každá jednotka byla chráněna alespoň dvěma flaky a aby se každý flak vzájemě kryl s jedním, či dvěma flaky. Ob jedno pole pak bylo usazeno dělostřelectvo, vpředu byly dislokovány těžké cíle a vzadu lehčí jednotky společně s jednotkamy rychlé reakce pro případ pokusu o výsadek v týlu. Tento pás se táhl od severu k jihu, na okrajích však působily odloučené jednotky samostatně vybavené flaky a dělostřelectvem s možností případného ústupu do kruhové obrany. Poškozené jednotky byly v týlu využity pro pročesávání terénu proti výsadkářům. Od pátého do desátého tahu byly jednotky za Rýnem přeskupovány a doplňovány za účelem utužení obrany. Závěrečná fáze bitvy začala velmi silným útokem letectva na severní části fronty u Ophenstenu, který se však podařilo díky PLD odrazit. S tímto útokem souvisela odlákávací akce strategického bombardovacího letectva nepřítele, které mělo nalákat naše stíhače. Tento soupeřův předpoklad byl správný, ale naši stíhači unikli soupeřově pasti a zničili jeden a těžce poškodili druhý strategický bombardér. Bohužel se účast na útoku nevyplatila zbytku našeho stíhacího letectva, které bylo zničeno. Tato letecká válka však měla za účel odlákání pozornosti od výsadkové operace, která předčila veškerá očekávání. Šest výsadkových divizí bylo vysazeno v našem týle! Naštěstí se pomocí průzkumného vozíku podařilo útok odhalit ještě včas na organizování improvizované obrany, která i za cenu velkých ztrát zničila všechny výsadkové divize v týlu. Součástí operace byl i jeden z nejlepších manévrů - ústup od Rýna k ochraně Ede. Tento přesun byl vynucen, ale jeho provedením bylo zabráněno strašlivému masakru, neboť nepřítel soustředil velké množství kanonů připravených totálně zničit severní odřad. Podpůrné letectvo operující nad Ede ve snaze pomoci bojujícím výsadkářům tak narazilo na několik flaků, výsadkáři na pár tanků a pěchot s děly a kanony za Rýnem neměly co na práci. Tím v podstatě skončily reálné naděje nepřítele na možný úspěch a bitva se na posledních pár tahů změnila v obrovská jatka s použitím sebevražedných útoků, kdy proti sobě bojovali jednotky s třemi a méně životy na život a na smrt. Nepříteli se tak téměř podařilo obsadit alespoň Arnhem, což se za cenu obrovských ztrát na obou stranách nakonec nepovedlo.

Hodnocení vlastního velení:
Jako obvykle jsem na začátku podcenil nepřítele a čekal tahy podobné počítači. Po počátečním šoku jsem však rozumně upustil od ofensivních choutek a pomocí zdržovací taktiky znepříjemňoval nepříteli život. Podařilo se mi dobře zorganizovat rýnský val, pochválit se musím za skvělý taktický ústup z Elstu a manévr přesunu do Ede. Horší to bylo s klasickým problémem rozložení sil, kdy jsem postavení stále míchal a tím snižoval zakopání. Mrzí mě neprovedení protiútoku na nechráněné jednotky nepřítele, a to včetně naloženého dělostřelectva u Elstu, místo akce jsem volil bezpečí za Rýnem. Možná jsem byl moc opatrný.

Charakteristika protihráče:
Nepočínal si vůbec zle, ze začátku se do mě opřel s velkou vervou a nasazením. Několikrát jsem mu sedl na špek a udělal přesně to, co chtěl, abych udělal. Velký výsadek, který provedl na konci hry byl velkolepě pojatý a být podpořen silným útokem přes Rýn, měl by velkou šanci na úspěch. Zvládal pokusy o diverzní operace, prováděl pokusy o přechod řeky na nečekaných místech, prováděl krycí manévry na odlákání letectva a pozornosti. Možná nevyužil překvapivé přechody přes řeku pomocí ženistů, jenže nemohu odhadnout, jestli si mohl nákup těchto jednotek dovolit.

Sepp - Spojenci

Průběh a konec bitvy:
Při pohledu na strategickou mapu u operace Market-Gardenu je patrný rovinatý terén s občasným výskytem bažin. Jsou patrné (a významné) též řeky, tekoucí převážně severo-jižním směrem. Nejvíce na západě je to Mása, dále na východě teče řeka Waal, která se spojuje s Rýnem ve spodní 1/4 mapy. Od Rýna se severně od spojení s Waalem odděluje řeka Ijsell, směřující na jiho-východ. Nejvýznamnější jednotky Spojenců jsou na začátku dislokovány v Eindhovenu, poté jsou rozmístěné jednotky výsadkářů před Másou, mezi Waalem a Rýnem v Nijmegenu a na východ od Rýna u Arnhemu. Prvotní plán Spojenců předpokládal vyčištění oblasti mezi Eindhovenem a Másou, udržení Nijmegenu a pokud to půjde i alespoň malého předmostí u Arnhemu. Do třetího tahu se podařilo pacifikovat dvě pancéřové skupiny na sever a na jihovýchod od Eindhovenu (včetně pokusu o diverzi reconem), podařilo se vyčistit Nijmegen, obranu zabezpečit 8 palcovou houfnicí a tanky a probíhaly boje na jih od města, kde byla německá skupina v okolí města Wyler. Ve stejnou dobu soupeř zlikvidoval výsadek u Arnhemu. Ničení pozemních jednotek se nezúčastnily perutě stíhačů SpitfireIX, které letěly na východ eliminovat nebezpečí německých stíhačů. Ve třetím tahu se pokusily eliminovat toto nebezpečí útokem na perutě Fw 190, visící nad mobilními flaky (méně účinné). Jedna peruť Fw byla poškozena, při útoku na druhou došlo k překvapivému "útoku ze slunce" a Spit byl velmi trestán a při soupeřově následujícím tahu sundán. Poškozený Fw byl opraven. Přechod řeky Waal severně od Nijmegenu byl neúspěšný, potyčky zde pokračovaly do 8 tahu. V šestém tahu byl osvobozen Wyler a fronta se ustálila na řece Waal. Spojenecké jednotky se neustále přesouvaly k Nijmegenu, krev pily zejména pěší jednotky bez transportu a nemobilní houfnice. Houfnice u Nijmegenu neustále oslabovaly soupeře za řekou, na sever od Nijmegenu se rozhořely boje letadel, první byla zničena letka Fw a Stuk, poté se nezdařila past na druhou letku Fw (bombardéry bez ochrany a na cestě k nim ve skrytu má letadla, do kterých měl soupeř narazit), útok Fw a Bf 109 zničil jeden můj strategický bombardér, poté likvidace stíhaček soupeře. V desátém tahu byla dána dohromady skupina 6 divizí výsadkářů v transportních letadlech u města Wyler. Ve stejnou dobu byl na několika místech překročen Waal, poté následovalo stažení Němců do prostoru ohraničeném řekami Rýn a Ijsell. V jedenáctém tahu byli reconem zahlédnuti výsadkáři a soupeř stáhl část svých jednotek na severu od Rýna směrem do vnitrozemí, čímž unikl mocnému úderu 8 palcových houfnic, probíhalo obsazování oblasti mezi Rýnem a Waalem. Ve dvanáctém tahu byli výsadkáři nad místem shozu a ve třináctém byli již většinou zlikvidováni. Následující hromadný útok již byl celkem nesmyslný, bez naděje na úspěch.

Hodnocení vlastního velení:
Dopustil jsem se řady chyb:
- útočení výsadkáři u Arnhemu a dokupování jednotek v této předem ztracené pozici
- při útoku na Fw jsem měl buď počkat na posily (Typhoony) nebo útočit na jeden s cílem dodělat ho, pouhé poškození bylo zbytečné
- neopatřil jsem si ženisty, což je nejtěžší chyba
- při tak mohutné operaci jako byl výsadek 6 divizí jsem měl poslat nějaký letoun na průzkum, abych odhalil případné pozorovatele. Takhle se nepovedlo překvapit soupeře a na výsadek měl jeden tah na přípravu

Charakteristika protihráče:
Vyložené chyby se nedopustil, možná byl zbytečně opatrný při mém obsazování prostoru Rýn-Waal, kdy měl naději na protiútok, ale k vítězství to nepotřeboval. Možná bylo trochu riskantní nechávat v hlubokém týlu jednotky nedoplněné - ale stejně jsem toho nedokázal využít. Jinak hrál velmi dobře, bez viditelných chyb. Vítězství si plně zasloužil!