Průběh a konec bitvy:
Obranná linie je vcelku vyhovujícím způsobem opřena o zákopy u Marethu a v horách okolo Matmaty. Spojenci se do ní však zakousli s chutí. Zejména na britském úseku (na našem levém křídle) stály nepřátelské tanky již první den na okraji samého Marethu, což mne nepříjemě překvapilo. V Matmatské soutěsce však italský průzkumný oddíl zadržel nápor prvního dne, což zde umožnilo pohodlné formování obrany. Italské jednotky v této bitvě odvedly vůbec velký kus práce. Krajní soutěsku vedoucí k El Hammě Američané pouze vyčistili od našeho průzkumu a patrně z respektu k 88kám na tomto úseku ani neútočili. Soutěsku jsem zajistil pěší divizí , která se zakopala v horách při jejím okraji a na druhé straně obranou Matmaty. Reorganizoval jsem rozmístění 15 sFH houfnic blíže k Matmatě a doplnil linii dvěma bateriemi 20mm flaků. Všechny obrněné divize ze zázemí jsem stahoval k Marethu a před Matmatu. V El Hammě začala ihned montáž zázračných obrněnců Sem L-47. Letectvo jsem nasadil ihned ofenzivně. Bf 110 ky bombardovaly nechráněné Priesty, aby redukovaly jejich ofenzivní podporu. Stíhačky podporovaly 110ky, vše v dosahu našich 88mm flaků. V součinnosti s nimi se nám podařilo sestřelit i několik nepřátelských letadel, než došlo ke zničení našeho letectva. Opět to byly italské stroje Centauro, které významně zasáhly do letecké bitvy. 110ky tak měly o pár tahů víc k působení škod. V pozemní válce jsem se snažil aktivně ničit nepřátelské jednotky v dostřelu dělostřelectva. Na výpady k dorážení vyrážely tanky vstříct nepříteli před Marethem, což však končilo i jejich ztrátami v následných protiútocích. U Matmaty byla situace příznivější vzhledem ke koncentraci dvou baterií 15 sFH jsme si mohli dovolit nejen drtit pěchotu, ale i obrněnce M10. Na tomto úseku se nám podařilo částečně převzít iniciativu a po pořízení 75mm a 50mm PTK přejít do protiútoku, při kterém jsme zničili baterii Priestů a téměř zničili M3 ky. Nepřítel zde bez palebné podpory nemohl několik dní útočit. Na britském úseku jsme však stále ustupovali. Mareth padl celý i když jsem povolal i obrněnce Marder k vystřídání těžce poškozené pěchoty. Dobře se držela jen divize těžké pěchoty zkušeně zakopaná v úpatí hor. Díky masivní produkci italských zázraků se dařilo držet souvislou frontu. Linii jsem se snažil postavit co nejvíce vpředu, abych znepříjemnil soupeři i manévrování. Díky přílišné snaze neustupovat jsem ztratil kolem 5. dne brigádu 10.5 sFH a téměř ztratil 88mm flaky. Snahu nepřítele sabotovat výrobu italských obrněnců v El Hammě polskými parašutisty jsem eliminoval držením nově vyrobené série kolem města. Naše víceúčelové Bf 110 ještě stihly poškodit transportní Dakoty s výsadkáři kroužícími nad městem, než byly sestřeleny. Poškozený výsadek musil seskočit do blízké pouště, kde byl i přes svůj hrdinný odpor zničen v obklíčení obrněnců. Britové se tlačili podél pobřeží denně alespoň o hex ke Gabesu. Vzhledem ke stabilizaci u Marethu jsem přemisťoval své 15 sFH houfnice blíže ke středu, abych poskytl levému křídlu palebnou podporu. Situace vyhlížela všelijak, nicméně skýtala šanci na úspěch. Vyrazil jsem s několika oddíly L-47 do protiútoku, spíše však pro poutání sil nepřítele. Vzhledem k nepřátelskému postupu, jsem však brzy musil stahovat děla zpět a doplňovat munici. Fronta se již výrazně ohýbala k severu kolem masivu nad Matmatou. Nepřítel přisunul dělostřelectvo a zahájil útok na Matmatu z jihu a východu. Po prvním dni bojů došla dělostřelcům munice, tak postoupili do první linie, aby s bodáky v rukou alespoň zdrželi útočníky. Pak padla i těžce bombardovaná divize pionýrů bránících Matmatu. Poslední italské obrněnce spořádaně ustupovaly na frontě mezi Gabesem a El Hammou. Než padl Gabes, naše PTK oddíly dorážely zbídačené US divize v horách kolem Matmaty stejně jako italské tanky M14 v poušti na východ od Matmaty. To umožnilo připravit u El Hammy ještě pevnější obranu. Kromě italské posádky ji tvořila 4 x L-47, německá pěchota a těžce poškozený flak 88mm bez munice. Nepřítel se byl zastaven před branami. V protiútoku posledního dne byl zničen i jeho čelní oddíl M10 a obrana doplněna o další L-47.
Hodnocení vlastního velení:
Bitevní pole jsem před započetím téměř neznal, tak jsem si dopřál štábní cvičení prvních 4 dní. Jak nemilé bylo zjištění, že soupeř postupuje mnohem rychleji :-). Bojuje se o malý kus země a vcelku v příhodném terénu. Snažil jsem se tedy bránit hned na místě a ustupovat spořádaně a co nejpomaleji. Vsázel jsem samozřejmě i na masovou produkci levných italských protitanků a tedy snaha udržet jejich stálou produkci. U Matmaty, ve které jsem spatřoval klíčovou pozici obrany (díky okolnímu terénu) jsem však v příhodnou dobu neváhal investovat i do poměrně drahých (vzhledem k italským zázrakům :) 7.5 PaK 40 a 5 PaK 38. Převzetí iniciativy v tomto prostoru spolu se zničením Priestů a několika obrněných jednotek považuji shodně se svým soupeřem za jeden z klíčových momentů bitvy. Samozřejmě jsem i chyboval. Na levém křídle jsem příliš otálel s ústupem (moc se mi zalíbilo drtit nepřátelské pěšáky a ledadla : ) dělostřelectva a flaků, až jsem ho ztratil. Taky nevím, jestli jsem přehuštěním obrany nezapříčinil přílišné vzdávání svých italů, ale měl jsem jich dost a chtěl jsem co nejvíc zpomalit soupeře. Až do konce se mi však dařilo držet souvislou obrannou linii. Nevím taky, zda výpady k dorážení jednotek před Marethem stály za vystavení vzácných tanků zdrcující přesile. Nasazení letectva se neodvažuji hodnotit. Vzhledem k početním stavům bylo jasné, že jej nemohu uhájit ani nikde schovat, tak jsem se aspoň snažil způsobit škody. Příjemě překvapily italská Centaura. Proti následné vzdušné převaze jsem pořídil baterie PLO.
Charakteristika protihráče:
Bojoval velmi dobře, jeho tanky bořily mé levé křídlo. U Matmaty měl trošku smůlu. Nejenže se mu nepodařilo probít se v úvodu až k ní, ale následným rozmístěním mi umožnil uspět na tomto úseku zničením některých jeho důležitých jednotek. Bitva je krátká, a tak i menší chyby mají osudové následky.
