Hartmann - Spojenci
Průběh a konec bitvy:
Výhoda prvního úderu a nasazení Ju 88 způsobilo, že válka na moři byla rychle rozhodnuta a během pár tahů byla zničena všechna plavidla Royal Navy. Pozemní operace hlavních sil se nevyznačovaly mobilitou, fronta se po celou dobu jen s malými změnami pohybovala na čáře Tobruk-Bir Hacheim, kde se Spojeneckým vojskům po celou dobu dařilo zadržovat vojska Osy. Nevhodné rozestavení spojeneckých vojsk jsem se snažil od prvního tahu přetvořit v účinnou obranu. Prvním krokem bylo zničení nepřátelského tanku u Bir Hacheimu tak, aby se v tomto bobě daly nakupovat jednotky a zpevnit obrana dokoupením dělostřelectva a nezbytných flaků, které ochránily především tankové uskupení u Bir Hacheimu. Pro zničení tanku bylo nezbytné použít Mosquito kryté jedním Spitfirem. Vzápětí byly tyto stroje zničeny útočícími Fw 190, avšak jejich obětování nebylo zbytečné, neboť ochránilo dobrou polovinu obranné linie od beztrestných útoků Stuk. Rovněž protiletadlová obrana Tobruku byla posílena, proto se Luftwaffe stáhla, ale její síla zůstávala nedotčenou. Toto nebezpečí mě nutilo přenechat RAF v záloze a věnovat se vylepšování nejzkušenějších Spitfirů na nejmodernější verze Mk.IX. Na obrannou linii byl střídavě vyvíjen tlak, jehož intenzita byla velmi kolísavá. Mimo hlavní frontu jsem vyslal do pouště dva tanky. Zejména tank M3 Stuart se velmi osvědčil pro skvělou pohyblivot a dobrý dohled. Nedivím se, že ho Britové milovali a přezdívali ho "Honey". Díky tomuto tanku se mi podařilo odhalit pokus o obchvat pouští, neboť nepříteli se zřejmě zdála situace na hlavní frontě bez východiska. Pro přítomnost Fw 190 na bojišti by bylo použití letadel RAF pro likvidaci obchvacovacích jednotek příliš riskantní, proto byl obětován tank Crusader z hlavní fronty pro napadení děla na konci obchvacovacího svazu. Tank byl vzápětí zničen, ale nepřítel následně pokus o obchvat vzdal. Následovaly další monotónní tahy na hlavní frontě. Nekoordinované nepřátelské útoky ze země a z moře obrannou linii nijak zvláště neohrozily, jen vyčerpávaly údernou sílu protivníka, i když bylo nutné pro zmenšení ztrát linii posunout o 2-3 hexy zpět a plánovaně přechodně vyklidit Bir Hacheim. V desátém tahu oslabené pozemní síly ztratily podporu své Luftwaffe. Nebezpečným Focke-Wulfům byla předhozena jako návnada letka Mosquit krytých jednou letkou Spitfirů, které zaútočily na čelní jednotky protivníka. Protiletadlová obrana však byla nablízku. Nepřítel, ponechávající dosud Luftwaffe převážně v nečinnosti a mimo dohled spojeneckých sil, zariskoval a zaútočil na letadla, která se doposud střetu s ním vyhýbala. Ovšem vzápětí se během jediného tahu díky spolupráci PLO a nejlepších stíhačů podařilo zničit obávané Focke-Wulfy a k tomu ještě italského stíhače. Tím byl osud vojsk Osy zpečetěn. Zbylé Spitfiry, Mosquita a Belnheimy se vrhly na nalezené nepřátelské bombardéry a nejnebezpečnější pozemní jednotky. Vše bylo připraveno pro zahájení velké ofenzívy proti citelně oslabené nepřátelské armádě bez leteckého krytí s cílem dojít až k El Aghejle a dobýt celou mapu, ale zabránila tomu kapitulace nepřátelských sil, která vydala celou mapu bez boje.
Hodnocení vlastního velení:
Kladně hodnotím šetrné zacházení s vlastními letadly. Povedlo se mi zachovat RAF jako údernou sílu do doby, než bylo skoncováno s nepřátelskými Fw 190, se kterými se nemohlo žádné mé letadlo měřit. Letadla jsem držel v zázemí pod ochranou vlastních flaků, kde jsem je vylepšoval, nebo jsem s nimi zaútočil jen na izolované jednotky, kde jsem si byl jist, že je úplně zničím a nepřítel nebude tím pádem tušit, co se v dané lokalitě stalo. Tato strategie znamenala konec pro Royal Navy, neboť jsem se rozhodl pro její ochranu neriskovat ztráty letadel, což si můžu přičíst jako chybu, že jsem nepřišel s nečím efektivnějším. Nezanedbal jsem průzkum a protivníkovi se nepodařilo mě překvapit. Díky transportované pěchotě jsem měl přehled, co se děje na protivníkově území až u El Aghejly, průzkumné úkoly splnila dobře, nebyla objevena, a k jejímu pozemnímu nasazení nedošlo díky kapitulaci.
Charakteristika protihráče:
Rozhodně správně se rozhodl nejdříve skoncovat se spojeneckým loďstvem a následně uvolnit vlastní lodě pro podporu pozemních operací. Také bylo dobré pokusit se zvrátit průběh obchvatem, bohužel byl tento obchvat proveden polovičatě a s malým důrazem a odhodláním. Jako největší chybu vidím zaváhání v prvním tahu, kdy byl Bir Hachiem bez ochrany flaků a masový úder všech dostupných letadel by zde obranu značně rozvrátil. O to těžší úkol měl potom. Další chyba byla vzdání se úderné síly Luftwaffe a celková pasivita střídající se s nekoordinovanými útoky. Neefektivně nakládal zejména s lodním a pozemním dělostřelectvem. S jeho pomocí mohl zničit soustředěným a koordinovaným útokem flaky a zbytek spojeneckých sil by pak byl vydán v nemilost jeho letadel. Místo toho se však soustředil na nekoordinované ostřelování jednotek, převážně dělostřeleckých, které jsem já zase bez problémů doplňoval, neboť se s letadly neodvážil nad území chráněné mými flaky.
|