Průběh a konec bitvy:
V prvních tazích jsem se snažil co možná nejrychleji vyřadit nepřátelské loďstvo, aby se moje vlastní námořnictvo uvolnilo pro podporu pozemních operací. Ty se zprvu rozvinuly jednak proti obraně Jeruzaléma, kde jsem soustředil hlavní síly, a dále jsem zahájil útok podpůrnými silami složenými z velké části z Italů na jih od Mrtvého moře směrem na Karak. S podporou námořnictva byl relativně hladký postup hlavních sil podél pobřeží a dobytí Jeruzaléma a Haify. Bejrut protivník vyklidil bez boje, aby se tak vyhnul ztrátám dělostřeleckou palbou bitevních lodí. Postup hlavních sil na východ od pobřeží do vnitrozemí však byl zastaven. Protivník postavil skvěle obranu za řekou Jordán, která sahala od Mrtvého moře až k Damašku. Útok proti takto opevněné linii za řekou neměl smysl. Pozemní síly by měly při útoku z řeky velké ztráty a letecká podpora by se beze ztrát rovněž neobešla, protože obranná postavení byla účinně krytá flakem. Na jihu protivník dokonce podnikl protiútok a tlačil za podpory svého letectva německo-italská vojska na západ a hrozil proražením obrany a dostat se k výchozím zásobovacím bodům. Na jeho zpomalení musela být povolána Luftwaffe a od Jeruzaléma staženy spolehlivé německé tankové divize a celá jižní linie zároveň ustupovala. Zvratu této situace jsem dosáhl lstí. Pro získání prestiže jsem poslal do Perského zálivu jednotku výsadkářů, aby obsazovala zdejší města. Po rozpoznání příprav k velkému útoku protivníka na jihu se podařilo nepozorovaně odeslat jednu pěší jednotku na halftracích hluboko na východ do pouště za Karakem, kde vyčkávala na vhodnou příležitost (tah poté již nepozorovaný průnik na východ nebyl možný, neboť nepřítel jižní křídlo neprodyšně uzavřel). Zároveň se část hlavních sil u pobřeží přesunula na sever, aby se pokusila obchvátit neprostupnou obrannou linii na Jordánu, neboť bylo jisté, že nepřítel nemá dost sil, aby mohl vybudovat souvislou obranu až na samý sever. Během toho bylo též za značných vlastních ztrát, kdy byla nucena vlastní letadla setrvávat v dostřelu flaku protivníka, kompletně vyzařeno britské letectvo. Čímž se podařilo částečně "oslepit" protivníkovy síly a v klidu bez stíhací ochrany strategicky bombardovat Berjrút, který jsem záměrně neobsadil abych mohl soupeři odčerpávat prestiž, což mu značně znesnadňovalo aktivní obranu. V devátém tahu nastal naprostý zvrat situace, který měl pro bitvu rozhodující charakter. Protivníkovy síly na jihu během protiútoku postoupily na západ a nechaly za svými zády neobsazený Karak. Ten v zápětí obsadila moje do té doby na poušti schovaná pěchota na halftracích a z nalezeného šrotu v Karaku bylo ihned zformováno několik jednotek Pzjagerů. Tím bylo o osudu protivníkových sil vyslaných do protiútoku na jihu rozhodnuto. Během dvou dalších tahů byly obklíčené jižní síly rozdrceny (po zničení flaků a dělostřelectva PzJagery zezadu to jde rychle). Další událostí devátého tahu bylo úspěšné dokončení obchvatu dobytím Damašku. Okamžitým dokoupením dalších divizí Pzjagerů okolo Damašku bylo rozhodnuto i o osudu celé obrany na Jordánu. Protivníkovy síly soustředěné na obraně Jordánu již nedržely žádné strategické město, silami u Damašku byly odříznuty od cesty, kterou by se mohly přesunout k posílení obrany Bagdádu, z jihu byly tlačeny vítěznými silami od Karaku a možnost protiútoku přes Jordán na Jeruzalém jim byla zablokována zajišťovacími (italskými) jednotkami ponechanými ve městě a krytými houfnicí. Celá obrana na Jordánu, což byla bohužel většina sil protivníka, již tedy nadále pouze plnila podřadnou úlohu vázat část mých sil, aby nemohly podporovat závěrečný útok na Bagdád. Zbývalo mi však dost volných sil, které vyrazily plnou rychlostí na Bagdád a postupovaly celkem bez odporu. Mezitím již byla obsazena celá jižní část Iráku a Kuvajt postupným obsazováním divizemi Pzjagerů, které byly dokoupeny do města obsezenými výsadkáři. Těmito Pzjagery jsem zaútočil i na sever, ale v útoku proti nové obrané linii za řekou Eufrat neměly šanci. Šlo jen o odlákání pozornosti od poslední lsti, kterou jsem tuto bitvu urychlil. Jednotky, které se plnou rychlostí hnaly od Damašku k Bagdádu, jsem chtěl ušetřil ztrát překonáváním dvou obraných linií za řekami Eufrat a Tigris, které chránily západní přístup do Bagdádu, a tak jsem nepozorovaně na východ od Bagdádu vysadil do pouště parašutisty a od Perského zálivu tajně pouští přesunul z východu jednotku Pzjager. Pozornost protivníka od tohoto manévru jsem odlákal hned několika faktory: Při postupu od Damašku k Bagdádu jsem cestou úmyslně neobsazoval města a soustředil kolem nich své síly, aby je protivník viděl a byl přesvědčen, že se plně soustředím na konvenční dobytí Bagdádu. Dále to byl sebevražedný útok diverzních Pzjagerů od Kuvajtu a přenechání pole působnosti britskému tanku Crusader, který poslal protivník k protiútoku. Abych pojistil, že se nevrátí k Bagdádu a nepřispěje tak odhajení mého výsadku za Bagdádem, vjel jsem v jeho dohledu dvěma Pzjagery do řeky a protivník takové příležitost ke snadné kořisti skutečně neodolal. Jelikož protivník netušil, co se na něj chystá, Bagdád byl obsazen jen jednou HW pěchotou a vedle ní od východu nebyla žádná jednotka. Stačily na ní dvě rány strategickým bombardérem, následný útok paragánů HW pěchotu rozprášenou strategickým bobmardováním těžce poškodil, vyhnal z města a následným obsazením města Bagdád jednotkou Pzjagerů bitva pro mně vítězně skončila. S ostatními jednotkami na mapě jsem už ani v posledním tahu nehýbal.
Hodnocení vlastního velení:
Na začátku jsem pochyboval o splnitelnosti úkolů daných v této bitvě a to zejména díky velkým vzdálenostem. Nakonec se však ukázalo, že tato bitva je skvělá svým pouštním terénem a rozsáhlými neobydlenými prostory pro možnosti výsadků a utajovaných přesunů. Těch jsem nakonec využil ke konečnému vítězství více než taktického umu. Myslím, že bych byl schopen dobýt za těch zbývajících 11 tahů dobýt Střední východ i standartní cestou, ale jistě s většími ztrátami a už nemá cenu to zkoumat. Ani jedna strana strana nemá dost sil k tomu, aby průzkumem pokryla celou mapu, takže to jen nahrává k úspěšnosti diverzí a ztěžuje obranu před nimi, což platí pro obě strany. Už nezáleží jen na tom, jak kdo umí jak "tahat" jednotkami, ale i na souboji mozků, schopnostech odhadnout, jaké úmysly a možnosti má protivník. V tomto směru jsem si vedl o něco lépe než protivník a to také rozhodlo.
Charakteristika protihráče:
Byl jsem vždy o krok před ním, ale nutno říci, že mi nezůstal nic dlužen a rychle se učil. Až po skončení bitvy jsem uviděl u Mrtvého moře diverzní britský protitank na Brencarrierech mířící k mým výchozím táborům. To mě dost překvapilo, nečekal jsem že ještě bude takto aktivní. Při správném načasování v kombinaci s lepší obranou Bagdádu pro mě mohla tato akce mít fatální následky a to jsem si myslel, že moje vítězství již bylo beztak nezvratitelné. OTK však po bitvě prozradil, že měl v úmyslu hned příští tah obsadit neobsazené tábory, čímž by ale dosáhl pro mě jen zkomplikování situace a na výsledku by nic nezměnil. Tábory byly v dosahu jednotek z Jeruzaléma, kde jsem měl i část Luftwaffe včetně Stuky, dále přes 400 prestiže jsem mohl investovat do PzJagerů do Jeruzaléma a nákupu další Stuky přímo na letiště u táborů. Tábory byly rovněž v dostřelu bitevních lodí, takže by opravdu moc dlouho nevydržely. Každopádně by to ale pár tahů trvalo, takže tato akce mohla rozhodnout, proběhla-li by těsně před vypršením termínu, kdy bych už nedokázal tábory dost rychle dobýt zpět. Samozřejmě by to muselo být v souladu s lepší obranou Bagdádu. Tady však opět nepřítel podcenil nebezpečí výsadku, stejně jako podceňoval nebezpečí obchvatů během bitvy. Nebylo ani třeba obranu Bagdádu posilovat. Pro zpomalení postupu Němců bylo správné soustředit více sil na obranné linii Eufratu, vzdrorovat na ní nějakou dobu a pak se stáhnout za řeku Tigris k Bagdádu a tam vybudovat další obranu, udělal bych to stejně. U posledního klíčového města, stejně jako u nejzažších bodů obrany v situacích během bitvy, bych však nechal jednu jednotku s dobrým dohledem, která by diverzi odhalila a tím rozhodla i o její další existenci, protože proti včasné reakci by se diverzní síly neměly šanci prosadit. Hodnota diverzních sil totiž nespočívá v jejich bojové akceschopnosti (ta je velmi malá), ale v momentu překvapení.
