Průběh a konec bitvy:
Na samém počátku bitvy jsem si zvulil tři cíle:
Za prvé, co nejrychleji a nejlépe vysadit výsadkáře.
Za druhé, obsadit co nejrychleji město, což by zaručilo možnost nákupu nových jednotek ve vnitrozemí nepřítele.
Za třetí, eliminovat britské početnější loďstvo, kterého jsem se obával nejvíce.
Bitva začala masivním útokem letectva na města a hlavně na objevenou tankovou jednotku Matilda I. Pak následovali až nečekaně úspěšní výsadkáři a už ve druhém tahu získali zcela nekryté města Melambes a Neapol, poté byla dobyta důležitá Sfakia. Tento nečekaný úspěch jsem podpořil nákupem asi pěti Pz Jager IB a jedné dělostřelecké jednotky 15sFH18. Hned od začátku jsem také očekával střet s RAF a ten k mému údivu nastal velice rychle a velice jasným výsledkem, od té doby bylo už RAf dále nezasáhla a mé letectvo mohlo dělat prakticky cokoli. Posléze stíhací letectvo přestalo plnit obrannou úlohu a přesunulo se do útoku převážně na britské loďstvo. V tomto stádiu už bylo celkem zřejmé, že materiální převaha a celková převaha ve všem rozhodne. Postupem času se zdálo čím dál jasnější blížící se vítězství, a tak jsem podcenil soupeřovy schopnosti improvizace a odhodlání bojovat až do konce. Britských silám se podařilo nečekaně proplout a pak i vylodit v Řecku, ale bylo bohužel poslední, co stihly, neboť německé jednotky zatím obsadily celou Krétu a nebylo o co bojovat.
Hodnocení vlastního velení:
Chybu jsem udělal až v samém závěru bitvy, kdy už jsem si byl jist vítěztvím. Velice se mi osvědčily Pz Jager IB, jejich využití je úžasné a cena také, dá se říct, že rozhodly. Sklamalo mě letectvo, Ju 87R sice mělo ze začátku úspěch (zničení Matildy), ale potom soupeř nakoupil PLO a Stuky se nedaly použít a těžké bomardéry Do 17 také nepřesvědčily.
Charakteristika protihráče:
Nepřátelský generál bojoval statečně a odvážně, ale nedostatečně odhadl velikost útoku a jeho rozsah. Nepřipravil se na obranu všech měst, některá byla po celou dobu konfliktu bez posádek, dále chybně rozmístil obranu na místech mého vylodění, mé jednotky měly velice prostoru na vylodění. Obranné jednotky byly moc daleko od pláží. Pak zde bylo letectvo, nesnažil se sním více manipulovat a bezhlavě se snažil co nejrychleji dostat na Krétu, bohužel pro něj zvolil tu nejkratší možnou cestu, tak jsem ho také očekával a mé Fw 190 také. Co říc na závěr? Generál Tanner bojoval tak, jak bylo v rámci možností možné, chyby, které učinil v počátku nebyly sice rozhodující, ale určitě průběh bojů zkrátily, ale na druhou stranu, Tanner se na závěr pokusil o hop nebo trop a málem mu to vyšlo (chyběl mu jen jeden tah).
