Průběh a konec bitvy:
Plán pro boj byl asi následující s rozdělením vojsk na dvě armádní skupiny. Skupina armád "A" ( SkA "A" ) povede útok podél pobřeží přes Mersa Brega na Benghází, Bertu a Tobrúk. Skupina armád "B" ( SkA "B" ) projde pouští, obejde pokud možno bez kontaktu s nepřítelem Bir Hacheim a zaútočí na Mersa Matruh, po jejím dobytí se otočí na západ a přes Bardii bude postupovat na Tobrúk, kde se spojí se SkA "A" a získá Bir Hacheim. Později jsem se rozhodl Bir Hacheim neobcházet, ale zaútočit čelně. Postup od začátku probíhal podle plánu, nepřítel ponechal v prvních městech jen symbolickou obranu a vše stahoval, jak se později ukázalo, do prostoru Gazala-Tobrúk-Bir Hacheim. Jen lehce bráněna byla dokonce i první klíčová města ( Benghází, Berta ). Asi v 5. tahu odstartoval italský výsadek s cílem obsadit Káhiru a přilehlé letiště, bohužel byl však objeven a zablokován nad letištěm u Káhiry. Obsazování "vedlejších" měst zajistilo dostatek prestiže pro posilování vojsk tanky a Stukami. Po dosažení obranné linie Tobrúk-Bir Hacheim se přiklonilo v souboji s tanky Matilda II štěstí na stranu Wehrmachtu a v přehuštěném prostoru se několik Matild vzdalo, čímž uvolnilo prostor pro napadení PL děl. Silné ztráty protivzdušné obraně působilo i ostřelování z moře. První "viditelná" akce RAF skončila sestřelením Blenheimu, jedné letky Hurricanů a těžké poškození druhé, čímž britské letectvo zaniklo ( předtím však RAF stihlo zničit italské letectvo obětované jako průzkum). Po tvrdém boji byl obsazen Bir Hacheim a obklíčen Tobrúk, načež letecký průzkum zjistil jen symbolickou obranu zbývajících dvou klíčových měst ( Bardia, Mersa Matruh). Vzhledem k síle Wehrmachtu a více jak poloviny tahů do konce britská vojska následně kapitulovala. Co se týče námořních bojů, použil jsem loďstvo především k ostřelování pobřeží, přesto i na moři utrpěli Britové porážku díky německým ponorkám, neohroženým torpédoborcům a těžkým bombardérům, které se soupeřovu loďstvu "věnovaly".
Hodnocení vlastního velení:
Domnívám se, že jsem se vyvaroval zásadních chyb a nepostupoval zbrkle vpřed. Vyplatilo se obětování italských stíhačů jako průzkumníků. Je však třeba přiznat, že v těžkých chvílích se na mou stranu připojilo i štěstí ( zejména souboje s Matildami, v přehuštěném prostoru u Tobrúku mnoho britských jednotek kapitulovalo, jinde mohly být možná zachráněny ). Kdyby tankové střety dopadly opačně, kdo ví......
Charakteristika protihráče:
Klasická těžko průchodná obrana - tank, dělo, flak, dělo, flak...... Možná se zbytečně stáhl se všemi silami jen na jedno místo. RAF i námořnictvo zůstávalo dlouho pasivní a pak byly zničeny. Kdyby však na jeho straně stálo více štěstí, možná by rozbil německá útočná čela a mohl s úspěchem podniknout protiútok. Přeci jen však v Africe již nemají britské tanky ( tedy Matildy ) nad německými ( PzIIIH ) takovou převahu jako v předchozích bojích v západní Evropě.
