Report z turnajové bitvy
informace, jak probíhal již odehraný zápas

Balkán (PGCZ) - H.G. x stanny
dohráno 04.10.2002, vítězství Osy
H.G. - Osa

Průběh a konec bitvy:
Bitva na Balkáně je pro svou rozsáhlost, použití různorodých jednotek na obou stranách, přítomnost námořnictva a možnost boje od tvrdé obrany až po rychlý útok jednou z nejoblíbenějších bitev. Při nastavení soutěžní obtížnosti jsem výsledek odhadoval předem jen mírně favorizující útočníka. Útok německých jednotek na severu musí být dostatečně rychlý a účinný, aby se wehrmacht mohl přesunout na jih a vystřídat vyčerpané Italy, kteří sotva udrží Albánii. Vypadá to jednoduše. Ve skutečnosti jsem skutečně poměrně úspěšně vytlačil Jugoslávce ze všech měst, kromě Banja Luki a Sarajeva. Zde se nepřítel opevnil a zdržoval postup životně důležitých tankových divizí na jih. Do zhruba desátého kola však všechna jugoslávská města padla. Bohužel nikoliv všechny jugoslávské jednotky. V lesích se jich několik ukrývalo a těsně před koncem bitvy dokonce dvě z nich přímo ohrožovaly Kragujevac a Kalu. Naštěstí hlídkující jednotky, které jsem mimochodem umístil do každého města, je včas objevily a zničily. Boj v Jugoslávii byl podporován několika italskými jednotkami, které se po moři přesouvaly na jugoslávské pobřeží, kde shodou náhod jedna z nich objevila Jugoslávskou jednotku plující do Itálie. I přes protiopatření se povedlo nepříteli vysadit pravděpodobně dvě jednotky, které obsadily Bari a Foggii. V těchto městech došlo i k dokoupení jednotek. V Itálii není jediné strategické město, přesto obsazení Itálie by znamenalo velký bodový zisk. Naštěstí se podařilo hrozbu odvrátit s použitím italského letectva, i za cenu ztrát. Jedna jugoslávská jednotka, buď uprchlá z Itálie, nebo se skrývající na moři, provedla velmi nebezpečný výsadek na konci bitvy v okolí Puly. Pula byla obsazena a nepřítel dokoupil několik jednotek, kterými ohrožoval Rijeku, ale ta naštěstí byla chráněna dobře, včetně narychlo staženými hlídkovými jednotkami ze střední a severní Jugoslávie. Co se námořní bitvy týče, byla až překvapivě krátká, protože nepřátelské loďstvo přestalo existovat, s výjímkou křižníku v Egejském moři, po několika tazích. Poté se mohlo italské loďstvo plně věnovat ostřelování pobřeží. Ponorka byla využita jako průzkum hluboko v týlu zálivu, oddělující poloostrov Peloponés od severního Řecka. Boje na albánské hranici byly vyčerpávající pro obě strany, plné dělostřeleckých přestřelek a mírného postupu Italů. Naneštěstí se nepříteli podařilo obsadit Tiranu a vyrojit do okolí Matildy II, čímž velmi oslabil a zpomalil útočný postup. Po likvidaci odporu na albánsko-řeckých hranicích se postup Italů zastavil u zálivu. K prolomení řecké obrany došlo až na samém konci bitvy. U Egejského moře, kde byly umístěny bulharské jednotky nepřítel využil nechráněného místa (tedy tam, kde to měli chránit Bulhaři), a postoupil až do Devinu. Blízké jednotky Wehrmachtu však odpor zlikvidovaly a postupovaly k hraniční řece a k Soluni, ovšem velmi pomalu a bolestně. Zde se především uplatnilo letectvo. I za cenu velkých ztrát se podařilo překročit hraniční řeku a obsadit město Larissa. Mezitím se sice řecká jednotka vylodila v německém týlu, byla však zpozorována hlídkujícími PzJagery IB. Při postupu do Athén se podařilo italské jednotce z Tarenta obsadit Patrai na Peloponésu, v příštím tahu se podařilo rozšířit předmostí a posílit obranu pomocí děl a pěchoty. Tento výsadek dokázal dokonce obsadit i Kalmai, takže Athény zůstaly osamoceny a obklíčeny. Pak už bylo jen otázkou času a trpělivosti, kdy se s použitím veškerých prostředků letectva, námořnictva a pozemního vojska, podaří vytlačit těch asi tak 15 Matild, převážně typu I, a obsadit Athény, což se podařilo až těsně před koncem určeného termínu.

Hodnocení vlastního velení:
Dopustil jsem se několika výrazných chyb, například špatně chráněná Tirana, zbytečná ztráta několika jednotek, převážně leteckých, podcenění výsadků a partyzánů. Také jsem se příliš spoléhal na obranné možnosti Bulharů. Jako pozitivní bych viděl používání průzkumných jednotek, ať již Bf 110, ponorky, popřípadě průzkumných italských vozidel pro lokalizaci ukrývajících se jednotek. Povedl se mi výsadek v Patrai a obsazení Peloponésu, což bylo pro výsledek zřejmě rozhodující, po dobytí Athén dvě kola před koncem bych už neměl možnost postupovat až do Kalmai.

Charakteristika protihráče:
Stanny mi připravil několik velmi horkých chvilek. Dokonale využíval malých i větších chyb v mém postupu, chytře mi obsazoval města, čímž mě zdržoval, ukrýval se v lesích a prováděl výsadky do týlu. Tím vázal velké množství mých sil a téměř se mu podařilo se ubránit. Jeho největší chybou bylo pravděpodobně dopuštění výsadku v Patrai a přílišné nakupování jednotek na místech, které neměly větší strategický význam. S nakupováním Matild začal až velmi pozdě a nepokusil se s nimi dojet do větší vzdálenosti, zahustit přístupové cesty k Athénám. To ho nejspíš stálo vítězství. Po bitvě je ovšem každý generálem, že... Ovšem celkově mu musím vyjádřit uznání a poděkovat za skvělou hru. Důrazně varuji každého, kdo se s ním utká v dalším kole!:-))

stanny - Spojenci

Průběh a konec bitvy:
Po zjištění, že britské jednotky mohu kupovat pouze k Athénám a Jugoslávci a Řekové nemají k dispozici prakticky nic, jsem musel trochu pozměnit původně plánovanou taktiku. Zaměřil jsem se tedy na provádění hromady diverzních výsadků na zdržení nepřítele, popřípadě získání prestiže. Proto jsem v prvním tahu vyslal dvě jednotky Jugoslávců do Itálie a na řeckobulharské hranici zaútočil na Babyak a Devin. První kola byla ve znamení rychlé likvidace odporu jugoslávských a řeckých jednotek tedy tam, kde útočili Němci. Ve čtvrtém tahu se mi podařilo britskou pěchotou znovudobýt město Elbassen, toho jsem využil a okamžitě nakoupil Matildu II, která se ukázala jako velice tvrdý oříšek. Nejprve totiž dobyla Tiranu a pak odolávala ještě několik tahů a významně tak zdržela ofenzívu. Mezitím se v Itálii podařilo dobýt dvě letiště a dvě města, významně jsem tak posílil vlastní prestiž, naopak protivník byl donucen dokupovat do Itálie jednotky a také jsem mu svým výsadkem vázal téměř celé italské letectvo. Pokud by toto neučinil, během několika tahů by byla Itálie moje. Další moje výsadky Řekové v letadle na sever, Jugoslávci z Dubrovníku na jih, později Řekové ze Soluně na východ - byly objeveny a zlikvidovány. V průběhu bojů se mi podařilo z Ivangradu stáhnout do lesů zdecimovanou pěchotu a postupně s ní projít až k Bělehradu, kde dva tahy čekala na příležitost. Bohužel několik pokusů doplnit ji další jednotkou ztroskotalo, H.G. byl velice důsledný. Protože útočit jedou jednotkou na obsazené město nemělo smysl, musel jsem čekat na přeživší jednotku partyzánů od Tirany, která však byla objevena a sledována. V 5. tahu jsem z Novigradu vyslal pěchotu po moři na Rijeku, tam jsem také stáhnul poškozené Mosquito jakožto průzkum. Bohužel, jeden tah před vyloděním byl letoun objeven a H.G. začal k Rijece stahovat zbytky jednotek z oblasti. Přesto se podařilo obsadit Pulu a letiště, v dalším tahu také letiště u Rijeky. Avšak proti třem tankům neměly jugoslávské jednotky šanci a byly záhy rozprášeny. Toto bylo v 19. tahu, to již byl zlikvidován i výsadek v Itálii a nepřítel prolomil obranu na severu Řecka. Přestože jsem hromadně dokupoval Matildy, nepřítel až neuvěřitelně rychle a snadno postupoval (zřejmě Matildy v absolutním obklíčení a při neustálém bombardování nejsou tak odolné). Přestože jsem v posledních několika kolech nakoupil přibližně 15 Matild I a 5 Matild II, byly rozprášeny a nepřítel tak dva tahy před koncem mohl slavit vítězství.

Hodnocení vlastního velení:
Moje strategie po prozkoumání situace byla takováto: Co nejvíce výsadků všemi směry za účelem zdržení nepřítele a nahrabání prestiže. Celkem jsem provedl 5 výsadků a několik protiútoků. V plánu jsem měl zachránění alespoň dvou jednotek pěchoty v hloubi mapy, které bych použil pár tahů před koncem k obsazení strategického města v týlu tak, aby H.G. už neměl čas jej znovu dobýt. Toto se mi nepodařilo, protože jsem zachránil jen jednu jednotku pěchoty, ostatní byly doraženy. Chvíli se zdálo, že by se mohlo podařit spojit se s jednotkou partyzánů, ale nevyšlo to. Nejsem si vědom výrazného pochybení, samozřejmě několik věcí bych teď udělal jinak například bych dříve zakoupil Matildu II a poslal ji po moři z Athén do Soluně, tam byl německý útok relativně slabý a byla by šance zdržet tam protivníka déle. Myslím si, že při tak ohromné přesile, jakou disponoval protivník jsem se držel poměrně dobře a dlouho. Ve vzduchu jsem v podstatě paběrkoval, měl jsem dva Spitfiry, které byly pouze na Italy, po střetu s Němci šly okamžitě pod kytky. Na začátku jsem také zakoupil jednu jednotku britských výsadkářů, ale nepodařilo se mi je dostat do letadla. Toto považuji za naprosto ostudný podfuk, který mi zabránil ještě více škodit.

Poznámka koordinátora: Na mapě je dovoleno mít současně ve vzduchu pouze omezený počet (v každé bitvě jiný) transportních letadel. Stanny nemohl do letadla naložit britské výsadkáře ze dvou důvodů: Buď měl už ve vzduchu řeckou pěchotu a tím již vyčerpal počet možných transportů ve vzduchu. Nebo mu letecký transport H.G. sestřelil a to mu znemožnilo transport nadále používat, neboť s každým zničeným transportem se samozřejmě snižuje počet disponibilních transportů na mapě.

Charakteristika protihráče:
Hrál dobře, po zjištění výsadků velice důsledně pročesával mapu a likvidoval zbytky mých vojsk. Udělal pouze drobné chyby např. nedůsledné krytí Tirany, které si ale díky obrovké materiální převaze mohl dovolit, a neprodleně ji napravil. Nezapomenutelný byl po čtyři kola pohled na Matildu II v Tiraně, obklopenou tanky, protitanky, pěchotou a letectvem, přesto vzdorující. Na závěr udělal výsadek do Patraie, ale nemyslím si, že nějak výrazně urychlil konec, výsadek jsem očekával od začátku a průchod od Kalamaie k Athénám byl kryt dvěma Matildami II, kterým italská děla a italská pěchota mohla pouze poškrábat lak. V odhalení mých jednotek ukrytých z dohledu pěchoty mu také výrazně přispěl mohutný dohled (5) Bf 110.