Průběh a konec bitvy:
Než začnu hodnotit samotnou bitvu, bych rád poděkoval generálu 666 za nezapomenutelnou bitvu. Ač stojím na straně poražených, jsem rád, že jsem mohl touto bitvou projít, na obou stranách nastaly chyby a na obou i dobré a brilantní okamžiky načasovaných útoků klamných cílů, prostě všeho, pro co máme Panzera rádi a proč tady všichni jsme. Jak se říká „každá bitva je jiná, o této to platí trojnásob“.
Když jsem se dozvěděl jaká že mě čeká bitva, měl jsem smíšené pocity. Rychle jsem si pročetl reporty už odehraných bitev Beneluxu (mezi Radkem.K a Hartmannem a Rommelem a Matlockem). Po přečtení těchto reportů se mě zmocnila beznaděj a té také podléhala má příprava. Rozhodl jsem změnit celou strategii útoku ve snaze zaskočit nepřítele. Jelikož oba dva příslušníci Osy ztroskotali na skoro stejné místě, zvolil jsem taktiku takovouto: Na místo toho, abych při zahájení mise rozdělil své síly na dvě armádní skupiny (jižní s cílem Sedan a armádní skupina střed s cílem Lutych a Namur), soustředil jsem útok jen jedním směrem. Vytyčil jsem si cíle Lutych, Namur, Brusel. Na jihu jsem obsadil jen neobsazený Lucemburk a dále jsem zde nechal jen posádku s jednou pěchotou, vše ostatní šlo směrem hlavního útoku. Průlom u Lutychu se podařil rychle i následné obsazení Bruselu a Namuru skoro ve stejný čas nebylo obtížné, jediné co mě mrzelo i když jsem tomu v tu chvíli nepřikládal takovou pozornost byla ztráta 1xBf 110 a jednoho Bf 109 (což v konečné fázy bitvy rozhodlo). Poté, co se mi podařil průlom až k Bruselu, jsem cíl svého tažení obrátil k Maubeuge (město, u kterého ztroskotali Radek.K a Rommel). Toto město je ideální pro obranu, jednak proto, že leží v blízkosti řeky Masy a také proto že Spojenci mají dost času na přípravu obrany. Tu generál 666 nezanedbal a důkladně připravil, město bylo chráněno 2xPLO, několik pěchot, 2xfrancouzské tanky různých typů, pěchoty doplněné o protitanková děla,vše podpořené letectvem. Už s toho důvodu jsem přípravu a reorganizaci útoku na Maubeuge neuspěchal a připravil se. Seskupil jsem několik tanků (PzII až III různých typů) k tomu podporovaných 2x 15sFH18 dělostřelectva a dvěma flaky a pár pěchotami a samozřejmě oslabeným letectvem. Pomalu jsem se přibližoval a přitom ničil dělostřelectvem vše, co se dalo, přitom se mi podařilo nepozorovaně překročit řeku Másu na jihu a tím ohrozit Maubeuge z jihu. Zatímco probíhala tato bitva, pronikal jsem dále na západ, obsazením města Chant se mi otevřela možnost postupu na Dunkergue a později i Calais, u kterého byla svedena největší bitva této kampaně. Současně s úspěchy jsem zapomněl na obavy ze začátku tažení začal si více věřit, mojí víru ve vítězství ještě podpořil fakt že jsem úspěšně dobyl město Abbeville jen výsadkem s pomocí Stuky, toto období považuji za vrchol svého snažení, po tomto momentu následovaly ještě úspěchy, ovšem vykoupené přílišnými ztrátami materiálu, které se mi už nikdy nepodařilo zcela nahradit. Poté, co skončila bitva o Maubeuge, jsem doplnil stavy a přidělil síly skupině armád střed 1x Pz II a 1x Pz III a pár pěchot. Tyto síly se vydaly k teď už beznadějně obklíčenému Sedanu, zbylé síly postupovaly k městu Lille, které bylo v tuto chvíli nepřipraveno na obranu. Potíže nastaly záhy když mé armádě docházely v tento důležitý moment zásoby střeliva a nafty, proto bylo nutné vyčkat dva tahy na doplnění všech potřebných jednotek a až poté jsem se mohl soustředit na Lille které se zatím změnilo v pevnost. Dobytí Lille trvalo čtyři dny a vyžádalo si nemalé ztráty, avšak v euforii z rychlého možného vítězství jsem nakoupil 5x PzI, což sice papírově nahradilo ztráty, ale ve skutečnosti nevyřešilo nic. V tyto chvíle se Sedan pomalu hroutil a ve chvíli zničení poslední jednotky v Sedanu se mé síly ocitaly na pobřeží a vstříc vítězství, dělilo mě ode něj jen poslední město. Bylo to městoCalais (historie WWII pamatuje na obklíčení spojeneckých vojsk u Dunkergue a na drama, které v této bitvě proběhlo), ovšem jak jsem už na začátku psal bitva byla rozhodnuta „dříve než začala“ mé ztráty na letectvu a nevhodné nakupování záloh a nevhodných jednotek plus vyčerpanost dlouhým (tato bitva má 30 tahů) tažením, bylo mé vojsko sice početnou ale neúčinnou zbraní na dobře a nově nakoupené posily generála 666, ten udělal z Lille pevnost, která se nedala za těchto podmínek prolomit. I s tímto vědomím začalo poslední střetnutí v této epizodě bitvy. Trvalo asi 7 tahů a pořád nebylo jasno o vítězi a poraženém, s postupem však jedna věc jasná byla - mé vyčerpané vojsko již nebyl oschopno a snad již nemělo dost sil dál bojovat a proto jsem se rozhodl 3 tahy před koncem bitvy kapitulovat pro beznadějnost dalších bojů a bez viditelné možnosti na úspěch. Tím skončila nejdéle zatím nejdéle trvající bitva tohoto turnaje.
Hodnocení vlastního velení:
Jak už jsem předeslal v hodnocení bitvy, tak mě překvapilo už jen to, kam až jsem se dostal. Tuto bitvu s gen. 666 řadím velice vysoko a budu na ní rád vzpomínat protože právě v takovýchto bitvách se projeví kouzlo Panzer Generala. Jelikož jsem prohrál, tak jsem musel udělal evidentně více chyb než soupeř, ale na druhé straně jsem si splnil cíl a to nekapitulovat v polovině mise a můj plán průniku středem mapy a následným obklíčením Sedanu až na pár momentů vyšel. Hlavní chybu vidím ve špatném a neopatrném požití letectva.
Charakteristika protihráče:
Generál 666 byl velice silným soupeřem, po celou dobu bitvy byl odhodlaný, každé město proměnil v pevnost a velice dobře využil svého letectva a nakonec, kdy by už jiní kapitulovali on bojoval dál a vyplatilo se mu to. Chyby jsme v takto dlouhé bitvě dělali oba, a proto o chybách nechci psát, protože je dost divné vinit někoho z toho že neodhadne nepřátelský směr postupu, nebo že nevidí výsadek. Tímto mu velice děkuji za hru a přeji mu hodně štěstí v turnaji.
