Hartmann - Spojenci
Průběh a konec bitvy:
Prvních pět tahů se Spojenci věnovali budování obrany - s co nejefektivnějím nasazením dostupných jednotek a prestiže byla vybudována obranná linie ve středu fronty u města Maubeuge, kde byl pro obranu vhodný terén a dalo se očekávat, že zde soustředí nepřítel nejvíce sil. Mezitím byly bylo bezmocně přihlíženo k masakru čelních jednotek a postupu nepřítele vhodným terénem k obranné linii. Nepřítel také postupoval na jihu k Sedanu, po jeho dobytí se však nepříteli dále postupovat nepodařilo, díky nevhodnému terénu, možná malé motivaci kvůli absenci klíčových bodů a síle spojeneckých jednotek. Útočné síly nepřítele v tomto směru byly brzy vyčerpány a zničeny. Po pátém tahu se pak v hlavním směru snažila vojska Osy prorazit obrannou linii, což se změnilo v dlohou vyčerpávající bitvu, během níž se vojskům Osy podařilo sice obranu nahlodat a obsadit klíčové město Maubeuge, avšak za cenu obrovských a nenahraditelných ztrát. V té době již byla prořídlá fronta na jihu infiltrována spojeneckými jednotkami s odhodláním prorazit si tudy cestu do nepřítelova týlu využívajíce vázání jeho sil na severu u Maubeuge. Po úderu byl během jediného tahu dobyt zpět Sedan a Lucemburk. Pak se tyto jednotky obrátily na sever a téměř nerušeně postupovaly nepřátelským týlem. Díky velkým ztrátám nepřátelských jednotek u Maubeuge se vytratila možnost na další útok vojsk Osy, naopak, jednotky nepřítele musely čelit pomalému, ale rozhodnému postupu tanků, které vzápětí dobyly zpět Maubeuge. Po obsazení dalších dvou klíčových měst v týlu nepřítele nepřátelský velitel kapituloval.
Hodnocení vlastního velení:
Očekával jsem naprostou převahu protivníkových letadel, proto se nedílnou součástí obrany staly účinné 40mm flaky a s vlastním letectvem bylo nakládáno nanejvýš opatrně a vyhýbal jsem se střetu s nepřátelskými stíhačkami, využívaje přitom dlouhé přelety a malý dolet nepřátelských stíhaček. Obrana ve středu mapy se podle předpokladů stala dlohou a krvavou bitvou, kdy oběma hráčům brzy došla prestiž, a nebylo od ní možné očekávat rychlý výsledek, proto jsem se soustředil na vynucení si rozhodnutí na jižním úseku fronty, neboť jsem byl rozhodnut být pasivní jen co nejkratší dobu. Na jihu se podařilo nepřítele překvapit a zdolat, také za významné podpory svého letectva a otevřít si tak cestu do nepřítelova týlu. Jakmile se daly jednotky na jihu do pohybu, nedaly se zastavit, neboť každý postup byl zesilován dotacemi prestiže z obsazených měst a celá ofenziva nabírala čím dál více na intenzitě, zatímco nepřítel ztrácel jednotky a byl bez prestiže. Vlastní chybu jsem udělal, kdy jsem svá letiště v týlu zapomněl zajistit proti nepřátelským výsadkům a o to jsem měl pak více práce.
Charakteristika protihráče:
Nepřátelský generál byl nebezpečný protivník a při nahlodávání obrany mi skutečně zatápěl, ale to bohužel k úspěchu nestačilo. Nepomohly ani časté výsadky pěchoty za frontou, které až na jeden dopadly špatně. Protivník podcenil přípravu na útok proti dobře hájené pozici, o které dobře věděl, přestože na přípravu měl dost času. Nezajistil a nevyčistil si před útokem jih a nevyužil převahy ve zbraních, které mu mohly zajistit rozhodující průlom - letectvo a dělostřelectvo. Pro své drtivé množství letadel si mohl dovolit ztráty a využít veškerá letadla k soustředěnému útoku na jednom místě, místo toho je nasazoval rozptýleně. Také měl dost času, aby vylepšil své dvě 10,5cm houfnice, proti tankům neúčinné, na děla 15 sFH 18, se kterými by se tanky ničily a vlastní tanky chránily jedna báseň. Kombinací těchto dvou faktorů současně mohlo být průlomu dosaženo. Navíc užíval taktiku "uráá", své útoky neustále přes vysoké ztráty opakoval a zcela tak vyčerpal své hlavní síly aniž by se pokusil strnulou taktiku vedoucí ke zkáze změnit. Čili v útoku se protivníkovi nedařilo, ale jako totální selhání vidím jeho neschopnost včas rozpoznat situaci, že už nejde o to uspět v útoku, ale zachránit, co se dá a přetransformovat svou armádu do obrany. To protivník nedokázal, svou armádu měl během spojenecké ofenzivy rozptýlenou a nechráněný týl. V 17. tahu raději kapituloval, neboť nejen, že nebyla naděje na vítězství, ale navíc hrozilo, že by během pár tahů byla všechna klíčová města dobyta silami Spojenců.
Pozn.: Děkuji Radku K. za skvělou hru. Uvidíme, jak budu chytrej, a budou útočit Spojenci. :-)
|