Průběh a konec bitvy:
Kréta je za Osu velmi těká bitva a její výsledek do značné míry závisí na úspěchu parašutistů a brzkém vylodění expedičních sil. Velice důležité je brzké získání letiště, aby nebylo nutné omezovat operace letadel. Tomu jsem podřídil úvodní tahy. Vždy dvěma jednotkami parašutistů jsem nalétl hex od měst Neapoli a Melambes, které jsou na začátku hry prázdné, a soupeř tam většinou nenakupuje, protože by to bylo zbytečné tříštění sil. Dvě jednotky parašutistů byly vyslány ke strategickému městu Retimo, další paragáni nalétli do hor dva hexy od strategické Sfakie. Poslední jednotky parašutistů měly za cíl Palaiokhoru (dvě jednotky) a Kastelli. Na Retimo zaútočil i letecký svaz, který způsobil nepříteli velké škody. Mé jednotky byly tedy po prvním tahu rozděleny do tří skupin Východ, Střed a Západ. Skupina Východ měla situaci teoreticky nejjednodušší, protože jejím cílem bylo jediné strategické město Hérakleion. Z tréninkových bitev jsem však věděl, že velmi snadno se zde situace může zkomplikovat a obléhání města může trvat až do posledních tahů. Parašutisti byli tedy vysazeni u Neapoli, kterou bez odporu obsadili. Ihned jsem začal s nákupy PzJagerů, které posléze zlikvidovaly pěchotu ze Sitie, která spěchala Hérakleionu na pomoc. Navíc jsem převelel dva Jagery ze skupiny Střed, kteřé obsadily Mores a poté měly od jihu postupovat k Hérakleionu. Při obraně tohoto města se Montgomery dopustil jedné z větších chyb, protože nedostatečně chránil své dělo. Na mé jednotky u Neapoli zaútočila spojenecká letadla a FW, která je letěla potrestat, odhalila volnou cestu k dělu od města Mores, kde se právě zdržovali oni převelení Jageři. Jeden z Jagerů ihned na dělo zaútočil, vážně ho poškodil, a tím výrazně usnadnil dobytí Hérakleionu. Jageři a parašutisti město oblehli ze dvou stran a bez ohledu na ztráty se s obránci vypořádali. Veškeré jednotky byly poté převeleny do skupiny Střed a odjely pomoci s dobýváním Sudy. V Hérakleionu zůstali pouze parašutisti, kteří vyčkali na návrat PzJagera ze Sitie a pak jsem je vyslal přes moře k Alexandrii. Bohužel stačili si město pohlédnout jen ze vzduchu, do konce bitvy ji nestihli obsadit. Skupina Střed měla za úkol obsadit Retimo, Sfakii a pokud možno i Sudu. Město Retimo bylo obsazeno relativně snadno po poškození bombardováním v prvním a druhém tahu nepřítel obranu výrazně neposílil a dvě jednotky parašutistů společně s Jagery a dalšími parašutisty, kteří obsadili Melambes, situaci poměrně rychle vyřešily - ve čtvrtém tahu bylo město mé. V okamžiku výsadku u Melambes se na moji stranu přiklonilo i štěstí, neboť jedni parašutisti seskočili přímo do města a já tak mohl ihned začít nakupovat PzJagery, které ve spolupráci s letectvem bleskově obsadily Moires a pak vyrazily k Retimu a Herakleionu. Díky přeletům letadel jsem viděl, že nepřítel vyklidil Sfakii, a proto tím směrem ihned jeden Jager vyrazil, aby podpořil parašutisty, kteří nebyli schopni se z hor rychle vymanit. Nestačili dorazit k městu, nepřítel dokoupil dvě ATG, které byly odhaleny při dalším z přeletů a následně leteckou eskadrou od Retima řádně zvalchovány. K městu poté přirazili jak parašutisti, tak z druhé strany Jager a během dvou tahů, kdy jsem pěšáky ve městě rozprášil, byla Sfakia bez výrazných ztrát obsazena. Poté již veškeré jednotky od Retima a Sfakie mířily k městu Suda. Tady vytvořil nepřítel vynikající obranný val sestávající z několika děl, několika flaků, ženistů ve městě a pár ATG. Letecky zaútočit nešlo, to by byla sebevražda, nezbývalo tedy než obětovat mnoho Jagerů, vyčerpat munici, a pak prorazit. Napadlo mě ještě jiné řešení a zakoupil jsem StuGIIIb, kterým jsem plánoval přirazit k flakům krytým dělem a postupně je uhryzat. Věřil jsem, že StuG přežije i dělostřeleckou palbu a navíc jsem hodlal nabídnout lákavějí cíle. Bohužel, můj záměr se minul účinkem, a StuGem jsem si vystřelil jen jednou, protože hned při prvním nasazení byl poškozen víc, než jsem čekal, a byl stažen do týla. Nebyl opraven, množství Jagerů se s obranou vypořádalo. Ztráty byly skutečně drastické 6 Jagerů a 2 jednotky parašutistů. Útočil jsem zcela bezohledně tak, abych vyčerpal munici, mnohdy jsem zaútočil záměrně oslabenou jednotkou tak, aby po jejím zničení mohla ze stejného hexu zaútočit další. Jednou jsem se dostal na dotek města a byl jsem odražen, ale to byla labutí píseň obránců, v dalším tahu jsem získal dvojnásobný dotek a mohl jsem se soustředit na zničení jednotek hlavně flaků kolem města, abych mohl posléze ženisty rozprášit. V šestém tahu jsem pověřil jednotku parašutistů diverzním proniknutím z moře k městu Canea, poněvadž jsem mohl vidět, že poloostrov severně od města je neobsazen a přístup k městu od pláží je volný. Touto akcí jsem chtěl pomoci skupině Západ, která se jen velice pomalu a obtížně prokousávala přes množství jednotek k městu Maleme. Skupina Západ měla úkol nejobtížnější, měla obsadit Maleme a Caneu a neprohrát námořní bitvu nebo alespoň ne moc brzy. Nejprve byli vysazeni parašutisti k městu Kastelli a Palaiokhora, bohužel, parašutisti, kteří seskočili ke Kastelli v dalším tahu neexistovali a po přiražení k pobřeží téměř nebylo kde se vylodit. Do toho probíhaly šarvátky lodí, kde výrazně pomáhaly FW a hlavně v prvním tahu dokoupený Ju 88A. Montgomery chytře nakoupil k Maleme a Kastelli haldu jednotek, kterými zasvinil pobřeží a já se dlouho nemohl vylodit. Teprve v sedmém tahu byly všechny důležité jednotky na pobřeží (recon jsem vyslal zpět do Monemvasie a oba transporty s ATG se věnovaly blokování torpédoborců a torpédovek). Díky obsazení města Palaiokhora jsem i zde mohl začít ve velkém vyrábět Jagery a postupem času se prokousat a k Maleme. Velkou roli zde sehrály strategické bombardéry, které odčerpávaly munici flakům a dělům a vyřadily z činnosti nebezpečnou Matildu II, kterou zcela vysály. V sedmém tahu již bylo i po námořní bitvě, po které zbyla oběma stranám jedna ponorka na plném stavu a mně navíc torpédoborec (10) a torpédoborec (2). Torpédoborcem v plné síle jsem podporoval útok na Maleme a Caneu, zejména útoky proti flakům velmi pomohly mému letectvu. Druhý torpédoborec připlul od západního pobřeí a zaútočil na ATG, které jej však překvapivě poslalo ke dnu. Ponorkou jsem se snažil blokovat ponorku nepřítele tak, aby se nemohl přiblížit k torpédoborci, který škodil u pobřeží, a hlavně aby nezpozoroval parašutisty, kteří se v nebezpečné blízkosti v námořním transportu blížili k plážím severně od Caney. Po vylodění byli spatřeni a Montgomery jim do cesty postavil nově zformovanou pěchotu, proti opakovanému bombardování však neměla šanci a dlouho nevydržela. Jak přibývalo prestiže a ubývalo místa, zakoupil jsem i nějaké tanky, jmenovitě dva PzIII. Po pádu Maleme a lepšící se situaci u Sudy ji bylo jasné, že jde jen o čas a toho jsem měl spoustu. Přesto jsem nehodlal ponechat nic náhodě. Z moře na město, resp. flak v něm útočil torpédoborec a na ostatní poškozené nebo rozprášené flaky a další jednotky již beze strachu útočila všechna letadla. Záhy byly flaky bez munice a já se spíše věnoval tomu, abych dokázal v té obrovské spoustě jednotek dostat k městu kromě již zmíněných parašutistů i nějakou další pěchotu. Nakonec byla Canea obsazena dříve než Suda, kde zběsilý odpor kladli ženisti. Kréta byla dobyta v 10. tahu.
Hodnocení vlastního velení:
Myslím, že velmi dobré. Na bitvu jsem se připravil, věděl jsem, co je třeba rychle udělat a vesměs jsem to i udělal. Mé ztráty byly vysoké, ale to v téhle bitvě snad ani jinak nejde, kdy člověka tlačí čas a zpočátku také nutnost rychlého obsazení města a hlavně letiště. Obojí jsem získal do třetího tahu, a pak jsem již pouze využíval množství vynikajících PzJagerů k rozvracení obrany. Chybou bylo zakoupení StuGIIIb, vystřelil si jen jednou, a tak to bylo skutečné mrhání prestiží. Naopak vynikající byl nákup Ju 88A, který mi vyhrál námořní bitvu, a pak ještě vysával a rozprašoval ostošest. Připravil jsem se i na případný průnik diverzantů, kdy jsem po velmi úspěšné blokaci torpédovek a torpédoborců zamířil s reconem zpět na pevninu. Společně s reconem blokovaly nepřátelské lodě i oba transporty s ATG, tyto jednotky byly následně rozpuštěny, aby uvolnily místa Jagerům.
Charakteristika protihráče:
Udělal několik chyb a ty ho stály vítězství: Za prvé, velmi snadno si nechal obsadit Retimo s letištěm. Tím jsem získal dost prestiže, strategické město a hlavně letiště. Za druhé, výletem pěchotou ze Sfakie mi umožnil brzké obsazení i tohoto důležitého města. Sice se s pěchotou v dalším tahu vrátil a koupil 2 ATG, ta však nemohla zabránit mým jednotkám v dotyku s městem a pak už jsem jen bombardoval a rozprašoval. Citelně tam chyběl flak stejně jako bych ho dokoupil do Retima. Na druhou stranu myslím, že prestiž využil na vybudování obrany u Sudy a Maleme a že mu tedy již nezbylo na lepší obranu Sfakie a Retima. Za třetí, zaútočil letadly na moje jednotky u Neapoli. To chyba nebyla, ale mé stíhačky, které letěly vstříc útoku odhalily volný přístup k dělu u Hérakleionu a to chyba byla a můj PzJager toho ihned využil. Díky tomu jsem obsadil Hérakleion nejméně o dva tahy dříve a s daleko menšími ztrátami. Jednotky od Hérakleionu se pak mohly, a také to udělaly, zapojit do dobývání města Suda. Na druhou stranu, když jsem spatřil, co provedl u Sudy, a zejména na západním pobřeží, skutečně mi nebylo dobře. Vynikajícím způsobem zformovaná obrana, která podlehla tak brzy právě jen díky výrazným dotacím prestiže z obsazených měst na východě a v centrální části ostrova. Celkově velení generála Montromeryho hodnotím jako vynikající v oblasti Maleme Suda a průměrné ve zbytku ostrova.
