Průběh a konec bitvy:
Po standardním úvodu, kdy byla napadena letka Bf 109, obě ponorky i první linie obrany, se hlavní síly Luftwaffe přesunovaly na frontu, zatímco poškozené Messerschmitty zamířily na letiště. Nikoliv na to bližší letiště, kam soupeř mohl dolétnout, ale do vzdáleného týlu. Ponorky se rozprchly mimo dohled a pozemní jednotky takticky a spořádaně ustupovaly těsně za dostřel spojeneckých děl. Jaké bylo druhý den překvapení, když ustupující Bf 109 byly nalezeny Spitfiry na hranici doletu a sestřeleny, Fw 190 umístěné náhodně nad pouští zmizely a jedna z ponorek byla sražena na hodnotu (1) po náhodném útoku torpédoborce! Tak bylo prakticky druhý den souboje rozhodnuto, že obrana severní Afriky bude výlučně v rukou pozemních jednotek. Na jih, hluboko do pouště, byla stažena jednotka ATG krytá skvělou italskou samohybkou a posílena o StuGIIIF. Tento typ německého samohybného ATG společně s italskými Sem M-42 byly páteří obranné fronty. Pro zachování víry ve vítězství se v týlu zformovala jednotka italských parašutistů a odlétla přes moře na diverzní akci. Na obranu pobřežní silnice, kudy spojenci museli postupovat, se soustředily všechny síly od pěšáků počínaje, přes dva 88mm flaky a ATG, až po elitní a zkušené PzIII. Na jihu se spojenci pokusili o rychlý výpad přes poušť pomocí obrněných vozidel s pěchotou. Za pásmem bažin však čekaly již zformované ATG a italské dělostřelectvo. První vlnu se podařilo zastavit a pěchota se stáhla a o další průlom se nepokusila. Možná i proto, že na podporu jim přilétla peruť Mosquit, ale tak (ne)šťastně, že ji na polovinu zredukoval 88flak s dlouhým dostřelem, který evidentně soupeře překvapil. Pak už trojlístek na jihu jenom monitoroval situaci a pozvolna se posunoval paralelně s frontou na severu. Na silnici u moře však byla situace úplně obrácená. Spojenecká děla a lodě likvidovaly vše, co bylo v dostřelu a Granty dorážely zbytky obránců. Naštěstí se dařilo asi polovinu jednotek bezprostředně kryjících ústup každý den stáhnout a doplnit, takže za dva dny už zase stály zakopány a čekaly na nepřítele. Takto spojenci postupovali polovinu bitvy. Když obsadili území se třemi městy a letištěm a čekal je dlouhý úsek pouště bez možnosti získání prestiže, vpadli italští paragáni, informovaní od přeživšího Me 210, do neobsazené Mersy Bregy a začalo dokupování dělostřelectva, ATG a pěchoty blízko jediného strategického města spojenců. Mezi tím se v německých docích opravila ponorka U-9 a sledována bitevní lodí, vyrazila bránit vjezd do poslední třetiny bráněného pobřeží. Nebezpečí rozvinuté diverze přinutilo protivníka k pokusu o vystupňování tempa postupu. Po pokusu o útok bez dělostřelectva ale útočné Granty narazily na houževnatý odpor samohybných ATG a po těžkých ztrátách soupeř vyhlásil kapitulaci.
Hodnocení vlastního velení:
Po fantastickém úspěchu protivníka ve vzduchu i na moři mě nezbylo, než se soustředit na pozemní boj. Jako nejúčinnější zbraní proti dělům i tankům je silně pancéřovaný StuGIIIF a o něco levnější italský Sem M-42. Proto jsem se snažil kombinovat tyto dvě jednotky společně se zbytkem sil OSY a stavět je tak, aby co nejvíce zpomalily postupy spojenců. Diverze, i když není jisté, jaký by měla výsledek, nakonec zapůsobila na soupeře tak, že složil zbraně. Investice do italských parašutistů se vyplatila. Ve vzduchu jsem totálně propadl, ale kdo mohl předpokládat, že najde a v jediném tahu zničí všechny mé stíhačky roztroušené nad pouští.
Charakteristika protihráče:
Famózně rozhodl ve vzduchu, šťastně na moři (tolik úspěšných útoků na ponorky) a velmi účelně působil i na zemi. Podle mého názoru ale v konci zpanikařil a snažil se ze svých vojáků vyždímat víc, než bylo zdrávo. Ale neznal jsem přesně jeho síly.
