Průběh a konec bitvy:
V prvním tahu došlo k obligátnímu útoku italským strategickým bombardérem na dostupnou britskou loď. Na všech ostatních frotnách kromě italské v Albánii šlo vše velice hladce neboť soupeř nekladl takřka žádný odpor. Nepodařilo se ovšem najít lokaci RAF, která uletěla neznámo kam. Situace se dále problematizovala na albánské frontě, kde se podařilo nepříteli dobýt město a obsadit ho Brity, čehož soupeř vzápětí využil a dokoupil Matildu I. Naštěstí to bylo do města, takže byla ihned anihilována. Poté byla náhodou objevena stopa po RAF na východním pobřeží Itálie, kdy námořní transport svým pohybem odhalil Mosquito. Chabý odpor v Jugoslávii byl vysvětlen záhy, kdy převaha RAF sestřelila prvního Fockouše. Bylo jasné, že nepřítel vydal všechnu prestiž na leteckou válku, s částí letectva se přesunul nad východní Itálii, něco dokoupil a tím sestřelil výše zmíněného Focka. V tomto okamžiku měl tedy soupeř početní převahu ve vzduchu. Byly dokoupeni další Fockové, ale v letecké válce se nadále nedařilo. Nakonec byly britské stíhačky donuceny v důsledku nedostatku paliva k přesunu nad letiště u Athén. Athénská past sklapla a v následném boji byly zničena všechna letadla nepřítele. Osa ztratila taktéž dost strojů neboť pod Athény soupeř umístil flak. Hned, jak byly odstraněny stíhačky, seskočila paradesantní brigáda poblíž Athén a následný tah zablokovala město pro nákupy. Další tahy, kdy bylo využito nepřízně počasí (kvůli přítomnosti flaku), byla přesunuta vzdušným transportem na athénské letiště jednotka tříhvězdových německých pionýrů. Bylo to právě včas, protože Britové stahovali k Athénám řecké 75 mm dělostřelectvo a tankovou jednotku. Těmto britským silám se podařilo zničit paragány, ale pionýry, kteří začali čistit Athény, se už zničit nepovedlo. Pioníři se pevně zakopali v části Athén a veškeré letectvo s pomocí dvou torpédoborců zlomilo odpor kolem města. Tou dobou se začaly objevovat první nepřátelské diverze. První provedla jednotka jugoslávských rybářů u Terstu. Vzledem k tomu, že se podařilo odhalit přesun Královského námořnictva do této oblasti, byl čas se na diverzi připravit a ještě vůbec než diverze začala přesunul jsem tam jeden tank PzIII a jednu pěchotu (vzdušným transportem). Horší byla situace u Bělehradu, kde jsem diverzi přehlédl a navíc pozdě, takže se tam vyrojilo asi 6 jednotek jugoslávských partyzánů. Situaci řešily PzIV přikoupené ze železné zásoby prestiže... Poslední ohnisko odporu představovalo město Kalamai a okolí. To ovšem nemohlo dlouho odolat vzdušným a námořním úderům, řetězu námořních transportů z města Mesolongion, dokoupeným jednotkám ve městě Argos a tlaku od Athén.
Hodnocení vlastního velení:
Neuhlídal jsem jednu diverzi, zbytečně jsem nechal dvě jugoslávská města uprostřed mapy bez dozoru. Flotilou jsem tahal několik tahů tam a zpět. Jednou jsem chtěl honit britskou flotilu, druhý tah jsem zase chtěl podpořit postup Italů při pobřeží, takže jsem nezasáhl nikde. Pevné rozhodnutí přišlo až později (popora postupu Italů). Leteckou bitvu jsem málem prohrál. Tyto chyby ovšem měly menší vliv na hru než chyby soupeře.
Charakteristika protihráče:
Udělal obrovskou chybu, kdy všechnu prestiž soustředil do letectva, čímž mě sice donutil investovat do stíhaček a ne do italských strategických bombardérů, ale zase se sám vydal z peněz. Jeho silnou zbraní byly diverze. Čili kdyby spíše prestiž soustředil do Jugoslávie na partyzány a PTK asi by udělal lépe. Často rozpouštěl námořní jednotky ve snaze mě zmást, ale tato taktika byla velice brzy "prokouknuta". Obecně lze říci, že jeho celková strategie byla velmi špatná, ale taktické manévry s jednotkami byly na velice vysoké úrovni.
