Report z turnajové bitvy
informace, jak probíhal již odehraný zápas

Balkán (PGCZ) - 666 x Trefegd
dohráno 05.09.2006, vítězství Spojenců
666 - Osa

Průběh a konec bitvy:
Hra byla velmi zajímavá, trefegd se ukázal jako prohnaný diverzant, což mne nakonec stálo vítězství a modré bod. Hru jsem začal agresivním útokem na všech frontách, včetně Italské, nehledě na ztráty. Ve všech strategických městech (a ve většině důležitých nestrategických městech) jsem vždy nechal alespoň jednu jednotku, i když často jen italskou pěchotu. Letecká bitva se z počátku vyvíjela lépe pro spojence, ale nakonec se mým Fw 190 podařilo sestřelit téměř celé britské letectvo. Bohužel se Britům podařilo utéct letkou mosquit, kteří obtěžovali ke konci hry. Námořní bitvu vyhráli Italové poměrně bez problémů. Na severovýchodě postupovali Němci poměrně bez obtíží, prvně dobyly Bělehrad, pak Zvornik a nakonec Kutinu, aby se spojili s německými jednotkami ze severozápadu (jenž si vzali na starosti Banja Luku) a finálně zaútočili na jediné opevněné město v Jugoslávii, které stálo za řeč – Sarajevo. Nutno poznamenat, že nepřítel utekl dvěma jednotkami partyzánů z mého dohledu (já myslel, že s nimi neúspěšně zaútočil nebo je rozpustil). Jedněmi se úplně ke konci hry pokusili zaútočit na Bulharská města, ale marně, druhými podporoval svoji finální diverzi. Italské jednotky od Rijeky postupovali poměrně bez problémů po pobřeží, aby se nakonec spojili s německými silami od Sarajeva a postoupili na jih k hranicím Řecka. Mezi tím obklíčení Italové na Řecké hranici neúspěšně útočili na Řeky a Brity, ale pár italských jednotek zaútočilo na sever, přes řeku Drin, napadli Shkoder a za pomocí loďstva nakonec dobyli Bar, po té se vrátili na pomoc italské armádě zápasící s Řeky. Německá armáda na západě zaútočila na Kragujevac, odpojila se od ní jedna tanková a jedna pěší divize, které si vzali na starosti Bosnu, zbytek armády postupoval na jih přes Kukes na pomoc Italům. Bulharsko-německý útok na jihovýchodě nebyl příliš úspěšný. Slabá bulharská armáda byla Řeky rozprášena, Řekové se dali na protiútok a obsadili Devin a Babik. Němci, kteří přispěchali na pomoc situaci naštěstí poměrně rychle vyřešili. Po té nastala úspěšná operace na dobytí Soluně. Zhruba v tuto dobu se nepřítel pokusil o nepovedený výsadek v Itálii, který byl rozprášen. Německo-Italský útok na Řecko v závěru hry proběhl naprosto hladce a Řecko padlo v rekordním čase. Bohužel ve chvíli, kdy moje jednotky útočili na Atény bylo Italské město Rijeka napadeno britskými parašutisty a jugoslávskými partyzány. Slabá Italská pěchota nedokázala město ubránit a většina mých jednotek byla tou dobou v Řecku. Než se podařilo celé mé armádě vrátit, uplynul drahocenný čas, který ke konci hry chyběl. Město se nepodařilo dobýt zpátky.

Hodnocení vlastního velení:
Hlaví chybou bylo podcenění soupeře. Potom, co provedl nepovedený výsadek v Itálii jsem polevil v hledání potenciálních diverzantů a při zajišťování týlu i když těžko říct, jestli by se mi podařilo celou mapu uhlídat. Také jsem neměl zbytečně útočit Bulhary, důsledek byl úspěšný protiútok, který mne stál tak dvě až tři kola (ty by se ke konci hodily) a spousty prestiže.

Charakteristika protihráče:
Velmi dobře provedl protiútok s Řeky a oceňuji jeho trpělivost a preciznost při provádění diverzí. Provést zastírací neúspěšnou diverzi v Itálii, aby pár kol na to proběhla monstrózní diverze naprosto v týlu v mém nejslabším místě – prostě jsem dostal lekci.

Trefegd - Spojenci

Průběh a konec bitvy:
Bitva začala drtivým náporem OSY, kdy na zakopanou pěchotu útočily i tanky. Soupeř postupoval poměrně rychle. Na jihozápadě se utkala RAF s italským letectvem. Byly sestřeleny tři stíhačky soupeře a jeden bombardér. Poté se přihnaly Fw 190 a v následné bitce už nad řeckou Soluní padly dva Spitfiry a jeden Fokouš. Zbylé Mosquito se stáhlo a v druhé půlce bitvy sehrálo velmi důležitou roli na severozápadě. Mezitím se na jihovýchodě podařilo vyčerpat útočící Bulhary a Němce a byla obsazena dvě strategická města a letiště. Řecké národní povstání tak získalo důležitou prestiž na zakoupení britských výsadkářů k Athénám a zároveň donutilo OSU dokupovat jednotky na východ. Na severu byl průběh jednoznačný. Z pobřeží v lodích brzy vyrazily dvě Jugoslávské pěchoty a jedni partyzáni. Další pěchota pobíhala mezi přístavními městy, aby maskovala úbytek jednotek. Jedni z Jugoslávců se asi v 15-tém tahu objevili na jihu Itálie, aby soupeř zdlouhavě nepátral po zbylých dvou, kteří zatím mířili společně s britskými paragány a Mosquitem na severozápad k Rijece. Také jedna polozničená pěchota pěšky proklouzla na severovýchod a v den D, kdy měl přijít kombinovaný útok v týlu, obsadila letiště a získala prestiž. Jednotky OSY postupovaly rychle k jihu za podpory všech zbylých letounů a lodí. Potěšilo mě, že se u Soluně objevily i letadla ze severu a bylo jasné, že soupeř opravdu stáhnul vše postradatelné na jih. Když zbývalo dvanáct tahů do konce a soupeř už se přiblížil na 10 hexů od Athén, zaútočili partyzáni a paragáni na Rijeku a současně k Pule, nejbližšímu městu na západě přiskočili Jugoslávci, kde blokovali nákup OSY. Mosquito provádělo průzkum nad městy soupeře a mapovalo nákup a čas, kdy soupeř bude schopen zaútočit. Za nastřádanou prestiž bylo postupně dokoupeno pět flaků, tři nejtěžší děla, rekon a MatildyI. Sedm kol před koncem soupeř zaútočil. Fw 190 sestřelil Mosquito a Štuky a Bf 110 provedly masový nálet, ale na zemi tanky a pěchota narazily na pevnou obranu a do konce bitvy nedokázali postoupit dál, než o dva hexy. V předposledním tahu spojenci ještě dokoupily Matildu II a flak k Rijece a samotnou Rijeku za odměnu bránili chorvatští partyzáni. Spojenecká obrana vydržela.

Hodnocení vlastního velení:
Chtěl jsem soupeři klást velký odpor ve vzduchu. Proto jsem hned zaútočil na jihozápadě na italské letectvo, které nemohlo konkurovat RAF a tím si získat zkušenost. Poté měly letouny zmizet Němcům, přeletět a provést totéž na severu. Rychlý postup OSY na severu a ztráta letiště ale překazily moje plány. Po vydařeném řeckém protiútoku na východě jsem složitými propočty naplánoval akci pro šest jednotek v týlu. Podařilo se načasovat a naplánovat trasu pro každou z nich tak, že soupeř byl při útoku na Rijeku evidentně překvapen a až do konce nebyl schopen sestavit dostatečně silný útok. Nebýt ale této diverzní akce, byl by výsledek jednoznačný pro soupeře. Poslední jednotky na jihu padly sedm kol před koncem i díky tomu, že jsem tam už několik kol nedokupoval.

Charakteristika protihráče:
Postupoval velmi razantně a díky tomu získával území velmi rychle. Na druhou stranu měl velké ztráty, což ho stálo prestiž a následně i úspěšný protiútok Řeků na východě. Po vyčistění severu stáhl letectvo na jih, kde podle mě nebylo zapotřebí a tím mi umožnil proklouznout do týlu. Z mého pohledu za jeho porážkou stála agresivita a snaha rychle vyhrát. Stačilo však objevit zárodek mojí diverze a v pohodě by zvítězil. Díky za napínavou hru.