Report z turnajového zápasu
informace, jak probíhal již odehraný zápas

Singapur 45 (PacAGPG 2) - mjm169 (Spojenci) x Viiichor (Osa)
dohráno 20.07.2013, vítězství Osy
Viiichor - Osa

Průběh a konec bitvy:
Bitka začala podľa očakávania výpraskom na severe a na juhu som sa rozhodol odľahčiť singapur od všetkých aspoň trochu pohyblivých jednotiek a vydal som sa s nimi na sever vystužiť líniu na riekach Ketantan a Perak. Či to stihnem včas bola otázka, ktorá rozhodla o výsledku bitky. Hlavne presun 150mm dela bol kľúčový. Na juhu som sa spoľahol na monitorovanie kľúčových bodov aby ma neprekvapili nejakí nečakaní "paratišústi". Po ústupe od Kangaru a Taipingu sa situácia stabilizovala, vyplnil som hluché miesto medzi pobrežiami a čakal. Čakanie mi skrátil súper, ktorý sa ulakomil na vzdušný priestor medzi Kelangom a Kuala Lumpurom. Strhla sa bitka a napriek stratám na oboch stranách o výsledku vo vzduchu nakoniec rozhodli flákači od flakov. Straty som mal aj ja, ale stále som bol na tom o niečo lepšie, podarilo sa oslabiť aj spojenecké loďstvo a pozemná armáda stále držala líniu. Od Kota Baharu som musel ustúpiť, ale žiaden hex som nevydal lacno. Súper dokúpil ťažkú techniku, ale pár tankov sa mi podarilo zničiť, na čo reagoval rezignáciou a upustil od ďalších pokusov. Fronta uviazla a ani ja som sa príliš nehnal vpred. Neplánovaný bug mi prekazil jeden pokus o diverziu a moji aparátčici boli roznesení na kopytách brániacich Indov, či čo to boli za monštrá. Ku koncu som využil súperovu nechuť do útoku a dobylo som späť Taiping, Alur Setar, George Town, Kangar a Songkhla. (Report píšem po dlhšej prestávke, tak dúfam že tieto svoje úspechy sa neudiali len v mojej hlave.)

Hodnocení vlastního velení:
Ako väčšina generálov v tejto etape, som pristúpil k hre takým hej-rupáckych štýlom - bude ako bude. Postupne som zmastil nejakú taktiku a snažil sa zadržať súpera na línii riek v strede mapy. To sa aj podaril, hlavne vďaka úspechu vo zduchu, kde mi mjm zdatne asistoval. Prestíž z úvodu som investoval do posilnenia letectva, čo sa vyplatilo, ale bol to risk...

Charakteristika protihráče:
Súper sa dopustil zrejme len jedinej chyby a to príletu k mojim flakom, čo nijak situácia nevyžadovala, mohli sme sa ešte pekne dlho len tak premávať okolo seba, ale keď raz narazil na moje stíhačky, nedokázal odolať ich volaniu... Keď stratil iniciatívu vo vzduchu, na zemi poľavil v útoku a to práve v momente, keď som pri Kota Baharu mlel z posledného a čakal som prielom do línie. Ako ukázala druhá bitka, rozhoduje tu každé kolo, tak neviem či by stihol dobyť Singapur za týchto okolnosti (absencia letectva a celého loďstva), ale za pokus to stálo.

mjm169 - Spojenci

Průběh a konec bitvy:
Po posledních debaklech v předešlé etapě jsem chytil slinu, napravit si reputaci... Na začátku bylo i odhodlání tvrdě potrénovat (alespoň zahrát proti PC – no s časem z toho sešlo 0:) Tedy bez nějaké přípravy, avšak s představou "jak na věc". Rozhodně jsem chtěl udělat vše pro plynulý a neustálý pohyb vpřed, při kterém bych šetřil vlastní síly a zároveň "ředil" řady nepřátel. Sázka tedy padla na pozemní vojsko s tím, že vše ostatní se bude podřizovat jeho potřebám. Naplánoval jsem si časový harmonogram a několik obkličovacích manévrů, kterými jsem hodlal vyvrátit postavení nepřítele na přirozených překážkách a zároveň mu i zabránit v úniku cenných jednotek dále na jih. Začátek proběhl očekávaně bez zádrhelu a vojska začala postupovat podél obou cest směřujících na jih (Songkhla, Kangar, Alur Setar dobyta, stejně tak Phuket). Mezitím připlouvaly naše síly ke břehům Malajsie a chystalo se vylodění v George Townu. Souběžně s přípravou na první obkličovací operaci v centrální části poloostrova, která měla vyvrátit postavení Kota Baharu, se přibližoval druhý sled k Taipingu. Hukot poplašných sirén, paluby rozeznívající dusot bot mužů hrnoucích se na svá stanoviště, kovový třesk dveří v průlezech a dunění prvních salv, stejně jako téměř neznatelný svist vrhačů hlubinných bomb, to vše vytváří první dějství námořního dramatu, který postupně přivede na dno průlivu všechny naše torpédoborce za cenu částečné eliminace ponorkové hrozby... Přestože i George Town se vrací zpět do našich rukou, začínají se rýsovat první problémy v průlivu, které zavdají ke konečné porážce našich zbraní, přestože teď si to ještě nejvyšší velení neuvědomuje. Spojenecká vojska už jsou v nástupních pozicích, i když se ještě čeká příchod posil ze západu, jež budou následně vrženy do vytvořeného průlomu, aby obklíčily nepřítele - operace se zdárně rozjíždí. Nepřítel už nejspíše také pochopil, oč nám jde, a začíná se přeskupovat, což nám umožní, se čelním útokem zmocnit Kota Baharu... Bohužel předchozí neblahý vývoj první fáze námořního střetu začíná komplikovat pohyby naší flotily jižně od George Town, čímž jsme nuceni nasadit větší množství našich leteckých složek k jeho uvolnění - tím ovšem trpí centrální fronta. Taiping dobyt, nepřítel se drží řek Perak a Ketantan, resp. jen Peraku, jelikož od Ketantanu se ho daří vytlačovat. Bohužel v této fázi nastal vrchol veškeré naší expanze - situace na moři, přesněji nad ním, se v důsledku našich rozptýlených jednotek začala čím dál více komplikovat - tady se ukázala síla protivníka, mně povolily nervy a kvůli jednomu štípanci jsem rozeběhl proti vosímu hnízdu "že si to teda s ním vyřídím jednou provždy"! No, vyřídil - nechal jsem tam celé letectvo, de facto i loďstvo jako použitelnou sílu... Ve vzduchu vyřízen, na moři vyřízen a pozemní operace, byť se úspěšně rozvíjející, bez jakéhokoliv krytí ze vzduchu - naservírováno pro japonské bombardéry, které také velmi záhy začaly řádit a mně se vypařoval jeden trumf za druhým!!! Odtroubenu k ústupu a jakémusi pokusu o reorganizaci. Avšak jak jsem záhy pochopil, ta byla jen zbožným přáním - prostě konec, dál to nejde! V tuto chvíli už šlo jen čekat na to, až se protivník odhodlá k pokusům o znovunabytí některých osad zpět. Prohrané tak jako tak, takže jsem se rozhodl využít zbylé (no zbylé - 2/3 času před námi) tahy a zkoušet aspoň náznak dalšího postupu - díky tomu nakonec protivník téměř vyhladil moje síly a získal většinu ostrova zpět...

Hodnocení vlastního velení:
Blbost, blbost, blbost - kritické tahy jsem odtahal zbytečně ihned, co jsem je otevřel (fyzicky a duševně mimo), tak proto asi ten kolaps. Selhání, které ublížilo nejen mně, ale zajisté i protivníkovi, jelikož místo pořádné bitky až do konce, dostal jen možnost (až na začátek) si tahat jednotkami...

Charakteristika protihráče:
S ponorkami a i v oblasti Malackého průlivu to zahrál skvěle - šel si připraven pro vítězství a také si pro něj došel. Promyšlené tahy, bystrý úsudek a schopnost pohotově reagovat na změny. Gratuluji;)