Dandyt - Spojenci
Průběh a konec bitvy:
Dobývání ostrova Roi-Namur bylo možno rozdělit na 2 samostaná bojiště s tím, že strategický plán počítal s rychlým dobytím západní části ostrova, na níž se nacházely pouze rozjezdové dráhy pro letouny, tak aby se zde umístěné bojové útvary mohli co nejrychleji přemístit na východní část, kde se očekával zuřivý odpor nepřítele o poslední klíčový bod, situovaný v nepřehledném terénu ostrovní džungle. Palebnou podporu na pobřeží zajištovala početná skupina křižníků a 1 bitevní lod. Pro hladký průběh operace byla též povolána USAF disponující moderními bitevníky „Helldiver“ a stíhači „Hellcat“. Zdánlivě jasná převaha a pocit, že soupeř nemá k této převaze co říci, nakonec vedla k úvodním lehkomyslným a neopatrným mánevrům, jež zapříčinily hrozivé ztráty (plamenometný Sherman kompletně zničen) a spousta pěších a dělostřeleckých sborů byla redukována na stav, který nedovoloval ostré bojové nasazení. Situaci naštestí zachraňovalo letectvo a strategických bodů bylo posléze dosaženo. Avšak komplikace na tomto úseku fronty způsobily, že jen velmi málo jednotek mohlo být včas uvolněno pro podporu bojů na východní čísti ostrova. Menší potyčky zde probíhaly až do konce a japonci, kteří se zachránili ve zdejších lesích a pobřežních pevnůstkách stále hrozili znovudobytím již obsazených klíčových pozic. Na pokrytí této hrozby musely být proto vyčleněny 2 oslabené tankové roty, které se zdržovaly v blízkosti dobytého letiště a pokud to situace dovolila, podnikaly občasné výpady proti uskupení lehkých děl a lehké pěchoty, operujících v této oblasti až do konce bitvy. Situace na východní části ostrova byla od začátku o dost složitější – nepočetné jednotky zde vyloděné, postrádaly kvalitní tanky a soupeř zde disponoval velmi zkušenými (3*) a dobře zakopanými oddíly těžké pěchoty a ženistů na přístupech k poslednímu klíčovému bodu japonců. Prvosledové jednotky spolu s pobřežními bunkry se sice rychle povedlo rozprášit s pomocí křižníků a torpédoborců, jenže na rychlý postup a obsazení pozic nepřítele zkrátka nebylo dostatečné síly. Navíc, jak ukázal průzkumný přelet na frontou, nepřátelské obranné postavení bylo brzo doplněno o kvalitní 105mm děla a k hrůze našich vzdušných hochů i o „zadek-nakopávající“ duo 75mm a 88mm protileteckých kanonů! Tím však soupeř zdaleka všechny své trumfy nevyčerpal, ale pěkně po pořádku …. Lehké tanky M3 a M5 dostaly rozkaz pokusit se objet postavení OSY a napadnout zezadu podpůrné jednotky dělostřelectva a flaků. Bohužel nepřítel si toho s pomocí všudypřítomných pevnůstek všiml a postup tanků se zastavil na stažených lehkých 47mm ATG, které se ukázaly být nad jejich síly a musely ustoupit. Rota M3 byla dokonce obklíčena a musela být rozpuštěna. I tak se hlavní útočná formace od pláží jakž takž zformovala a zahájila opatrný postup na japonský obranný val – klasická obrana jak má být, těžká pěchota a ATG v lese nebo zákopech doplněná japonskými lehkými tanky a vše kryto děly spolu s dvojicí těžkých flaků uprostřed a malými 20mm flaky na krajích (v začátku zde střežilo vzdušný prostor ještě pár přeživších císařských letounů) . Situace tady vskutku nebyla moc povzbudivá a bylo jasné, že bez posil ze západu a nějaké taktické finesy bude celá ofenzíva odsouzena k nezdaru. Čas však nemilosrdně utíkal a něco se se muselo začít dít! Z posledních prostředků byla útočné skupině pořízena 105mm houfnice a začaly přicházet i posily ze západu (hlavně tanky), takže byl vydán povel k hromadnému útoku všech jednotek, i doted váhajícímu letectvu, bylo však jasné, že beze šrámů se to neobejde. Boj byl neúprosný, válčilo se o každý metr země a dokonce to vypadalo, že se podaří dosáhnout kýženého průlomu ke strategickému bodu OSY, a tak přeci jenom strhnout vítezství na svou stranu. V tu chvíli však gen. Vesep vytáhl svůj veletrumf, kterým definitivně zlomil už hodně vyčerpaným útočícím oddílům páteř – stalo se jím těžké opancéřované dělo Ho-Ni 3, které všechny jednotky včetně jinak silných Shermanů M4A2, okamžitě smetlo z povrchu zemského, jakmile se probily na dotyk města. Kdysi pyšná USAF nyní už značně opotřebovaná od neustálých zásahů od flaků v tento kritický moment již neměla dostatek sil vyřadit běsnící monstrum Ho-Ni 3, a tak začal všeobecný ústup do defenzivních pozic a na bojišti se posléze rozhostilo ticho – ostrov byl uhájen a US forces byly nuceny ustoupit.
Hodnocení vlastního velení:
Tak tohle se mi moc nepovedlo! Podcenění možnstí obránců a chaotické vedení vojsk na západní polovině ostrova vedlo k jeho značnému zmrzačení a oslabené klíčové jednotky nemohly potom nějakým zásadním způsobem přispět k likvidaci skvělě sehraných japíků na druhé straně strova. Velmi mě zamrzela ztráta plamenometného shermana, kterého jsem v úvodním tahu příliš vysunul a soupeř to okamžitě potrestal – velmi pak chyběl v boji s pěchotou a celkovým dočištěním této oblasti – „díky tomu“ pak musely zůstat na ochranu strategického letiště 2 roty shermanů a nemohly jít na pomoc svým těžce zkoušeným druhům na východě ostrova. Je docela možné, že tato chyba se stala rozhodujícím faktorem pro výsledek bitvy. Taktické provedení akcí na druhém důležitějším bojišti bylo určitě už na lepší úrovni, takže nějaká pozitiva by se také našla, ale na celkové vítezství se to bez posil prostě uhrát nedalo.
Charakteristika protihráče:
Jedním slovem brilantní! Generál Vesep tady jasně ukázal, že právem patří mezi elitu týmu červených a nic mi nedal zadarmo. Žádných větších chyb jsem si v jeho velení nevšiml a to, co předváděl v pozdejších fázích bitvy se svým „Honimírem“ mě přivádělo k šílenství. Kóta (33,17) se stala mým prokletím, kde mizelo vše, co jsem tam postavil. Díky za hru a užitečnou lekci z produktivity, kterak z mála vykřesat maximum! Gratuluji k vítezství!
|