Report z turnajového zápasu
informace, jak probíhal již odehraný zápas

Kwajalein (PacPG 1) - Raduz (Spojenci) x Heki (Osa)
dohráno 27.09.2013, vítězství Osy
Heki - Osa

Průběh a konec bitvy:
Tak předně se omlouvám, že report nebude moc rozsáhlý, ale první polovinu zápasu jsme hráli ještě před prázdninama, takže už si to moc nepamatuju. Když jsem se díval na mapu, tak mi brzo došlo, že je to jedna krysí díra vedle druhý. Většina jednotek jsou imobilní bunkry a jediná elita je pár těžkých pěchot, které toho s pohybem 2 taky moc nezvládnou, takže nezbývá, než je zakopat v těžkém terénu. Tanky sice mobilní jsou, ale jsou to spíš obrňáky než tanky a i US halftraky, v kterých jezdí pěchota jsou schopný je porazit. Jediné jednotky s kterými se dalo něco vymyslet bylo letectvo a to se mi nakonec i podařilo. Zamířil jsem s celou letkou na jih a pak nad mořem na západ. Soupeř letěl hned bombardovat mé pozice ve středu ostrova. Povedlo se mi teda udělat obchvat jeho leteckých sil a napadnout ze vzduchu sotva vyloděné jednotky jako drahá děla, která jela bez ochrany v obyčejných náklaďácích. Než stačily letadla USAF zasáhnout a vrátit se z bombardovací mise, měl jsem k dispozici 2 útoky. Ne sice na stejné cíle, protože jsem musel druhé kolo bombardovat jednotky zcela na západě, ale i tak jsem způsobil velké škody. Zera a Betty pak uletěly na sever a pryč přes moře, druhé 2 stíhačky s malými nádržemi proletěly zpět na letiště a vyhnuly se se štěstím Američanům. Většinu letadel jsem měl až do konce hry, takže soupeř se nemohl bezstarostě pouštět do bombardování, ale musel dávat pozor jestli se zase moje letka někde nevynoří z nebe. K jedinému dalšímu použití mých letadel došlo při bombardování 2 torpédoborců a následné letecké bitvě, která dopadla nerozhodně, protože začalo pršet. Ovšem to riziko, že by se mohla opakovat situace ze začátku pak nutila Američany postupovat více opatrně a tedy pomaleji než by bylo žádoucí. Pozemní bitva se vedla proti bunkrům a kromě pár zběsilých útoků japonských pěšáků nic zajímavého nepřinesla. Američané pomalu získávali půdu a nakonec dobyli centrální molo a dvě letiště. Ke třetímu letišti se nedostali ani na dostřel těžkých děl. Boje ztěžovaly husté monzunové deště a Spojenci se nedokázali dostat dál než do poloviny ostrova.

Hodnocení vlastního velení:
Vlastní velení hodnotím kladně, na začátku se mi vydařila letecká finta a po zbytek bojů jsem dokázal zachovat rozvahu a držet se v obraně místo sebevražedných útoků. Spoléhal jsem na tvrdou obranu elitní pěchoty a útočil jsem hlavně tehdy, kdy jsem útokem vyčerpal munici plamenometčíků a plamenotanků nebo mohl poškodit dělostřelectvo. Jinak hodně kol jsem prostě neudělal skoro nic, jen jsem držel pozice.

Charakteristika protihráče:
Krom leteckého boje udělal ještě jednu chybu, kterou činil opakovaně: nechával své plamenometné jednotky vedle mých bunkrů. Já pak na ně mohl útočit a vyplýtvat jim munici, které mají jen 3. V PG není zvláštní třída jednotek pro budovy, které se počítají jako těžké jednotky. Oni mají těžký útok 5, takže nejsou (navzdory realitě) proti bunkrům moc silní. Plamenometná síla (soft attack 15) mu pak chyběla proti zakopaným pěchotám. Tam pak hlavně záleží na tom kdo začne, jsou prostě takový glass cannon ;) Nakonec to vyřešil tak, že jejich pozice obešel.

Raduz - Spojenci

Průběh a konec bitvy:
Tahů málo a cesta daleká - tohle mi přišlo na mysl, hned jak jsem mapu poprvé spatřil - "Its a Long Way to Molo Nob" si zpívali moji vojáci a tukali si čelo, když jsem jim řekl termíny, do kdy mají rozkaz splnit. Splnit by se to dalo, kdyby Japončíci jednotky rozpustili a nechali mi volnou cestu - jenže oni se rozhodli bojovat a jak známo, japonská fojak dobrá fojak! A jejich velení také bylo zkušené a rozhodné, pokud se k tomu přidá i ne příliš pěkné počasí a občas hodně divoké výsledky souboje (i přes propočty), bylo jasné, že tenhle rozkaz splněn nebude. Takže jsem na konci už jen šetřil životy vojáků a zbytečně neposílal své muže na smrt,.

Hodnocení vlastního velení:
Naprosto bez nápadu či snahy o něco překvapivého - špatné

Charakteristika protihráče:
Budu se opakovat, ale opět chytrá hra - zbytečně nebránil, co nemělo smysl, naopak správně ustoupil do míst, kde obrana byla nejúčinnější. Děkuji mu za obě hry