Průběh a konec bitvy:
Při organizaci obrany Bougainvilu bylo nutno přijmout smutný fakt, a to že všechny strategické body jsou při pobřeží a tudíž v dostřelu početných bitevních křižníků US Navy. Znamenalo to, že vystavení účinné obrany je v této bitvě velmi problematické, jelikož životnost všech podpůrných jednotek (dělostřelectvo, flaky) je díky ostřelování z moře velmi krátká a nestane-li se něco mimořádného, musí nutně všichni obránci dříve či později během vymezeného času pro střetnutí padnout. A tak vrchní velení obrany ostrova přistoupilo na radikální a velmi riskantní (z hlediska prestiže) plán, kterému soupeř nahrál hned v prvním tahu. Tím se stal prudký kombinovaný útok letadel a křižníků na posádku letiště Buka, který znamenal rychlý konec pro zdejší těžkou pěchotu, 75mm flak a opěrný bod. Navíc byl nad letištěm sestřelen stíhač A6M2 „Zero“ a obklíčen cenný bombardér G4M „Betty“. K překvapení útočníků se však zbývající stíhači nerozprchli a naopak, ještě posíleni o 2 perutě zbrusu nových „Hampů“, vrátili úder nepřátelské nebezpečné formaci (3xWildcat, 1xCorsair,2x Dauntless, 2x Avenger), po kterém se spojenci museli rozloučit s letkou Dauntlesů a Wildcatů, přičemž další byla solidně pocuchána a situace ve vzduchu v této oblasti byla najednou velmi vyrovnaná a minimálně aspoň na chvíli byla útočná snaha tohoto svazu ochromena. Další setrvávání na místě by však pro zdraví hrdinů prvních leteckých soubojů vzhledem k možnostem nepřatelských posil nemuselo být to pravé a tak se přeživší stíhači spolu se zachráněným bombardérem G4M vydali na pomoc japonské flotile, nalézající se v nevelké vzdálenosti od nich, přičemž cestou se k této formaci přidal ještě D3A „Val“. To byla dobrá zpráva pro kapitány japonské flotily, kteří ušetřeni zničujícím náletům hladinových bombardérů, nechtěli promarnit příležitost a vyrazili plnou parou vpřed utkat se s US Navy a způsobit co možná nejvíc škod pozemním invazním silám, které se právě vylodily na plážích v zátoce císařovny Augusty, pokud by se naskytla šance. Mezitím v rámci možností probíhala příprava obranných pozic i na dalších úsecích fronty. Podle předpokladů bunkry na vylodovacích plážích dlouho nevydržely, ale v lesích jižně od základny Numa Numa už se formoval základ solidní předsunuté obrany s ambicemi kontrolovat přístupový průsmyk v horách na sever od zátoky, kde se to jen hemžilo nepřáteli. 2 roty zakopaných Senpaku kohei, podporováni lehkým tankem Ha-go, těžkým Chi-He a 2 bateriemi 105mm houfnic, krytých 75mm flakem měli držet na distanc sbory USMC od velmi důležitého letiště co nejdéle to bude možné. Dále byla posílena obrana dalšího průsmyku u vesnice „Ibu“ ve středu ostrova tak, aby byl znemožněn protivníkovi jednak přístup k základně Numa Numa u druhé strany a jednak aby nemohl útočit na letiště Bonis a Buka po druhé straně ostrova. Z prvního jmenovaného se malým zázrakem podařilo do blízkých lesů a kopců stáhnout beze šrámů pěchotu a 75mm flak, kteří tak zásadním způsobem posílili dvojici pevnůstek na strategickém přístupu na výběžek s letištěm Bonis a později sehráli důležitou roli při jeho obraně. Posléze k nim dorazily i tančíky „TK“ a „Ke-Ni“ v úloze „výplně“ prostoru a další pěchota Ho-hei. Mohutné přípravy probíhaly samozřejmě i na JZ v okolí základny Buin, která díky své pozici mezi řekami v nepřehledném terénu byla vybrána jako místo posledního odporu. Důraz byl kladen na protiletadlovou obranu a místní posílené dělostřelecké baterie se mohli spolehnout na kvalitní 88mm flak s dalekým dostřelem, podporovaný svým menším 75mm bratrem. Pro zajištění alespoň omezeného průzkumu byly pořízeny tančíky „TK“, které měly podávat zprávy o blízkých nepřátelských manévrech. Velké úsilí bylo věnováno pátrání po letadlových lodích US Navy a den za dnem opakovaně vzlétavali hladinové bombardéry D3A společně se stíhacím doprovodem a pročesávaly širý oceán na sever od ostrova. Přestože se do průzkumu zapojil i pozorovací letoun H6K Mavis, výsledky těchto „trestných“ výprav byly mizivé – pouze pár potopených torpedoborců a křižníků, cenné carriery se protivníkovi dařilo úspěšně skrývat. Po příletu leteckých posil USAF potom tyto akce vzali za své, zvláště poté, co se na scéně objevili zkušení stíhači v moderních F4U a začali velmi důsledně snižovat stavy bojeschopných strojů japonců. Než se ale zbytky letectva stáhly pod ochranu flaků, podařilo se kromě letky F4F ukořistit ještě eskadru cenných Lightningů a dokonce byla téměř sestřelena celá letka B-25 Mitchel. Ale zpět na souš – přes nesporný trvalý postup invazních sil se dařilo partyzánskými akcemi poškozovat důležité jednotky američanů, kteří museli vynaložit na jejich opravy značné množství prostředků. Přímo ukázkově si vedl malý kontingent od Buinu, skládající se z lehkých tanků Ha-go a Ke-ni, těžkého Ch-He a jednotky „cyklistů“ a svými výbornými manévry dlouho držely spojence ještě za řekou Puriata. Tato snaha byla korunována zničením 105mm dělostřelectva, kdy k tomuto úspěchu přispěly i bombardéry „Val“ a téměř se povedlo vyřadit i Shermana! Pro „Valy“ to byla bohužel jejich poslední akce, jelikož americké pořádkové síly tuto troufalost v odvetném úderu potrestaly a do příštího tahu se všechny vypařily. Další úspěch byl hlášen z bojů od Numa Numa, zde se podařil ještě lepší úlovek, který citelně oslabil ofenzivní sílu nájezdníků – bleskový výpad tančíku Ke-ni a dělostřelecké zásahy se staly osudnými pro 155mm US děla, obléhající leteckou základnu. Morálka obránců se náležitě po tomto skalpu zvedla. Jak se ukázalo, tato ztráta měla přímý vliv na ještě více podivuhodnější události. Jelikož podpůrné bombardování musely ted zastat letouny typu Avenger a Dauntless a nemohly se věnovat potápění japonských lodí, byl vydán rozkaz celé flotile k urychlenému přesunu k Buinu a vypořádat se s flotilou spojenců, která tou dobou ostřelovala ostrov Shortland. Cestou se strhly potyčky s torpédoborci US, které způsobily lodstvu jisté ztráty, ale plně bojeschopné křižníky se zázračně bez úhony dokázaly dostat až do Buinu pod kýženou AA ochranu! Neuvěřitelný kousek! Nádavkem se soustředěnou palbou podařilo rozstřílet napadrť všechny 4 spojenecké křižníky, tvořící původně jádro jižního svazu. Situace v Buinu nyní vyhlížela velmi povzbudivě, nicméně američané získali úplnou vzdušnou převahu a obrany základen Numa Numa a Kieta byly v tuto chvíli prolomeny, navíc překvapivým vzdušným i námořním výsadkem byly ztraceny též letiště Bonis a Buka. To už se však rychle blížil časový limit pro bitvu a počasí též nebylo nakloněno útočným operacím, protože krátký ale silný déšt zabránil spojencům využít letecké převahy. I tak se ale úporně bojovalo o přístupy k Buinu a spojenci pomalu ale jistě začali svírat japonská postavení do kleští, ted již i z druhé strany dorazivšími jednotkami od Kieta. Vzdušný prostor nad Buinem však spolehlivě hájily početné AA kanóny a nyní bylo už jasné, že spojenci v posledním tahu uvidí Buin jedině skrz své dalekohledy. Japonské lodě byly sice potopeny zbytkem US Navy, na výsledku bitvy to však již nemohlo nic změnit a udatní synové Nipponu uhájili poslední strategický bod - víteztví! Císař bude potěšen!
Hodnocení vlastního velení:
Neuvěřitelná bitva, kde se ukázalo, že rozhodně nebudu patřit mezi typické poctivě bránicí hráče. Myslím si, že podruhé by mi stejný kousek nevyšel a bláznivý nápad nakoupit 2 stíhače (dohromady 700 prestiže!!) do oblasti, kam navíc soupeř vidí, by byl po zásluze potrestán. V tu chvíli mi ale zkrátka přišlo líto obklíčený bombardér „Betty“ jen tak rozpustit a rozhodl se bojovat :-) Shodou okolností tím byl ale gen. Síča zaskočen, takže jistý efekt to asi mělo a podivuhodná plavba japonské flotily až do Buinu měla jistě základ v tomto „crazy“ počinu. Za více než pouhé štestí už se dá považovat obratné manévrování „guerila“ útvary u řeky Puriata, kde se dařilo dlouho spojence zadržovat na druhém břehu. Pomohla tomu i zničení jedné dělostřelecké baterie. Za podobný úspěch se dá považovat i obrana levého břehu řeky druhořadými jednotkami od „Ibu“, poté co se od dobyté základny Numa Numa pokoušel probít na druhou stranu Sherman, aby podpořil tlak na SZ výběžku na letiště – nikdy se tam nedostal. Jako poslední pozitivní bod svého velení bych vyzdvihl poměrně efektivní nasazení použití vlastního letectva, při pohledu na konečné ztráty je třeba říct, že ač jsem byl ve vzduchu komletně anihilován, USAF byla též hodně pochroumána. Znovu ale zopakuji, že tento nečekaný výsledek pramení z velké míry ze štestí a souhry náhod než z nějaké geniální strategie. I tak jsem ale rád že se mi podařilo pro tým vybojovat i druhý bod :-)
Charakteristika protihráče:
Generál Síča měl zpočátku trochu smůlu na letecké souboje, kdy i jeho elitní Corsairy, kteří mají normálně jasně navrch před japonskými Zery, utrpěli v soubojích nezanedbatelné ztráty a tak musel po mém nákupu stíhačů modernizovat své slabší letouny na F4U, což ho muselo stát fůru prestiže. Asi nejviditelnější chyby nastaly, když dopustil destrukci svých cenných houfnic, což bylo určitě poznat na razanci jeho ofenzívních akcí. Je dost dobře možné, že s nimi by dobytí Buinu v limitu lehce zvládl, jelikož v posledním tahu se svými silnými jednotkami byl připraven na perimetru obrany a podle propočtu mu chyběli tak 3 max. 4 tahy na dobytí posledního str. bodu. Jinak postupoval ukázkově a v závěru ještě předvedl elegantní obsazení letišť Bonis a Buka kombinovaným námořním a leteckým výsadkem – jen jsem valil bulvy, jak pěkně tím obešel můj zátaras na přistupu v šíji výběžku. Jsem si jistý, že pokud se s gen. Síčou utkám někdy příště, bude to o mnoho tvrdší boj! Děkuji za hru a přeji mu mnoho dobrých bitev v turnaji PG. Jako nováček se rozhodně za svůj výkon ve své první bitvě stydět nemusí!
