Report z turnajového zápasu
informace, jak probíhal již odehraný zápas

Borneo 1945 (PacAGPG 2) - mjm169 (Spojenci) x Trefegd (Osa)
dohráno 16.01.2013, vítězství Osy
Trefegd - Osa

Průběh a konec bitvy:
Bojuje se na velkém ostrově, na kterém ale nejsou cesty, jen hory a džungle. Strategické cíle jsou ve čtyřech rozích. Prakticky bez možnosti přeskupování jednotek. Severovýchod (Tarakan) – v prvním tahu spojenci zničili vše v okolí města a letiště, takže hned v první den na letišti přistála nová letka Corsairů. O to nepříjemnější jsme očekávali průběh letecké bitvy na jihu. Pak se spojenecké síly přesunuly na sever k obchvatu japonských pozic v horách mezi Tarakanem a Bruneí. Dva křižníky se rozdělily, jeden zamířil na severozápad k Brunei a druhý na jih k Balikpapanu. Severozápad (Brunei) – tady se spojenci vylodili až v druhé polovině bitvy, kdy už měli pevně obsazený jihozápad. Dlouho nebylo jasné, kde výsadková vojska jsou, ale zřejmě od počátku bitvy směřovala nejdříve na jih a pak se obrátila na sever k Brunei. Po vylodění a podpoře pěti křižníků (tři ze západu, jeden se přesunul z jihu a jeden z východu od Tarakanu), bylo otázkou pár tahů, aby byly Japonci vyhlazeni. Proto se celé japonské uskupení vydalo na východ dobývat slabě bráněný Tarakan. Podařilo se obsadit zpět letiště a vyhladit všechny spojenecké jednotky na východě vyjma roty tanků MatildaII, které odolaly těžkým houfnicím, lehkým tankům i HW pěchotě a ubránily Tarakan v obležení až do konce. Jihozápad (Kuching) – původní plán našeho štábu počítal s Kuchingem jako se záložní variantou poslední obrany. Pokud by soupeř začal s obsazováním západních cílů od severu, měla být v oblasti Kuchingu vyzbrojena armáda těžkých tanků odolných křižníkové palbě. Terén s úzkou pláží a bažinami ani žádný jiný způsob obrany neumožňuje. Monstrózní nálet spojenců a dělostřelecká příprava čtyř křižníků ale vyhladila původní obránce hned v první půli bitvy a nebylo co řešit. Jihovýchod (Balikpapan) – hned v prvním tahu napadly japonské bombardéry výsadková plavidla. Priorita cílů byla – ženisté (nejvíc prestiže), Granty, těžké houfnice, lehké houfnice. Sám jsem byl překvapený účinností torpédových Betty, které v prvním tahu vymazaly ženisty a v dalších náletech těžce poničily Granty i houfnice. Zbylé bombardéry dokonávaly dílo zkázy a na břeh se dostala jen pěchota a ATG. Stíhači se přednostně zaměřovali na lehké cíle – Kittyhawky, Helldivery a sbíraly zkušenosti. Pak se spojenecká letka stíhačů zastavila o nečekaně dokoupené Hampy nad japonskými flaky – další spojenci šli k zemi. Postupně se podařilo japonským Samům a Hampům vypracovat na zkušenost přes 2* takže v závěru proti sobě stály dvě a dvě letky stíhačů na stejné úrovni a tři a tři letky bombardérů. Prim hrály stále torpédové Betty, které těžce poškodily křižník připlouvající od Tarakanu a v závěru také poškodily výsadek spojenců mířící do Balikpapanu. Na souši se spojenci několikrát zkusily přiblížit na zteč, ale byli odražení vražednou palbou houfnic. Ze vzduchu se k bombardování neodvážili a na moři jim zůstaly po útoku střemhlavých Valů (dokoupeny ve třičtvrtě bitvy) pouze dva křižníky a torpédoborec. Bitva byla ukončena dokoupením odolných těžkých tanků do Balikpapanu a potopením výsadku pomocí pobřežních děl a letce Betty.

Hodnocení vlastního velení:
Severní obranu jsem v podstatě odepsal hned na začátku, tam není šance na úspěch. Všechnu prestiž jsem investoval do stíhačů, ať už nákup nebo elitní doplnění. Jediným cílem bylo zabránit bombardování Balikpapanu a pokusit se poškodit křižníky na jihovýchodě.

Charakteristika protihráče:
Se soupeřem už jsem měl tu čest se utkat. Očekával jsem precizní postup tak, jako v minulých bitvách. Musím ale tentokrát konstatovat, že jeho postup mi umožnil vítězství. Nevím, do jaké míry mu nepřálo štěstí při vzdušných útocích. I bez letecké převahy by asi získal všechny cíle. Podle mého názoru ale udělal několik chyb, přičemž dvě byly osudové. Zaprvé zabrzdil výsadkové čluny na jihu a čekal na letecké krytí. Nejenže nezískal potřebnou převahu ve vzduchu, ale navíc japonské bombardéry mají ke člunům blíž a tak přišel o tři cenné jednotky, které chyběly při pozemním útoku. Letecké krytí muselo přijít pozdě a to už byly na moři jen čluny s pěchotou. A zadruhé oslabil jižní svaz o křižník, který poslal na západ, kde mají spojenci převahu i bez něj. Toto není charakteristika protivníka, spíš popis, jak bylo dosaženo vítězství Japonců. Na druhou stranu se vyznamenal při bránění protiútoku u Tarakanu nejen dokoupením MatildII, ale i přeskupením vojsk na severu. A ještě jedna drobnost – všem jednotkám smazal pořadová čísla, takže do půlky bitvy jsem byl značně dezorientovánJ

mjm169 - Spojenci

Průběh a konec bitvy:
Invazní loďstvo se dělí na 4 bojová uskupení s tím, severozápadní a jižní skupina (čistě jen bojové lodě a jediná letadlová loď) jsou v prvním tahu ze hry. Jinak tomu je se zbylými dvěma uskupeními invazních sil. U Tarakanu už od samého počátku stojí spojenci na břehu a mají zde jednoznačnou lokální převahu, naopak na jihovýchodě čelí od začátku invazní jednotky hrozbě ze vzduchu, neboť se zde nalézá nejúdernější polovina japonského letectva na Borneu, která disponuje bombardéry Betty a Lilly, v jejichž dosahu se nalézají nekryté vyloďovací amfibie. Tedy plán je jasný, co nejefektivněji udeřit u Tarakanu a ten i s letištěm dobýt, aby bylo možné posílit novou squadronou Corsairů naše stíhače. Zadařilo se a tak se nová squadrona připojuje k na jih spěchavším stíhačům, které se mají vypořádat s hrozbou japonského letectva na jihovýchodě. Mezitím co stíhači RAAF a US Navy spěchají na jihovýchod, formuje se za přesunu severozápadní invazní skupina k úderům proti Kuchingu, odkud bude po jeho dobytí směřovat k břehům Brunejského zálivu, kde udeří s jednotkami od Tarakanu na Labuan, Brunei a ropná pole… Bohužel i přes veškeré snahy se štěstí i mračna semkla proti spojencům a stíhací squadrony RAAF, US Navy i 13th USAAF postupně zanikají ve vzdušných bojích nad Makassarskou úžinou a Jávským mořem s odhodlanými svazky stíhacích Kókútai. Navíc se ani nedaří krýt jihovýchodní uskupení a to se stává čím dál více útlejší, především o cenné jednotky ženistů, tanků a děl. Spojenecké velení je tak, i přes nesporné úspěchy u Kuchingu, který padl v 7. kole a zdejší síly japonských obránců byly rozmetány, stále více znepokojeno událostmi na jihovýchodě na přístupech k Balikapapanu. Boje na nebi, pro spojence stále více a více neúspěšné, jež stojí značné prostředky a veškeré úsilí, jsou alespoň krátce přerušeny dešťovými mračny, což umožňuje invazním silám se nepozorovaně přiblížit do Brunejského zálivu a přeživším stíhačům nabrat nové síly. Jsou povoláváni všichni ostřílení piloti, aby tak doplnili prořídlé řady, jelikož na přisunutí zcela nových squadron nemůže být ani pomyšlení – není kde brát, času málo a hrozba japonských úderů na spojenecké křižníky v Jávském moři je velká… Kdyby přišlo spojenecké velení byť jen o jeden, mohlo by to mít nedozírné následky pro naše úsilí získat Balikapapan od Japonců. V 11. tahu se dostává do spojeneckého štábu zpráva, že Labuan i Brunei padly do našich rukou. Nezměrné úsilí spojeneckých jednotek postupujících od severovýchodu k ropným polím, které podporuje mohutná kanonáda lodních děl, slaví úspěch v 13. kole, když znovu obsadí i ropná pole vyrvaná z našeho područí předešlé kolo protiútokem Japonců z okolních hor. Nyní se již soustředí veškerá pozornost a dostupné prostředky na jediné – na „zázrak“ u Balikapapanu… Boje na nebi zuří, dělostřelci na lodích dělají, seč mohou, bohužel ani to nestačí a naděje spojenců na vítězství se noří do hlubin i s invazní pěchotou, jejímž úkolem bylo obsadit rozstřílená a vybombardovaná přístavní mola Balikapapanu…

Hodnocení vlastního velení:
Myslím si, že v rámci vlastní nepřípravy to muselo už přijít… Tedy aspoň doufám a věřím, že jsem udělal maximum pro zisk bodíku, ale bohužel se nebesa proti mně spikla a téměř všechny letecké souboje byly proti mně. Bez chyb to rozhodně nebylo, minimálně zavadění mé P-47čky při přeletu o Hamp sedící nad 88kou, byla příliš riskantní taktická hrubka, která se mi vymstila. Po strategické stránce by se to možná dalo i přes tu nepřízeň ve vzduchu zachránit, bohužel však já s ničím takovým nepočítal a tak jsem na to dojel. Obecně vzato, prohrál jsem díky nulovému tréninku a podceněné přípravě, za což mě gen. trefegd spravedlivě potrestal:)

Charakteristika protihráče:
Zásadní je pro vítězství spojenců námořní a vzdušná převaha, kterou mi ale gen. trefegd nedopřál. Se svými jednotkami zacházel obezřetně, a když mohl, tak krutě trestal. Za takto naspořené prostředky svou převahu ve vzduchu ještě více upevňoval. Mě naopak ve své podstatě nedopřál nic, protože v kritických okamžicích rozpouštěl a rozpouštěl, čímž mé údery dopadaly do prázdna… Mou obezřetnost a tak trochu i bezradnost pramenící z vývoje na nebi, podtrhnul troufalým a odvážným výpadem svých jednotek od ropných polí k Tarakanu, kde získal nazpět letiště! Vyhrál zaslouženě a já mohu jen smeknout.