Průběh a konec bitvy:
Pojďme zavzpomínat na hospodskou bitku mezi mnou a Fenixem alias Peprem, která se odehrála na voštinové mapě Šalamounových ostrovů. Jednoho letního dne jsme se sešli kolem poledne v hospodě U Smolíků a bylo hodně horko, takže ihned jsme si objednali pivko. To do mě nateklo jako nic a měl jsem zase žízeň, jenže jsem si uvědomil, že pokud chci podat dobrý velitelský výkonem, tak se nemůžu zpít jako ruskej mužik. Proto jsem si jako druhý drink objednal ovocný nápoj s pivní příchutí (pivními barbary označované jako ovocné PIVO), jež měl jen dva volty. Každý pivko jsem pak tímhle patokem proložil. Soupeř když to viděl a tak se samozřejmě začal opičit. Pepr zavolal generálu Stromak Tomovi a hned se začal chvástat jak mě vyklepne. Kolem tak šestý odpolední přišel do hostince můj kámoš Zmatloš co sice Panzera nehraje, ale alespoň mi morálně podporoval a fandil mi. Pepr když viděl jakou mám suprovou podporu taky zavolal kámoše aby dorazil a taky mu fandil. Pak jsem si dali na posilněnou dlabanec. Večer než definitivně uzavřely pípu jsem si ještě dal výtečně nachlazenej rumík, což Pepr už nedal. Můj kámoš když viděl jak jasně vítězím po ukončení provozní doby šel domu, neboť už viděl, že nepotřebuju pomoct. Pak jsme se přesunuli do vedlejší restaurace Na peronu, kde byly jindy nepříjemné barmanky velice přívětivé. Peprovi volala přítelkyně, aby už šel domů, ten však zůstal pevný a nepolevoval v pití. Napodruhé se mi podařilo stihnout vlak (nádraží je přes ulici) domů a tak jsme s bitkou zatím ukončily. Pepr, když vystřízlivěl a uvědomil si jak amatérsky vedl své jednotky, tak kapituloval asi tak v 10. tahu. Jo a jak vlastní bitva proběhal a skončila. Za Japonsko se mi letectvem podařilo zcela eliminovat námořní výsadek na jihozápadě. Ubránil jsem Kaeruka na jihovýchodě, Vila s letištěm v prostředku mapy a Horaniu na severozápdě.
Hodnocení vlastního velení:
Vedl jsem si dobře.
Charakteristika protihráče:
Vedl si taky dobře alespoň tedy v pití držel tempo. Perfekní byla rychlost odehrávání.
