Průběh a konec bitvy:
Bitva probíhá tři a půl dne, každý den čtyři tahy, každý tah odpovídá třem hodinám roku 1943. Bojuje se na jediném ostrově, v jeho levé polovině, která měří od východu k západu cca 35 hexů a od severu k jihu cca 10 hexů. Vyloďovací pláže Američané označili od východu k západu „červená 1“, „červená 2“, červaná 3“ a „zelená“. První den. Američané se na červených plážích vylodili tam, kde je námořníci v noci dovezli, bez ochrany děl. Toho využili tři roty japonské HW pěchoty (Kohei) a ve spolupráci s palbou z bunkrů zničily za celý den celkem šest pěchot. Ani to ale nezpomalilo aktivitu spojenců, kteří mezitím dokoupili tanky, proti kterým není v této bitvě prakticky protizbraň. Obrana Japonců se hned od prvního dne formovala v oblasti jižního velitelství. V palmových hájích před velitelským bunkrem se zakopali pěšáci a těžké flaky, kryté lehkými i jedním těžkým dělem. Křídelní linie držela směs lehkých tančíků, flaků, pěšáků, dvou samohybných ATG a lehkých děl. Bohužel rovný terén na křídlech nedovoloval vybudovat pevnou obranu. Na zelené pláži se Američané vylodili na severozápadním cípu a snadno postupovali na jih lehkou, neposilovanou obranou. Druhý den už byla obrana zelené pláže na západě téměř zničena a zbýval poslední bunkr. Na jihu spojenci přehodnotili situaci a nepostupovali čelním útokem přes zakopané obránce, ale zaútočili obchvatem zleva i zprava. V čele útoku ničily obranu spojenecké tanky a ze vzduchu útočily bombardéry, zatímco pěchota se držela mimo dostřel děl. Japonským PLO se podařilo sestřelit celé čtyři letky a další poničit. Dokonce těžká děla společně s elitními pěšáky zničila jeden tank, ale na další tři to nestačilo. Třetí den do boje zasáhli US pěšáci. Sebevražednými útoky odčerpali munici dělům, společně s tanky zničili japonské flaky a večer se vrhli na velitelský bunkr. Ten ještě odolal, ale čtvrtý den ráno byl zničen a japonská posádka na ostrově byla vyhlazena. Při pohledu na vítězný save však musím vzdát japonské posádce čest. Tak zbídačenou spojeneckou armádu po posledním tahu jsem nečekal. Ztráty sice 14:56, ale letectvu zbývalo posledních pět letek na průměrném stavu 4, pět pěchot na průměru 5 a samozřejmě tanky a děla. Tím nehodnotím výkony generálů, jen povzbuzuji slabší stranu (v tomto případě jednoznačně OSU).
Hodnocení vlastního velení:
Při tréninku jsem dlouho váhal, zda bránit jih, nebo západ. Pro západ hovořila velká vzdálenost města (v tomto případě „centrálního mola“), kde spojenci mohli dokupovat posily. Negativum této varianty ale je nutnost postavit obranu v dostřelu námořnictva a tím je celá obrana v podstatě odsouzena k nezdaru. Proto jsem se nakonec rozhodl bránit na jihu, kde sice hrozil útok ze tří stran najednou, ale je to mimo dostřel lodí. Po bitvě, kdy je každý generál, vím, že tentokrát jsem zvolil špatně. Generál Raduz totiž nechal loďstvo zakotvené u pláže červená 2 a kdyby se musel přesouvat v průběhu bitvy na západ, možná by to nestihl. Další chybou byl nákup sice iniciativních samohybných ATG, které ale vůbec nedokázaly vzdorovat nepříteli. Místo nich jsem měl koupit ještě jedno 150mm dělo. Koncepce odporu byla jasná – pokusit se na plážích něco zničit (povedlo se), elitní jednotky stáhnout k velitelství a se zbytkem zdržovat. Na západě nechat jednotky svému osudu a investovat na jihu. Kdybych měl navíc tři 150mm děla a pár těžkých flaků, možná bych vyhrál:-/
Charakteristika protihráče:
Bylo vidět, že asi neproběhl kvalitní trénink. Nevím, jestli loďstvo plánoval přesunout na západ až podle síly odporu. V každém případě po nelehkém začátku, kdy přišel o část pěchoty, bravurně vyhodnotil situaci a dokoupil neporazitelné Shermany. S těmi sevřel do kleští bránící Japonce a rozlámal moji obranu z obou stran. Situaci prvního dne mu taky ztížila dešťová přeháňka, takže jeden tah nemohl útočit ze vzduchu. Bylo vidět, že sice nešetří životy svých vojáků, ale situaci má stále pod kontrolou a s jednotahovou rezervou získal zasloužené vítězství.
