mjm169 - Spojenci
Průběh a konec bitvy:
Korálové moře – spousta vody, tudíž spousta prostoru k manévrování… Takže proč to nevyužít? Hned od začátku je jasné, kde se protivník nachází, kam potřebuje (Port Moresby) a tudíž kudy tam bude směřovat. Stejně tak je od samého začátku jasné, že v přímé konfrontaci Američané nemohou obstát. Ano, můžete doufat, že než se přes vás protivník převalí, uteče nějaký ten čas a bude i dost krvácet, ale taky se vám může stát, že pro něj nebudete nic víc než škobrtnutí o klacek v lese – sice zavrávorá, ale bude pokrčovat neměně dál… Tohle se mi moc nelíbilo. Raději jsem vsadil na iniciativu, zejména letectva (stíhačů) a odolnost obránců Port Moresby. Tedy nedat Japoncům šanci, aby zničili moje síly jediným úderem, ale naopak je překvapit. Zaskočit je a porazit ve vzduchu, tak abych zvýšil šance na obranu u Port Moresby. Doufal jsem, že získám-li nadvládu ve vzduchu, budu se moci lépe bránit – kombinace lodní děla, bombardéry a dotírající pozemní jednotky je něco, co se těžko odrazuje od záměru, vpochodovat vám do města… Chtěl jsem nepřítele „obejít“ a udeřit ze směru, odkud to bude nejméně čekat. A když se to podaří, tak tento útok letectva zkombinovat s útokem mých křižníků. Jak se mi to podařilo, posuďte sami (viz video). Jen dodám, že zabránit Japoncům v přepravě jednotek na Novou Guineu se mi nepodařilo, ostatně vylodili se dříve, než jsem k tomu stačil vůbec dostat. Naopak japonské letectvo slavilo úspěch a nachytalo moje křižníky a torpédoborce a pěkně se na nich vyřádilo. Naštěstí to mi umožnilo zaskočit protivníka ve vzduchu a postupně sestřelovat jeden jeho stíhač za druhým. Ale i nepřítel slavil úspěchy ve vzduchu, a to když rozmetal moje bombardéry, které spěchaly pomoci obráncům Port Moresby, kteří už od 9. kola byli pod palbou a krupobitím bomb. Jak se mu podařilo mě takto vychytat, jsem pochopil v samém závěru, kdy jsem u SV břehu objevil „zaparkovanou“ Šóhó! Nepřítel útočil už od poloviny hry na Port Moresby z moře, ze vzduchu i po souši. Síly obránců docházely. I když jsem do čela stavěl i takové jednotky jako je Grant, nebylo mi to nic platné a sil ubývalo. Bombardéry a lodě vykonaly svoje. Situace se navíc začala zhoršovat. Protivníkovi pozemní jednotky se dostaly do dotyku s přístavem, a aby toho nebylo málo, amerických jednotek, schopných alespoň trochu obstát v boji, už nebylo ani na prsty jedné ruky… Naštěstí v tu dobu dorazili stíhači z letadlových lodí a začali zametat nebe nad Port Moresby. V závěsu letící bombardéry se brzy přidaly, aby alespoň trochu odlehčily čím dál více obklíčenému městu, které bránil již jen 26. tankový prapor Matild II. Teď už to bylo infarktové… Odolá Matilda nebo podlehne kombinovaným úderům japonských invazních jednotek a děl křižníků stojících před Port Moresby? Americkému letectvu začalo navíc docházet palivo, jelikož Japonci drželi letiště… Takže kdo z koho: Matilda a americké letectvo blokující doplňování Japoncům na straně jedné nebo ubývající munice Matildy a stupňující se úsilí Japonců na straně druhé? …no, kupa, kupice štěstí nakonec rozhodla ve prospěch spojenců a Port Moresby bylo uhájeno!!!
Hodnocení vlastního velení:
Štěstí, štěstí a ještě jednou štěstí… To co přečkala Matilda, se nedá ani jinak shrnout! Uff… Za tento vydřený bod pro Modré je třeba a především vzdát hold a dík obráncům Port Moresby, kterými jmenovitě byli a o vítězství se nejvíce zasloužili muži 26. tankového praporu! Třikrát hurááá, hurááá, hurááá!!! Tohle vítězství jsem vůbec nečekal, spíše naopak. Naprosto nepřipraven jsem tuto bitvu hrál poprvé v životě… A až na světlé chvilky ve vzduchu to bylo slaboučké… U port Moresby jsem přišel o mnoho jednotek tanků zcela zbytečně vinou taktických hrubek! VYSVĚTLIVKY K VIDEU: Vybledlejší symboly představují letectvo. V případě, že je letoun nad pozemní či námořní jednotkou, je symbol nejjasnější (tedy: letoun samotný = nejsvětlejší symbol; „povrchová“ jednotka = výrazný, ale pobledlý symbol; „povrchová“ + letoun = nejjasnější symbol).
Charakteristika protihráče:
Měl neskutečnou smůlu s tou Matildou, jinak to měl velmi dobře rozjeté a vítězství měl pevně v rukou. Co se v tom světě nul a jedniček odehrálo, nechápe asi stejně jako já… Co říct? Obě bitvy mohl vyhrát, a to zaslouženě. K jeho smůle a mému štěstí se tak nestalo. Bukovec je skvělý generál, jen mu tentokrát chyběla ta pověstná kapička štěstí. Obě bitvy byly pro mě úžasný herní požitek a já si to vzdor své nepřipravenosti skvěle užíval. A za toto mu patří můj veliký dík;)
|
