Průběh a konec bitvy:
Korálové moře – spousta vody, tudíž spousta prostoru k manévrování… Tady si skutečně zarytí příznivci velkolepých manévrů přijdou na své. Však taky nikde není pevného bodu, ke kterému byste se museli vázat, krom Port Moresby, kam je třeba směřovat své úsilí! Takže letadla i lodě protivníka se mohou pohybovat sem tam, aniž byste tušili, kde jsou a co na vás nepřítel chystá… Tahle představa se mi už od samého začátku ani trochu nelíbila, takže jsem se rozhodl, že tohle „poletování“ mapou a spřádání nějakých kulišáren zatrhnu hned v zárodku, než se mi situace vymkne z rukou. Na počátku, do takového 4-5. kola, není problém si vykalkulovat, kde je protivník, takže jsem se rozhodl maximálně soustředit všechny své prostředky a vyřadit co nejrychleji ze hry nepřátelské stíhače, potažmo celé letectvo. Zkrátka vsadil jsem vše na to, že mezitím co budou moje transportní lodě s invazními vojsky ukrajovat hexy k Port Moresby, získám vzdušnou nadvládu a zlikviduju hrozbu nepřátelských bombardérů a křižníků. Hlavní důraz jsem kladl na zachování těžkých hladinových jednotek – křižníků a let. lodí, které mi s pomocí bombardérů měly umožnit vylodění pěchoty či tanku přímo do Port Moresby… Se ztrátami invazních sil jsem počítal, protože pokud jsem měl získat vzdušnou nadvládu, bylo třeba toto riziko podstoupit a nechat konvoj prakticky bez krytí. Upřímně řečeno, jsem nehodlal toto riziko nějak zbytečně násobit či prodlužovat, což se však úplně nepodařilo, díky počasí, ale o tom všem dále… Od začátku rozvinut pátrací letecký deštník. Ve 4. tahu zpozorovány hlavní nepřátelské hladinové a letecké síly, bohužel japonskému letectvu není umožněno tento úspěch náležitě zúročit. Nepřítel sice ještě zareaguje a jedna letka bombardérů za to platí daň nejvyšší, ale rozmary počasí, dešťová přeháňka, po dva tahy maří úsilí našich orlů. Jedna třetina leteckých sil Američanů, více jak polovina nejúdernější síly protivníka - US Navy, je v pasti, ale likvidaci počasí neumožňuje! Nastává počátek klíčových chvil celého střetnutí… Mezitím co naši stíhači marně čekají na lepší počasí, aby mohli vyřídit, co již mají „naservírováno“ před hlavněmi svých zbraní, zbylé nepřátelské síly s podporou armádního letectva nikým nezadržovány směřují ke konvoji. Na admirálském můstku by se dal vzduch krájet, jak je přesycen emocemi… Zlepší se počasí, aby se stíhači mohli už konečně odpoutat? A stihnou ještě zadržet protivníka dříve, než napáchá na konvoji nedozírné škody? Nebo snad přeci jen Američané uspějí a zastaví naše invazní jednotky ještě před břehy Nové Guinei? A co krytí, postačí do té doby než, dorazí hlavní stíhací svazky z 5. divize? Ano, stíhači z Šóhó! Poslední hráz a naděje velení v případě, že se počasí rychle neumoudří… Následuje 8 kol rozhořčených bojů, které rozhodnou o osudu invaze. 7. kolo – počasí se sice zlepšilo, ale konvoj je napaden mohutným svazem protivníkova letectva a k tomu ještě v dosahu děl nepřátelských křižníků. Stíhači z Šóhó se bijí statečně a i přesto, že se obětují do posledního, nestačí to. Rozptýlit konvoj! Snad aspoň část prorazí ke břehům Guinei… Přání zůstává otcem myšlenky. Naši námořníci i přispěchavší letci 5. divize sice začínají kupit úspěch za úspěchem a nepřátelské řady řídnout, ale i tak se postupně zavírá hladina za další a další lodí invazního konvoje… Masakr - ano, jinak se to ani nedá nazvat - pokračuje. I přes horečné úsilí Američanů, kteří bojují srdnatě na moři i ve vzduchu, se podaří uchránit část konvoje a hrozbu amerických sil eliminovat. 13. kolo – japonské bojové síly jsou v podstatě nedotčené a navíc opanují bojiště! Teď už jen co nejrychleji k Port Moresby, dokud štěstěna přeje. Zůstává už jen zodpovědět poslední otázku: podaří se včas a se stávajícími prostředky zlomit odpor obránců přístavu? 4 kola před koncem začíná poslední dějství dramatu, které zodpoví i tuhle poslední otázku. Zbytek amerického letectva nad Port Moresby je odsouzen k záhubě, flaky jsou potlačeny, bomby padají, ale nestačí to…
Hodnocení vlastního velení:
Vzhledem k tomu, že jsem hrál tuto bitvu z první (žádný trénink, ani hraní proti PC) to snad ani jinak dopadnout nemohlo… Ale i přes porážku a propad v ochraně konvoje jsem spokojený. Podařilo se mi protivníka vymanévrovat a nakonec získat i absolutní nadvládu, i když to bylo za cenu, která mohla být ještě větší a pro mě i fatálnější – nebylo by už co řešit… Naštěstí se tak nastalo, ale jen díky tomu pověstnému štístku;) Pravda ovšem je, že dosti podstatný vliv na to mělo počasí, dvě kola deště v nejméně vhodnou chvíli – no i s tím se ale musí počítat. Pro mě v tu chvíli nastalo dilema: získat nadvládu ve vzduchu nebo chránit konvoj? Rozhodnutí padlo. Zda bylo špatné či dobré, nevím. Vím jen, že část konvoje jsem uchránil, a to bylo pro můj plán klíčové. Za taktickou stránku věci jsem spokojen. Co se týče strategie, tak ta určitě může být oprávněně napadena, jelikož jsem úspěch neslavil… VYSVĚTLIVKY K VIDEU: Vybledlejší symboly představují letectvo. V případě, že je letoun nad pozemní či námořní jednotkou, je symbol nejjasnější (tedy: letoun samotný = nejsvětlejší symbol; „povrchová“ jednotka = výrazný, ale pobledlý symbol; „povrchová“ + letoun = nejjasnější symbol).
Charakteristika protihráče:
Dokonale využil příležitosti a za zhoršeného počasí a s vědomím, že moji stíhači jsou daleko na jihu, se vrhnul na konvoj, který se mu téměř podařilo vymazat. Udělal proto hodně, naštěstí to nestačilo a já mohl pokračovat k Port Moresby. V každém případě neponechal nic náhodě a preventivně si zajistil břehy proti vylodění. Takže i kdybych nepřišel o invazní jednotky cestou, taky bych je vyloďoval jen velmi těžko a za cenu času… Druhé měření sil s g.p.m. Bukovcem v tomto turnaji jen potvrdilo mé předchozí zkušenosti s ním a to, že si svůj titul rozhodně zaslouží za své výkony na bojišti. Jinak mu tímto děkuji za obě bitvy, takhle jsem si PG dlouho neužil – perfektní bitva a ještě lepší protivník:)
