Průběh a konec bitvy:
Celý konflikt u ostrova Savo začal přibližovacími manévry císařského letectva k předpoládaným pozicím spojeneckých výsadkových plavidel směřujících k Tulagi, kdy stíhací Zera doprovázela směsici bombardérů „Val“ a zejména obávaných „Betty“, které jak se později ukázalo , hráli v tomto střetnutí prim. Zaroveň byl učiněn částečně úspěšný pokus o stažení pozorovacího letounu H6K „Mavis“ nad Tulagi pod ochranu stíhačů blížící se letecké eskadry, jelikož i přes deštivé počasí byly spatřeny na dohled od ostrova Tulagi 2 letky „Divokých koček“ nepřítele. Jasný rozkaz zazněl i pro zkušenou japonskou flotilu těžkých a lehkých křižníků – plnou parou vyplout z Rabaulu a co nejdříve se zapojit do probíhajících bojů o klíčové body na ostrovech včetně důležitého letiště na Guadalcanalu. Jejím cílem bylo ve spolupráci s letectvem eliminovat US Navy a zbavit tak výsadkové síly námořní podpory. Zahajovácí fáze příprav na bitvu doplňovaly přesuny jednotek rozmístěných na pobřeží Guadalcanalu. Jejich úkolem bylo dostat se pokud možno v zachovalém stavu do bezprostřední blízkosti letiště, kde byl očekáván další nápor invazních sil a vyztužit tak obranu v oblasti přistávací plochy. Spojenecký generál však tyto záměry předvídal a záhy byly tyto posily terčem zákeřných náletů bombardérů typu „Avenger“ a „Dauntless“ (celkem 3 letky). Ztráty byly těžké a pouze několik rot pěchoty a tanků „Ha-Go“ bylo schopno se přes brody řek (mosty na většině říčních toků nebyly dosud vybudovány) přiblížit ke svému cíli. Velení se rozhodlo doplnit materiální ztráty tančíky Typu 94 TK, jehož jednoduchost konstrukce a rychlost produkce skýtala záruku, že se osvědčí při plnění misí s kódovým označením „Cannon fodder“. A tak všechny městské továrny zahájily výrobu těchto zázračných vozítek :) Mezitím se oblohs vyjasnila a strhla se vzdušná bitva, když na japonskou leteckou eskadru zaútočili 4 perutě Wildcatů a podařilo se jim sestřelit průzkumný letoun H6K včetně eskortujícího Zera. Ovšem japonští stíhači nejsou žádná ořezávátka a palbu účinně opětovali, takže záhy se do vln průlivu zřítila první formace Wildcatů a další byla solidně pošramocena. Navíc se díky šikovnosti pilotů Zer podařilo zaměstnat a obklíčit spojenecké stíhačky do takové míry, že v druhé vlně letící „Valy“ a „Betty“ měli nyní volnou cestu k transportním plavidlům, do kterých se bez jejich stíhací ochrany s chutí zakously. Byl nejvyšší čas, jelikož většina výsadkových sil byla již připravena k vylodění podél pobřeží ostrovů Tulagi a Nggela Sule. V tu dobu také k pobřeží přijížděli z vnitrozemí první tančíky TK a též se podílely na blokování a zdržování vyloďování. Výsledek bombardování byl pro Amíky zdrcující – většina klíčových invazních pozemních jednotek byla potopena či zle poničena včetně několika křižníků a torpédoborců podporujících výsadkové týmy a ani pasívní ochrana od spojeneckých bombardérů nedokázala japonské řádění zastavit. Přesto se několika šťastlivcům, většinou pěchotě, podařilo vylodit a pokoušeli se o skromný postup na Haletu, strategického města na ostrově. Nicméně proti záplavě „TK-ček“ neměli moc šancí. Na východě ostrova byl zpozorován pokus US PTK 37mm o přiblížení se k městu a narušit tak produkci tančíků, ale než stačil napáchat nějaké škody, hrdinná pěchota ho zahnala zpátky do džungle. Situace na této části bojiště nyní vyhlížela nadějně, jelikož ani na sousedním ostrově Tulagi se nevedlo soupeři nějak více prosadit a ve svízelné situaci se tu na pobřeží ocitla osamocená rota paragánů, kterou „ohlodávali“ všudypřítomné TK „zázraky“. Úsměvy na tvářích japonských generálů ovšem ztuhly poté, co do velícího štábu dorazila depeše o úspěšné diverzi nepřítele na Gudalcanalu, kdy nepozorným obráncům proklouzli mariňáci na halftracích a obsadili životně důležité letiště – to se nemělo stát! Navíc byl spatřen celý kontingent druhé části výsadkových sil, jak se blíží ke břehům ostrova na sever od letiště. Okamžitě byl vydán rozkaz pro všechny přeživší letecké síly, aby se odpoutaly od nepřítele a zamířily nejkratší cestou na Guadalcanal pomoci odrazit vetřelce. Tak jako tak stejně docházelo palivo i munice (to druhé více) a vybojování letiště zpět z rukou Američanů a jeho udržení se tak stalo prioritou číslo 1 pro všechny japonské jednotky. Pozitivní zprávou bylo, že ztráty na letectvu byly přijatelné a po leteckých soubojích byla kompletně odepsána pouze jedna další letka Zer a bombardérů „Val“. Zbytek bombardovacích svazů v čele s vynikajícími G4M „Betty“ si stále udržoval maximální bojeschopnost. Problémy s palivem a municí si ovšem uvědomilo i spojenecké letectvo (už docela pocuchané), které na tom bylo zejména s palivem ještě hůře a v těsném závěsu následovalo letectvo japíků. Při návratu na Guadalcanal byly objeveny další nepřátelské křižníky, takže si jedna letka „Bettek“ dala „bokovku“ a pár jich poslala ke dnu. Podobného úspěchu dosáhly také spojenci, kdy jejich Dauntlessy poškodily předvoj japonské flotily plující plnou parou k místům střetů. Ve vesnici Kukumi na levém břehu řeky Lungy a v blízkosti letiště byla pořízena jednotka 20mm flaků a samozřejmě v oblibě stoupající tančíky TK, aby i tady zkomplikovaly vylodění. Ve chvíli, kdy se již větší části výsadkových sil podařilo uchytit se na plážích a situace pro obránce (navíc stále bojující o letiště) vypadala hrozivě se přihnaly „hasiči“ všech problémů – Betty a jejich nálet smetl Američany (ženisté se 3*!! a mariňáci + tanky M2 Stuart) z povrchu zemského těsně předtím, než se to samé chystaly provést hrstce už vyčerpaných pěchotních oddílů. Poté došlo k pozoruhodnému výjevu, kterak nad letištěm kroužily stroje obou znepřátelených stran bez munice a v mnohých případech téměř bez PHM a z oblaků sledovaly přetahovanou o přistávací plochu. Po příjezdu posil z pobřežních posádek (lehké tanky „HA-GO“, oddíly veteránů „Ho-hei), se ale nakonec válečné štestí přiklonilo na stranu bojovníků Nipponu a letiště bylo získáno nazpět. Ještě než se podařilo vztyčit japonskou zástavu na hlavní budově , už dosedaly na přistávací dráhu první letouny … Mezitím na severu se příblížila japonská flotila na dostřel prořídlé US Navy, která vytrvale ostřelovala pozice obránců a přesnou kanonádou z lodních děl začala rozsévat zkázu v jejích řadách a schylovalo se tu k obrovskému maskaru …. V tu chvíli však došel všem velícím důstojníkům rozkaz k zastavení bojových operací, jelikož americký generál, uvědomujíce si bezvýchodnou situaci, vyhlásil kapitulaci! To byl konec invaze.
Hodnocení vlastního velení:
Od začátku mi bylo jasné, že bude důležité nepromrhat výhodu Osy, kterou je její letectvo – jednak má mnohem větší zásobu paliva a na této rozlehlé mapě je to rozhodně faktor, který nelze zanedbat, za druhé japonské bombardéry „Betty“ jsou tu nástrojem zkázy a jeho ekvivalent spojenci v této fázi války prostě nemají, snad jen „Avenger“ se mu trochu přibližuje. Jeho nespornou výhodou je oproti svým protějškům i vyšší zásoba munice (6ks x 4ks), což je konkrétně v této bitvě, kdy je doplňování letadel velmi problematické, sakra znát. Myslím že bitvu se mi podařilo rozhodnout v úvodních tazích a vyzdvihnul bych úspěšné zablokování většiny leteckých sil soupeře mimo pozice výsadkových plavidel, na které potom mohli zaútočit beztrestně moje bombardéry a napáchali hned na začátku nenapravitelné škody na klíčových vylodovacích jednotkách. Poté jsem měl i trochu štestí, kdy již k útoku připravené invazní síly na Guadalcanalu, byly přesně na hranici doletu vracejících se „Betty“ a i tentokrát bylo jejich řádění účinnější než říkaly předpoklady. Být to trochu jinak, byli by to spojenci, kdo by si doplnili svoje letectvo …. Naopak mě mrzí podceněná diverze, kdy jsem lacino přišel o letiště (americké polopásáky mají opravdu úctyhodný dojezd) a tahle chyba mě mohla přijít pěkně draho. Na závěr bych zde chtěl ještě zmínit mravenčí práci „japa-sráčů“ tančíků TK (analogie k „italsráčům“), kteří vzhledem k výrobním nákladům jsou prostě skvělý a mají mnohem univerzálnější použití než klasické ATG. Někde jsem tu četl informaci o tom, že bylo nutno v rámci vyvážení hry dvou živých soupeřů upravit cenu těchto italských „zázraků“. Mám dojem, že „vozítka“ TK jsou dalším adeptem na podobnou „sankci“ :)
Charakteristika protihráče:
Heki to měl těžké, musel zajistit velké množství jednotek proti útokům ze vzduchu a navíc bojovat se stejně kvalitními a početnými japonskými stíhači. Asi rozhodující chyba bylo předčasné napadení mého leteckého svazu bez toho, aniž by zablokoval vražedné bombardéry, které potom ničím neohrožovány se vypořádaly s důležitými jednotkami ještě ve výsadkových lodích. Poté ještě nabídl zkušeného „hvězdového“ Wildcata, když s ním nalétl do palebného pole flaku a zbytečně ho tím oslabil. Přitom je to jediný stíhač se zkušeností ve hře a při dobře volených útocích a troše štestí může významně přispět k vybojování vzdušné převahy. Jinak provedení výsadků měl soupeř precizní a účelné, sám jsem chvílema koukal, jak dokázal to, co jsem nezničil, dostat tak rychle na pevninu a někdy na překvapivých místech. Myslím že jeho výkon půjde s každou bitvou nahoru a brzy bude kvalitním generálem týmu červených. Díky za hru!
