Průběh a konec bitvy:
Bitva Holandská Východní Indie je typická tím, že mapa se skládá z několika ostrovů, na kterých jsou dislokovány malé spojenecké pozemní jednotky, zatímco loďstvo a letectvo obránců je úplně na jihu. Útočící Japonské jednotky jsou rozmístěny do pěti skupin, které zahrnují vždy několik křižníků, letounů a pozemních jednotek ve člunech. Vzhledem k japonské přesile zhruba 2:1 je předpoklad, že žádné obranné centrum spojenců nevydrží, pokud spojenci neshromáždí na jednom místě více jednotek než útočníci. Bitva tedy probíhala tak, že severozápadní skupina dvě třetiny času útočila na oblast Brunei, přičemž po asi v polovině odplul těžký křižník, LL a torpédoborce na jih do Karimatské úžiny na podporu jihozápadního svazu. U Bruneie Maximus dokoupil Granta, MatilduII, flaky a těžké houfnice, ale díky námořní a posléze vzdušné podpoře byli obránci zdecimováni. Severovýchodní skupina si podobným způsobem poradila s obránci v oblasti Sandakanu a ostrova Mindanao, kde kvůli hrozícím diverzím a pokusům o protiútok zůstala LL s širokým rozhledem a koordinovala obranu dobytých měst. Východní skupina, která nemá velké hladinové lodě ani letouny se rychle dostala na břeh a díky těžkým houfnicím a vhodnému terénu sebejistě postupovala na Kendari. V cestě jim stály jen slabé holandské pozemní jednotky, které byly zničeny asi po 12-ti dnech. Jihovýchodní skupina tvořená pěti křižníky, dvěma torpédoborci, torpédovými čluny a posílená dvěma prapory výsadkářů nejdříve zamířila na sever, kde vystřílela a obsadila Balikpapan v Makassarské úžině, poté se otočila na jih, kde stejným způsobem naložila s obránci Makassaru a pak konečně vyrazila k ostrovu Jáva, kde se po vybojování vzdušné převahy letouny startujícími z Makassarského letiště utkala s třemi křižníky a torpédoborci spojenců. Po krátkém souboji, při kterém skupinu posílily ještě tři křižníky ze severovýchodní skupiny, byla oblast východní Jávy vyčištěna na moři i ve vzduchu a na řadu přišlo námořní ostělování pobřeží a následné obsazení výsadkáři tři tahy před koncem. Jihozápadní skupina tvořená třemi křižníky, LL a velkým množstvím výsadkových jednotek a letounů měla za úkol svést bitvu se spojeneckým loďstvem v Karimatské úžině, obsadit Palembang s důležitým letištěm a potom dělostřelecky zajistit paravýsadek na západě Jávy. Tato skupina se setkala s největším odporem, protože Maximus se rozhodl pro protiútok s letectvem a loďstvem v plné síle (mimo tří křižníků a torpédoborců na východě). Pro tento případ měla Karimatská flotila za úkol ihned ustoupit na sever a vylákat spojence z dosahu pobřežních PLO, kde by potom zaúřadovalo japonské letectvo. Maximus sice po bleskovém výpadu rychle stáhl letectvo zpět, ale lodě byly opravdu v součinnosti japonských letadel a křižníků zničeny. Při tom došlo k potopení LL spojeneckými torpédoborci (a jejich okamžitému zničení), takže v oblasti tři dny nebylo kde přistát. Naštěstí rychle dorazila LL, která se už dlouho hnala ze severu společně s křižníkem a třemi torpédoborci. Pak přišel výsadek a útok na Palembang, podporovaný teď již neohrožovaným loďstvem a bombardéry. V závěru bitvy se na západě Jávy spojily jižní svazy a s osmi křižníky z jihovýchodu a třemi křižníky z jihozápadu dva dny před koncem rozstřílely obranu Jávy.
Hodnocení vlastního velení:
Bylo jasné, že pro úspěch operace je nutná vzdušná a námořní nadvláda. Byl jsem si jist, že pokud se nenechám překvapit a nepřijdu o křižníky, tak vystřílím jakoukoliv jednotku v městě a obsadím ho paragány. Proto jsem nikam nespěchal a systematicky zajišťoval vzdušnou a námořní převahu. Výsadkové jednotky na jihozápadě v Karimatské úžině sloužily spíš jako návnada a hlavní práci měli na zemi odvést paragáni. To se mi téměř vymstilo po seskoku u Palembangu, kdy dva prapory parašutistů seskočily doprostřed obránců a jedni byly vzápětí zničeni. Naštěstí převaha ve vzduchu a na moři byla již tak jasná, že druhý prapor protiútok ustál a brzy jej vystřídaly pozemní výsadky, které zbyly po spojeneckém útoku na moři na počátku bitvy. Jinak se v podstatě vyplnily mé předpoklady a spojenecké loďstvo a letectvo bylo přesilou zničeno, takže na konec mohlo opravdu dojít k útoku jedenácti křižníků na pozemní jednotky a zajištění měst výsadkáři.
Charakteristika protihráče:
Maximus dělal, co mu tvůrce bitvy dovolil. Ale ani výbornými taktickýmíi tahy letectvem nebo pozemními jednotkami nedokázal odolat přesile. Rozhodl se bránit Jávu už na předsunutých ostrovech na křídlech. U Palembangu se držel dlouho díky úvodnímu protiútoku na moři a ve vzduchu. Nakonec ale neměl čím zastavit Japonské impérium.
