Průběh a konec bitvy:
Nejprve úvod k bitvám. S mým protivníkem gen. Vlkem jsme byli v kontaktu od začátku etapy, ale oba jsme byli poměrně zaneprázdněni a ne a ne bitvu zahájit. Když jsme se zhodnotili své možnosti a časové nároky bitvy, domluvili jsme se na pokusu odehrát bitvy najednou, společně. Na dvou noteboocích jsme každý rozehráli bitvu a pak jsme se po každém tahu střídali. Za déle než deset hodin se nám podařilo každému odehrát přes třicet tahů. Do bitev jsem bohužel vstupoval bez jakýchkoliv tréninků, spoléhat jsem musel jen na zkušenosti z kampaní, předchozích bitev a strategických úvah počátečním rozestavením. Také jsem se obával časového tlaku při odehrávání, protože rozhodně nejsem příznivcem "rapidpanzeru". Naštěstí jsme na sebe čekali jen málo a tempo našeho odehrávání bylo podobné. Po ostražitějším začátku jsem zjistil, že spojenci zahájili strategický ústup užitečnějších jednotek směrem k Singapuru, který byl kryt dokupováním kvalitnější mobilní protiletecké obrany. Pokusil jsem se tedy o agresivnější pronásledování a poškozování ustupujících jednotek, na které jsem vyčlenil především letectvo, jako nejúdernější složku císařské armády. Několik jednotek jsem závažně poškodil, avšak úplné zničení se mi většinou nepodařilo. Rychlým postupem po západním pobřeží jsem také získal dost prestiže pro posílení jednotek a šetření na hlavní baštu obrany. Na východě se mi poměrně rychle podařilo překročit Ketantan a postup šel rychle. Několik mobilnějších jednotek jsem také poslal středem poloostrova, kde byla možnost rychle postoupit a proniknout soupeři do týlu. Vzhledem k mému velkému nasazení letectva a nedostatečnému krytí se brzy rozpoutala letecká bitva dokonce na několika místech najednou. Vše vyprovokovala cenná letka taktických bombardérů Betty, která omylem objevila nepřátelský svaz. Tuto nepříjemnou ztrátu jsem však oplácel sestřelováním a obkličováním spojeneckého letectva a jeho decimací. Přeci jen, zera zde nemají důstojného soupeře. Na moři se bohužel situace vyvíjela hůře, spojenecké ponorky se až příliš dlouho úspěšně skrývali pod hladinu před mými taktickými nálety. Tomu neodpovídaly mé manévry s křižníky, které nakonec padly za oběť královskému námořnictvu. Troufalost vydat se na moře bez dostatečné protiletecké obrany se mi podařilo potrestat a nebezpečné bitevní lodě už obráncům nepomohly. Asi v polovině časového limitu stanoveného pro dobití se spojenci zastavili a začali budovat před městem Kluang ze všeho co se podařilo stáhnout. A já se pustil do okusování. Vše co nebylo pod obranou flaku bylo hned drceno z výšky, zbytek nahlodávalo posílené dělostřelectvo a ničili tančíky a zkušená pěchota. Maje v patrnost osudy vojáků v bezvýchodném obklíčení, generál Vlk ušetřil své statečné muže strádání a kapituloval.
Hodnocení vlastního velení:
Svůj postup poloostrovem hodnotím poměrně dobře, podařilo se mi zareagovat na taktiku soupeře, pustil jsem se do pronásledování a narušoval obrané přípravy. Postup byl rychlý za cenu nevelkých ztrát. Ovšem, chyb mohlo být daleko méně, ale zas, na to, že jsem takto hrál prvně, to šlo daleko lépe, než jsem očekával. Přesto odehrát to trvalo hodiny. Když jsem se dostal k cíli s nečekaně velkou časovou rezervou, prestiží a připravenou armádou, ukončili jsme hru. Samozřejmě jsem se po té, po detailním zjištění síly soupeře zamýšlel, zda bych to zvládl. Myslím si, že pokud, bychom ještě pokračovali v bitvě, nedokázal bych to. Byl jsem unavený a všiml jsem si, že se začínaly množit mé chyby. Navíc, neměl jsem žádný pořádně vypracovaný plán. Za běžných podmínek, bych nad tím s radostí dlouho seděl, přemýšlel co koupit, co kam postavit, prostudoval terén, kudy postupovat, kde se pokusit o průlom. To je to, co mne na tom baví a o co si v této bitvě nedopřál. Útočník má v takové situaci přeci jen náročnější úkol, obzvláště pokud nemá drtivou převahu. Musí postupovat cílevědomě a chytře, aby dokázal udržet a využít iniciativu. Každý nedomyšlený tah může znamenat ztrátu času, jednotek a možností. Pokud bychom nějak mohli přejít na klasickou formu hraní, tedy měli na to čas a možnost se hlouběji zamyslet, řekl bych, že se svou převahou a dostatkem času bych v bitvě dokázal zvítězit i proti tak zkušenému protivníkovi. To jsou samozřejmě jen kdyby. Škoda, že jsme se k tomu nedostali. Panzer General je úžasný, to co kluci udělali navíc je neskutečné a výborné. Jen nemůžeme mít v životě vše. A ač úchvatná, je to stále jen hra. Naštěstí.
Charakteristika protihráče:
Při jeho stahování jsem si vzpomněl na Brzkou Moskvu bráněnou g.p.m. Chomskim, kdy jsem stejně stíhal ustupující armádu a pak zdolával pevnost. Zde jsem byl však méně úspěšný, protože se mi jen zřídka podařilo eliminovat celou jednotku, většinou se štěstím vyvázla a ukryla se k flaku, kde byla posilněna. A já si žádná Pyrrhova vítězství nemohl dovolit. Konečná obrana Singapuru byla vybudována velice kvalitně a otázkou zůstává, co by můj protivní předvedl zde. Pokud bych měl soudit dle zkušeností, bylo by to velice těžké a čelil bych dobře organizované a pomalu se stahující obraně s minimem chyb. Za chybu bych označil přeci zřejmě až moc velké usnadnění prostupu poloostrovem, které jsem na druhou stranu nečekal a možná ho úplně nevyužil. Dále zda se vyplatil výlet lodí, který mne sice stal mé loďstvo, ale myslím, že mít u hlavního cíle dvě bitevní lodě pod ochranou protiletecké obrany a případně i letadel, to by byl oříšek na druhou. Po taktické stránce můžu jedině chválit, nejsem si vědom, že bych někde dostal nějakou jednotku zadarmo, že by byla obrana někde špatně stavěna, či že by mi odpustil mé chyby, které mne stáli několik jednotek. Děkuji za zajímavou hru a za těžkého soupeře. Díky Vlku.
