Sam - Spojenci
Průběh a konec bitvy:
Nejprve úvod k bitvám. S mým protivníkem gen. Vlkem jsme byli v kontaktu od začátku etapy, ale oba jsme byli poměrně zaneprázdněni a ne a ne bitvu zahájit. Když jsme se zhodnotili své možnosti a časové nároky bitvy, domluvili jsme se na pokusu odehrát bitvy najednou, společně. Na dvou noteboocích jsme každý rozehráli bitvu a pak jsme se po každém tahu střídali. Za déle než deset hodin se nám podařilo každému odehrát přes třicet tahů.
Do bitev jsem bohužel vstupoval bez jakýchkoliv tréninků, spoléhat jsem musel jen na zkušenosti z kampaní, předchozích bitev a strategických úvah počátečním rozestavením. Také jsem se obával časového tlaku při odehrávání, protože rozhodně nejsem příznivcem "rapidpanzeru". Naštěstí jsme na sebe čekali jen málo a tempo našeho odehrávání bylo podobné.
Oproti soupeři jsem se rozhodl ztrpčovat Japoncům postup, jak to jen šlo, a nastřádat na cestě k Singapuru co nejvíce času a třeba i uštědřit nepříteli nějakou nepříjemnou ztrátu. První linie obrany byly krom odříznutých jednotek u Yaly na řekách Muda na západě a Ketantan na východě, kde se mi podařilo odolávat několik kol až do připlutí Japonského loďstva, které mne donutilo k rychlému ústupu. Posílil jsem také Kuala Krai a obsadil Kuala Kerai, abych zastavil případný pokus projít středem poloostrova. Ukázalo se, že ty to obavy a opatření byly na místě. Nejdéle jsem zastavil postup císařského vojska na západě, kde jsem po dokoupení protiletecké obrany a přeskupení jednotek vytrval dlouho. K ústupu mne donutil až šikovný obchvat vnitrozemím uskutečněný pomocí Kohei. A až v třetině bitvy jsem byl donucen ke stahování a opuštění pozic kvůli obkličujícímu postupu podél západního břehu řeky Perak a bojů o letiště Kula Kerai. Na východě jsem tou dobou již měl připravenou slušnou obranu Kuantanu, před kterým se šikoval Japonský předvoj - krom pozemních jednotek zde byly také obě těžké lodě, které značně snižovali vyhlídky obránců. Pak přišel rok 1942, jehož příchod oslavili vojáci Jeho Veličenstva zřejmě nejvýznamnějším protiútokem. Zatím co na západě jsem ještě odolával u Taipingu a Kuala Kangsaru, ač druhá strana řeky již zažívala bombardování stahujících se oddílů, a letiště Kula Kerai jsme již ztratili, na východě jsem nemohl odmítnout dvě téměř nekryté letky Betty, jež byly v doletu celé mé RAF, která dosud, krom neúspěšného honu na ponorku, spíše vyčkávala. Za cenu lehkých ztrát jsem překvapivě změnil statistiku zničených perutí, kde kupodivu prohrávalo císařské letectvo již 4:0! Zároveň jsem ponorkou a posílenými Vildebeesty potopil těžký křižník a bohužel jen poškodil pozemní síly připravující se na útok. Samozřejmě přišla silná odplata, ale díky množství, rozestavení a blízké protiletecké obraně se mi podařilo letectvo opět stáhnout, ač silně pochroumané od Zer. Každopádně po tomto úderu se postup Japonců zpomalil, až do ukončení bojů jsem bez problémů držel Kuantan na východě a na západě jsem zbudoval silnou obranu nad Kuala Lumpurem čítající jak stažené jednotky, tak čerstvé síly díky utržené a ušetřené prestiži. Japoncům se Singapur vzdaloval do nedohledna, rostla před nimi rovnocenná armáda a ještě možná netušili, že na ně čekají dvě maximálně posílené bitevní lodě.
Hodnocení vlastního velení:
Své velení považuji za velmi zdařile i přes časovou náročnost. Ano, zřejmě jsem udělal více chyb, než obvykle a s přípravou mohla být obrana ještě lepší a mohlo se mi podařit stáhnout více jednotek. Se zvolenou strategií a provedenou taktikou jsem však v rámci možnosti spokojen. Japonci mi nikde neutekli a v pravou chvíli jsem zariskoval, udeřil a útočníka silně poškodil. Po bitvě (každý generál) mohu říct, že zde zřejmě mají Britové navrch a tak nebylo nutné příliš nebezpečně riskovat a vymýšlet nějakou složitější a náročnější strategii.
Charakteristika protihráče:
Postup generála Vlka byl velice pěkný, systematický a zkušený. I přes náročnější formu hraní dokázal dlouho postupovat s minimálními ztrátami, velice se mi (ne)líbily jeho obchvaty, které mne nutily být neustále ve střehu. Bez potřeby vysilujícího výpadu v nevýhodné pozici dokázal manévrem donutit mou obranu k ústupu. Kdybych měl něco vytknout, možná bych přidal trochu razance a postupu, třeba i za cenu většího rizika. Například můj vzdor u Ketantanu měl být vyřešen rychleji. A drahá chyba u Kuantanu? Přiznám se nevím, protože si dokážu představit, že by se to stejné mohlo stát i mne. Možná selhal průzkum, možná to byla daň za únavu a formát hry, možná smůla mít vojska v nesprávný čas na nesprávném místě. V takto náročné bitvě a hře to však velmi vzdaluje vítězství. Každopádně, Vlku, byl to krásný boj, myslím, že jsme si ten den dobře a napínavě užili a já ti velice děkuji nejen za ten den a zážitek při hraní, ale také za bezproblémovou komunikaci a domluvu. A přeji mnoho velkých bitev!
|