Beleg - Spojenci
Průběh a konec bitvy:
Tak nejdříve poděkuji Lordu Mysticovi a Peprovi za jejich zkušební hry se mnou v této turnajové bitvě PacAGPG2 – Barma 42. Hodněkrát jsem zkoušel nejlepší strategii za spojence, jak zastavit lavinu japonských supervojáků se sebevražednými sklony. Rozhodnutí co udělat s chaoticky poskládanými jednotkami na dosah nepřítele první kolo a co vlastně dělat, jakou strategii? Z různých testů jsem došel k dvěma předpokladům. První zpevnit obranu dokoupením 12 cm děla a zbytek vše do vzájemně krytých PVO a ustupovat pomalu na sever. Druhá možnost je podobná, jen první kolo ustoupit o 7 políček mimo dosah soupeře a tam zformovat obranu, která bude pomalu ustupovat. Nakonec jsem se rozhodl pro druhé řešení, Ustoupit o asi 7 políček a sestavit obranu, neboť v cvičných bitvách mě moji tréninkoví soupeři rozstříleli i tak moje vzájemně kryté PVO u čelních linií, Tím bych stejně musel ustupovat. Ale stalo se, že jsem nechtěl odehrávat znovu celé kolo, tak jsem měl z tréninků poslané první tahy mým soupeřům. Tak jsem poslal tento tah. Až dodatečně jsem zjistil, že jsem poslal první verzi obrany – stát, nestahovat se. No co se dalo dělat. Očekával jsem co můj soupeř. On letecky nezaútočil plnou silou na moje čelní jednotky u města Pegu a severně od něj. Moje čelní jednotky přežily, soupeř se rozhodl neútočit letecky. To byl podle mě hlavní bod, kdy se obrátila v můj prospěch následující celá bitva. V dosahu PVO jsem soupeři zničil jeho slabý taktický bombardér, jeho tank, co měl moc vepředu před svými obranými liniemi. Jednotky scout car jsou lepší než japonské tanky. Dále jsem se druhé kolo rozhodl pro zničení nepřátelského 150 mm děla, co soupeř vytvořil. K útoku jsem použil dva stíhače, bombardér a ještě jednu pozemní jednotku. Bohužel dělo přežilo se silou 1. Třetí kolo soupeř byl skoro na dotek všude, ale nekryl si správně svoje děla. Použil jsem celé zbývající letectvo, všechny pozemní jednotky, děla atd a podařilo se mi soupeři zničit jeho silný tank, slabý tank a 10 cm dělo za nimi. Další kola jsem ustupoval a střílel přednostně na jeho děla které se dostaly do mého dosahu. 5 kolo soupeř zkusil průlom k mým dělům, to se mu podařilo, poškodil krycí PVO, zničil pěchotu a poškodil dělo. Zničil jsem mu dvě stíhačky co měl v dosahu mého PVO. Každé kolo jsem dělal více a více PVO abych si pokryl svoji armádu. Dále jsem mu 5 kolo zničil jeho silný tank, poškodil druhý. Tím jeho obrněné síly byly na nule. Měl pěchoty, 4 x dělo dostřel 3, 1x dělo dostřel 2. to vše táhl na sever k mým 4 dělům. Těm velmi často docházela munice, kontakt jeho bombardérů u mých děl mi nedovolil doplnit munici a musel jsem je stáhnout do zázemí. V tu chvíli samozřejmě fronta byla pro soupeře prostupnější... Na západě jsem se soupeřem bojoval o přístav Sandoway. Soupeř prošel s tankem městem a pokračoval k dalšímu přístavu Sittwe, který i přes moji snahu udržet, vytvořil jsem zde kromě umístěné pěchoty i protitankové dělo, soupeř ho po útocích bombardérů obsadil. U přístavu Sandoway jsem přitáhl 2 pěchoty a sebevražedným útokem jsem mu zničil jednu pěchotu ve městě, pěchoty byly poté zničeny. Následně jsem zde hodně kol stál se svým slabým tankem a blokoval jeho další pěchotu ve městě. Vytvořil jsem zde a přisunul PVO aby chránili můj slabý tank,aby tam stál víc než je jedno kolo. Až ke konci bitvy soupeř použil tank Chi—Ro a to byl konec. Vše na tomto úseku fronty bylo zničeno. Soupeř do devátého kola stále postupoval. Já jsem do té doby obětoval všechny dostupné pěchoty, které jsem mu předhazoval před moje linie, nebo jako sebevražedné útočící jednotky. Jeho děla byla nezastavitelná, měl jich více. Jeho bombardéry bombardovali vše mimo dosah PVO, především jeho Betty. Přesto soupeř postoupil za 9 kol v hlavním směru útoku pouze na letiště a město Prome na řece Iravádí. Deváté kolo byly opraveny všechny moje tanky poškozeny předchozím krytím děl v první linii, útoky na soupeřovo jednotky. Desáté kolo soupeř posunul svoje děla o další políčko na sever. Opět asi už počtvrté do dosahu mého děla se dostalo soupeřovo nejlepší dělostřelectvo 150 mm. Ob políčko byla umístěna elitní skoro 3* Matilda II. Zaútočil jsem Matildou na dělo, i když to kryly sousední dvě děla. Dělo poškozeno, Matilda taky, následně jsem si všiml, že jedno krycí dělo s dosahem 2 nemá žádnou munici, takže jsem nyní zaútočil svým dělostřelectvem na 150 mm dělo, poté jsem přisunul tank M3 Stuart a dělo zničil.Následně jsem zničil krycí pěchotu před 75 mm dělem a poté pomocí Scout car a dalšího tanku M3 Stuart toto dělo zničil. Tím se mi otevřela cesta k napadení zezadu jeho východního útočného křídla soupeře, kde měl dělo s dosahem 3, před ním 3 pěchoty, zaútočil jsem svým druhým Scout car a poté svým dělostřelectvem,které bylo v dosahu a dělo bylo zničeno. Tím se vyrovnal počet sil na frontě, soupeř už měl po několika dalších kolech na jihu pouze 2 děla, 3 pěchoty, tank Chi-Ro a protitankovou jednotku. Ostatní jednotky jsem mu díky protiútoku mohl zničit. S tanky jsem se stáhl zpět kvůli nepřátelským bombardérům, a další kola jsem pomalu postupoval, nebo ostřeloval soupeřovo čelní jednotky.
Na severu jsem očekával seskok parašutistů. Šetřil jsem peníze abych postavil armádu kde bude třeba. Severozápadní město Imphal jsem nechal střeženo 5 x pěchota, 1 x dělostřelectvo dosah 3, Matilda II, Ostatní strategická města na severovýchodě a na severu jsem kryl pouze pěchotami kolem měst, kdyby se nepřítel blížil abych to zaregistroval. Jedenácté kolo jsem uviděl na severovýchodě u města Myitkyina, díky těžké pěchotě umístěné v lese před městem paragány, Hned jsem vytvořil 4 pěchoty v okolních městech abych viděl kam seskočí. Dělostřelectvo umístěné v měste Imphal konečně dostalo náklaďáky, už byla trocha peněz nazbyt. Další kolo paragáni někam odletěli, ale na letiště u tohoto města se snažil soupeř přistát s pěchotou v leteckém transportu. To jsem mu zamezil obsazením letiště svojí pěchotou. Za dvě kola soupeř na severu obsadil město a letiště Dibrugahr. Následně tam přemístil i výše zmíněnou pěchotu v leteckém transportu. Očekával jsem že zde vytvoří novou armádu, děla, tanky, atd... ale vytvořil pouze jednoho slabého tančíka. K tomuto městu jsem se blížil s posilami z jihozápadu z města Imphal včetně dělostřelectva a Matildy II, vytvořil jsem u dělostřelectva 2 x 20mm pvo nevěděl jsem kde má svoje taktické bombardery, před 2 koly zmizely, asi šli doplňovat palivo, ale kdyby se zde objevili na severu tak mě zniči moje cenné jednotky- dělo, Matildu,... nakonec se zde soupeř s bombardéry neobjevil, ponechal je na jihu, kde mi stále poškozovaly co šlo. Takže na severu měl soupeř dvě pěchoty, tank jsem zničil Matildou II. Ale útok na pěchoty vázl, britské pěchoty a hlavně indické pěchoty se nemohou vůbec rovnat japonským pěchotám. Pokus dvou indických pěchot útočících z východu a ze západu, které chtěly vystrnadit z města paragány při poměru 6:5 skončil katastrofou. 16 kolo. Musím říci, že soupeř udělal skvělý tah. Minulá kola vylákal moje armády na severu od strategických měst aby se vypořádali s výsadkem u města Dibrugahr a nyní se objevil s paragánama nad městem Imphal. Dále nad letiště doletěl i s pěchotou v transportu. Za uspořené pěníze jsem vytvořil nejlepší dělo, které jsem obklopil pěchotami, které byly v okolí města Imphal a pvo obranou. Na letiště Imphal jsem dal také pěchotu.
17 kolo soupeř udělal na jižní frontě sebevražedný útok svým zbývajícím tankem Chi-Ro, který si poškodil, na můj čínskej – (ruská výroba) T-26, krytý mým nejlepším dělem a také zaútočil svojí Betty. Tank přežil se silou 2. Stáhl jsem ho. Použil jsem dělostřelectvo, to japonskému poškozenému tanku Chi-Ro ubralo a následně jsem přitáhl Matildu II. Ta zničí každý japonský tank v téhle bitvě. Na soupeřovo taktický bombardér Betty jsem mohl útočit 2 x pomocí 40 mm PVO, jedno ubralo více než ukazoval poměr, soupeř má Betty na síle 5. Na západě do dvou kol obsadím přístavy co mi dobil. Na severozápadě soupeř přesunul paragány západně od města Imphal, zde jsem do města vytvořil PVO, musí seskočit vedle města. Ale to bude v dostřelu mého děla co jsem posunul na dostřel. Druhé dělo příští kolo přijede v náklaďáku a může potom také začít střílet. Na jihozápadě jsem vytvořil za peníze tank Grand. První nákup tanku za celou bitvu... jinak pořád samý PVO, opravování jednotek atd...
Další kolo na severu ponechal svoje paragány v letadlu a v dosahu 20 mm PVO co jsem vytvořil, zaútočil jsem PVO na ně a poškodil je, nakonec je jižně 21 kolo vysadil na zem poblíž nestrategického města.
21 kolo skončilo dobitím strategického přístavu Rangun v Martabanském zálivu. Soupeř bojoval až do konce a odmítl se vzdát.
Děkuji za souboj, který byl velmi krvavý.
Spojenecké ztráty:
pěchoty: 16
tanky: 2
dělostřelectvo: 0
protitankové děla: 2
PVO: 7
stíhači: 5
taktické bombardéry: 4
Japonské ztráty:
pěchoty: 13
tanky: 12
dělostřelectvo: 5
protitankové děla: 2
PVO: 0
stíhači: 4
taktické bombardéry: 3
Hodnocení vlastního velení:
Nečekal jsem že soupeře zastavím. I když přišel o spoustu jednotek, jeho děla se valila nezadržitelně dál. Nešlo útočit,nešlo dělat víc než každé kolo poškodit nějaké dělo v dosahu a ustoupit, nebo zničit soupeři jednu, dvě jednotky co moc vysunul a ustoupit... ale nic více nešlo dělat. Nakonec měl před svými 4 děly v řadě pouze na stranách dvě pěchoty, ještě jedno dělo měl východně. Já jsem měl 4 plné rychlé obrněné jednotky + Matildu II a jedno dělo v dosahu jeho nejlepšího děla, toho jsem využil a zničil mu jeho část útočných sil. To rozhodlo, potom se situace stabilizovala, vyrovnala. Svoje letecké síly jsem obětoval – snažil jsem se o zničení dvou děl, bohužel se povedlo zničit pouze jedno dělo a dva tanky – díky obětování celého letectva. Potom byla letecká nadvláda soupeře totální. Bylo to využito správně? V tu chvíli mi přišlo že ano, soupeřovo útok tím byl narušen, stačil jsem zformovat pozemní obrannou linii, takže bych řekl že to bylo asi správné rozhodnutí, i když absence letectva mi celý záps velmi chyběla. Soupeř si ve vzduchu dělal co chtěl. Ale stejně moje letectvo ho nemohlo nikdy porazit. Nakonec jsem ho pomalým postupem donutil se stáhnout k jeho poslednímu strategickému městu Rangun na pobřeží, kde byla svedena závěrečná bitva.
Charakteristika protihráče:
Podle mého názoru vsadil na děla a taktiku probourat se pomocí nich skrz moji obranu. Ale při tom dělal chyby, že si nechal likvidovat svoje tanky, které moc nebránil, nebo nepočítal s tím že moje tanky a průzkumáci jsou stejní, spíše lepší? Takže až na to že neinvestovoval do bombardérů více prostředků, tou cestou jsem se vydal v mojí hře za obránce, tak hrál dobře. Hrubku jsem viděl asi jen jednu. Jeho nejlepší tank v lese, nekrytý ve vzdálenosti 2 políčka od mojí obrany. Vím, že kdyby hrál příště tuhle bitvu se mnou tak mě už převálcuje, za spojence se to velmi těžko brání. Asi dvakrát mi hrozilo prolomení mé obrany, vždy jsem to ustál díky rezervním jednotkám, ústupu o jedno políčko... prostě hlavní obranná linie měla dvakrát namále, ale to soupeř ze svého pohledu asi nemůže vidět. Soupeř také více dělat nemohl kvůli jeho omezeným financím. Nedobil mnoho měst, takže si nevydělal asi moc peněz na posílení svoji armády. Proto jsem se rozhodl bránit hned od začátku, aby si nevydělal obsazováním měst, to snad také rozhodlo. Nevím co udělal se svým letectvem, kde byly jeho stíhači, když vyhrál leteckou bitvu tak jsem je viděl různě po celé mapě a potom jsem viděl pouze jednoho stíhače,tak nevím jestli jim došlo palivo, nebo je rozpustil. Soupeř hrál až do konce, do poslední jednotky, tak jak to opravdu japonští vojáci dělali.
|