Průběh a konec bitvy:
Svoji strategii jsem se rozhodl založit na tom, že před zahájením útoku seskupím oba dva úderné svazy do jedné velké skupiny, která bude kryta letectvem. Chtěl jsem tak zabránit případnému náletu na své lodě, zejména jsem se obával toho, že letectvo zmasakruje výsadek pozemního vojska ještě před tím, než se vůbec stihne vylodit. Nutno dodat, že tento postup si vyžádal poněkud pomalý rozjezd. Vše bylo uspořádané do formace až ve 3. kole – předsunuté torpédoborce pro případ, že by nepřítel nasadil ponorky, letadla poblíž letadlových lodí, aby se neplýtvalo benzínem, a ostatní lodě byly prostě za clonou torpédoborců. Cesta k Midwayi proběhla celkem klidně, akorát v 5. kole jsem narazil na jedno průzkumné Buffalo a zneškodnil jej. Zhruba v 6. kole jsem měl již jednotky pěkně vyrovnané v předepsané formaci před atolem Midway a připravoval jsem se k zahájení finálního úderu. Průzkum mi ukázal, že většina nepřátelských letadel se nachází na ostrovním letišti. Teď to mělo začít… Nepřítel odpověděl protiútokem a využil toho, že jsem špatně kryl své předsunuté torpédoborce. Část jich zničilo či těžce poškodilo letectvo. Rovněž se ukázalo, že u západního břehu ostrova se skrývaly obě dvě americké ponorky, které teď rovněž vyrazily do útoku proti torpédoborcům. Dále se ukázaly i americké křižníky. Co se nepřátelského letectva týče, tak to mě ohrožovalo především ze strany ostrova. Nicméně jsem objevil i jeden menší svaz poblíž jedné americké letadlové lodě severně od svého hlavního uskupení. Nepřítel tedy letectvo rozdělil na menší skupinky, které dotíraly na můj úderný svaz ze všech stran… Nastal celkem slušný zmatek. Vzhledem k hrozbě ponorek a postupné ztráty i zbývajících torpédoborců jsem neměl možnost se bezpečně přiblížit k ostrovu a provést vylodění. To vedlo k masakru většiny vyloďovacích plavidel ponorkami a letectvem. Nebyla šanci ani jednu z nich vylodit. Špatně se vedlo i těžkým lodím, které byly při boji s těmi nepřátelskými rovněž ohrožovány ponorkami. Ve vzduchu byla situace o něco nadějnější a letectvu se dařilo podnikat protiútok proti nepříteli a uhrávat aspoň plichtu. Nicméně moje námořní síly se začaly smrskávat a smrskávat pod náporem křižníků a letadel. Nebyly torpédoborce a těžké jednotky šly rovněž ke dnu, stejně jako většina výsadku. Šance na vylodění brzy klesla na nulu. Nakonec jsem došel k závěru, že vítězství je nemožné. Proto jsem svůj postup v posledních kolech podřídil jedinému cíly – uštědřit nepříteli co možná největší ztráty… Z válečného loďstva mi zbyly prakticky jen letadlové lodě, se kterými jsem začal prchat na sever. Z výsadku zase jen dvě jednotky, které v posledním kole dospěly k tomu menšímu ostrovu, na kterém je letiště. Nevylodily se. Letectvo pokračovalo dál a dál v napadání nepřátelských lodí. Na konci jsem mohl konstatovat, že se můj svaz v této krvavé bitvě úplně rozpadl. Ztráty však byly těžké na obou stranách, dlužno dodat že ty moje však byly o dost větší.
Hodnocení vlastního velení:
Příčinu neúspěchu vidím v tom, že jsem jednotky uspořádal příliš strnule a útok provedl předvídatelným způsobem, což nepříteli umožnilo si prostě počkat na to, až vlezu do pasti. Hlavní důvod je pak ten, že jsem se nechal příliš snadno připravit o torpédoborce, což definitivně pohřbilo šanci na vylodění. A určitě byla i spousta drobnějších chybiček, které se pak nasčítaly, a vedly k zbytečným ztrátám. Pozitivně vidím naopak to, že jsem se aspoň zmohl na odpor a uštědřil soupeři rovněž nějaké ty ztráty.
Charakteristika protihráče:
Zachoval se jako liška a nastražil past. Ve vzduchu se jeho rozdělení letectva na menší operační skupiny ukázalo jako pružnější a užitečnější, než mou užitá doktrína „totální koncentrace“. Celkově bylo jeho velení méně konvenční, což mu umožnilo postupně získat iniciativu a posléze i převahu na moři i ve vzduchu. I když jsem se snažil vymanit svůj svaz z kleští, tak se pořád pevně držel svého plánu a to mu nakonec přineslo zasloužené vítězství.
