Report z turnajového zápasu
informace, jak probíhal již odehraný zápas

Filipíny 1941 (PacPG 1) - Adam (Spojenci) x Lord Mystic (Osa)
dohráno 09.03.2012, vítězství Osy
Lord Mystic - Osa

Průběh a konec bitvy:
Na severu jsem se trochu opatrně vylodil, ale pak následoval bleskurychlý posun do vnitrozemí za mohutné letecké podpory. Snažil jsem se ničit co nejvíce stahujících se nepřátelských jednotek. Do deseti kol jsem měl v držení ve vnitrozemí Tábor O Donnell i strategické letiště Clark Field. Soupeř kladl pouze lokální odpor, vsadil spíše na kvalitativní obranu před kvantitativní. Ovšem mé těžké bombardéry, těžké dělostřelectvo a předsunuté tankové jednotky si poradili bez vážných ztrát. Na jihu to bylo o poznání obtížnější, zde bylo mým cílem pouze udržet mou armádu bez větších ztrát, protože jsem neměl možnost zde dokupovat nové jednotky. Navíc jsem v tréninku přišel o celou jižní armádu díky nepřátelskému letectvu, proto jsem nenechal nic náhodě a od prvních kol stahoval své elitní stíhače směrem na jih jako letecké krytí. Po deseti kolech se mi podařilo dorazit s celou jižní armádou až do blízkosti strategického města Manila, kde jsem obklíčil nepřátelskou armádu z druhé strany i loděmi. Nepřítel tak byl na jihu rozpráše. Ale bránil se zde velice tvrdě. Investoval do kvalitních tanků, ale naštěstí tyto tanky němli na to prorazit přes mou těžkou pěchotu, což bylo jediné štěstí, jinak bych dopadl velice špatně. Zde na jihu se také odehrála velká letecká bitva. Využil jsem vlastní přesili a rozprášil nepřátelské letectvo, utrpěl jsem při tom ale také velké ztráty. Následně jsem zbylou armádu ze severu i jihu poslal na poslední strategická města na jihu. Nepřítel se mi snažil v postupu zabránit, vybudoval pro mě poměrně překvapivě nové a velké obranné postavení u města Olangapo které se mi povedlo objet a zaútočil jsem pozemní armádou přímo na Bataan, který 10 kol před koncem padl. Zbylé jednotky jsem nalodil na transport a vydal se k poslednímu strategickému městu na ostrově Corregidor, ktrý jsem před tím již několik kol bombardoval a odstřeloval z válečných lodí. 8 kol před koncem jsem obsadil i poslední strategické město.

Hodnocení vlastního velení:
Jak jsem si naplánoval útok, tak jsem ho i provedl. Čekal jsem že soupeř bude mnohem víc hustit obranu levnými jednotkami, místo toho vsadil na kvalitu menšího počtu jednotek. To jsem trochu nečekal a koupil zbytečně mnoho houfnic, na výsledku to ale moc nezměnilo. Povedlo se mi také šikovně se protáhnout na jižním poloostrově kolem nepřátelské obrany, tím jsem si hodně ulehčil práci s dobíváním posledního strategického města.

Charakteristika protihráče:
Bránil s menším počtem jednotek, vsadil na pohyblivé kvalitní tanky. Nepovedlo se mu ale narušit můj útok, asi nepočítal s tím, jak dobře se těmto tankům ubrání mé těžké pěchoty. Trochu podcenil obranu jižního poloostrova kdy jsem jeho obranu objel a tím získal hodně času. S letectvem i pozemními jednotkami ale občas nebezpečně kousal. Stahující jednotky na severu ale často nechával nekryté, celkově v této bitvě vsadil na méně kvalitnějších jednotek, to ale není vhodná stratetgie.

Adam - Spojenci

Průběh a konec bitvy:
Plán před bitvou Japonská armáda měla na počátku bitvy značnou kvalitativní převahu v leteckých silách, a proto jsem nedoufal ve vybojování nadvlády ve vzduchu. Z tohoto předpokladu vyplynula nutnost dokoupení PLO v místech soustředění mých pozemních jednotek. Letectvo mělo třeba i v sebevražedném útoku napadnout japonské loďstvo pokud se přiblíží k Manile předně v součinnosti se slabým spojeneckým loďstvem a popřípadě poničit jednotky západně od Manily. U tábora O´Donnell jsem předpokládal vytvoření hlavní obranné linie složené z toho nejlepšího co je k dispozici, která se měla postupně stahovat k jihu. Hlavním místem odporu se měla stát Manila. Průběh bitvy Vylodění Japonců proběhlo bez větší iniciativy z mé strany. Za zmínku stojí jen sestřelení bombardéru Rikkó jihovýchodně od Manily. U městečka Villasis jsem vytvořil slabé obranné uskupení, jež mělo pouze zdržet postup nepřítele a krýt tak stahování. Ostatní jednotky dostaly rozkaz se stahovat do hlavních míst soustředění obrany, nebo do tzv. úzkých hrdel, kde se měly zakopávat. Letectvo bylo staženo do vzdušného prostoru nad Manilou. Mé plány vycházely pouze do chvíle, kdy moji letci zahlásily, že nejsou ani za podpory zbylého loďstva schopni výrazněji poškodit japonské loďstvo a zároveň nepřátelský útok u tábora O´Donnell smetl polovinu nejkvalitnějších jednotek. Bylo nutno zcela přepracovat zvolenou strategii. Kvalitní PLO muselo být přemístěno od pobřeží u Manily dále mimo dostřel lodního dělostřelectva. Letectvo zároveň změnilo primární cíl z loďstva na nepřátelské jednotky východně od Manily. Avšak ani zde neslavily letci větší úspěchy a navíc přilétli zkušení japonští stíhači od severu, pro které nebyly spojenecké stihačky žádní soupeři. Z letectva se podařilo zachránit pouze Katalinu a B17-ku, jež byly sto operovat i bez letišť. Pozemní jednotky východně od Manily začaly být drceny jak ze země, tak i ze vzduchu. Za této situace již jediné východisko spočívalo v diverzi. Katalina a B17-ka byly ideální pro tento účel. Z obranné linie východně od Manily vyrazil tank M2 a samohybná houfnice M3 severně přes Cabanatuan k severním strategickým městům. Později však letectvo zjistilo, že veškeré nepřátelská města jsou obsazeny jednotkami Japonců. Z centrální části bojiště se zdecimované jednotky začaly urychleně stahovat k poloostrovu Batan. Postup soupeře zadržovalo pouze hrstka nekvalitních jednotek. Chvíli se podařilo zadržet nepočetný útok západně od Olangapo, ale do týla této obrané skupiny se dostávaly japonské tanky a tak se musela začít stahovat na Batan. Jakmile k Batanu dorazilo japonské dělostřelectvo přestala samozřejmě organizovaná obrana existovat. Po pádu Batanu mi zůstal jediný strategický cíl Koregidor. Veškeré jednotky s alespoň nějakou šancí na diverzi vyrazily k diverzování. Japonci vyslali slídit na sever bojiště, kde jsem se snažil veškeré jednotky držet z dohledu nepřítele letectvo, a tak objevil nejsilnější diverzní skupinu čtyř pěchot s houfnicí u letiště Rosales. Diverzní útok zkušenější námořní pěchoty na Lingayen po bombardování B17-kou nebyl dotažen, neboť Koregidor jako poslední strategický bod padl. Před pádem Koregidoru se mi podařilo osvobodit pouze San Fernando, které však stejně bylo blízko hlavních sil Japonců.

Hodnocení vlastního velení:
Chybně jsem zvolil taktiku nejkvalitnějších dostupných jednotek, jež měly v rotující obraně za postupného stahování odolávat kvalitnějším japonským jednotkám.

Charakteristika protihráče:
Zvolil taktiku sázející na přestřílení obrany silným a početným dělostřelectvem, jež mu skvěle vyšla.