Průběh a konec bitvy:
Plán před bitvou Byl jsem si vědom nadřazenosti císařského vojska nad americkými ozbrojenými silami, jež okupovaly Filipínské souostroví, zejména v kvalitě a zkušenosti a rozhodující kvalitativní i kvantitativní převaze císařského letectva. Jediný možný problém v postupu krom počasí mohla udělat vhodně kombinovaná obrana. Proto jsem se rozhodl hned na počátku bitvy doplnit japonské jednotky a těžké dělostřelectvo. Hlavní síly měli směřovat přes města Bilanonan, Villasis, tábor O´Donnell, San Fernando na poloostrov Batan a k Manile. Slabší sbor měl směřovat po silnici lemující západní pobřeží Luznu k městečku Olangapo a dále se pak připojit k hlavním silám. Výsadek v Lamonské zátoce měl obsadit zásobovací přístavy Nasugbu a Cavite a měl oblehnout Manilu z jihu a napomoci při jejím osvobozování hlavním silám. Průběh bitvy Vylodění proběhlo bez větších problémů. U městek Bilanom a Villasis nepřítel nasadil několik zadržovacích jednotek, které japonští vojáci bez problémů na hlavu porazili. Japonští letci napadali americké stihačky, avšak při tomto útoku zjistily, že nepřítel sestavil nové baterie protiletecké obrany. Přestože se stíhači snažily vyhnout dostřelu nepřátelských flaků nezcela se jim toto povedlo a v odvetném úderu flaku a amerických stíhačů byli dvě jednotky nezkušených pilotů na Zerech sestřeleni. Od této chvíle dostalo císařské letectvo a zejména stíhači rozkaz držet se mimo dostřel nepřátelských flaků. Útočná vozba hlavních sil dorazila k výrazně posílené obraně nepřítele, jež se rozvinula severně od tábora O´Donnell. Postupně se začala rozvinovat linie tanků, za kterými se rozvinovala linie těžkého dělostřelectva. Vzdušný prostor nad útočnou linií kryla Zera. Tyto linie připomínající spíše zákopovou válku ve Francii ve světové válce se udržovala téměř do konce bitvy. Nepřítel zde nasazoval zejména velké množství slabých flaků, protitankových děl, jež doplňovali americké tanky a vše kryly houfnice. Každý den v této linii buď padlo, nebo se vzdalo několik amerických jednotek či jednotek filipínských kolaborantů. Na severu u přístavu Bauang a na východ od něj u letiště Baguio bylo za podpory bombardérů zničeno několik osamocených jednotek nepřítelel. Po silnici na západním pobřeží ostrova Luzon se vydal rychlý lehký tank Ha-go. Lehký flak na letišti Iba zničila děla námořnictva. Toto letiště tank projel a směřoval k hlavnímu cíli, přístavu Olangapo. Zde však byla na poslední chvíli zřízena oobrana sestávajíc zejména z protitankového děla a proto, byl postup lehkých tanků zastaven. Zároveň tímto směrem směřovala jednotka těžké pěchoty a jednotka průzkumných obrněných automobilů, jež obsadila letiště Iba. Za podpory lodních děl a letectva se podařilo tomuto sboru zdolat obranu a obsadit přístav Olangapo důležitý zásobovací přístav. Lehký tank Ha-go pak obsadil velitelství amerických sil na poloostrově Batan, jež bylo překvapivě vyklizeno americkými vojsky. Obrněný automobil byl naloděn a vydal se obsadit ostrovní pevnost Koregidor. Mezitím hladinové lodě za podpory letectva potopily americkou torpédovku a ponorku a začaly Koregidor ostřelovat. Zdecimovaná posádka fortifikace se nakonec vzdala vysazeným obrněným automobilům. Lodě dále pokračovali do nitra Manilské zátoky a podpořily jednotky vysazené z Lamonské zátoce. Tyto při vyloďování obsadily rozbombardovaný ostorv Alabat. Po vylodění na Luznu se postupovaly po silnici jižně od laguny De Bay a obsadily vyklizený přístav Nasugbu. Jižně od Manily bylo soustředěno značné množství slabších jednotek spojenců. Tyto byly systematicky jedna po druhé ničeny, nebo se vzdávaly a byl tak osvobozen přístav Cavite a postupně od jihu k severu i celá Manila. Tyto jednotky pak byly přepraveny zejména po hladině Manilské zátoky a vysazeny jižně od města San Fernando. U dobytých strategických cílů byla ponechána posádka proti případné diverzi, jež, jak se nakonec ukázalo, se nekonala. Jedna jednotka pěchoty a opozdilá jednotka lehkých tanků Ha-go z ostrova Alabat kryla týl jednotek situovaných jižně od Manily a postupovali k Manile po severním okraji zátoky De Bay. Jednotky od měst Olangapo a Manily se spojily, byly posíleny o dvě baterie těžkého dělostřelectva, a zformovaly útočnou linii jižně od hlavních sil nepřítele, které se nacházeli mezi táborem O´Donnell a městem San Fernando. Spolu s hlavními silami se nakonec odpor nepřítele podařilo zdolat v předposledním tahu. Americké letectvo se nacházelo nad ohromným houfem flaků, takže bylo dvakrát za deštivého počasí obklíčeno a za vyjasnění ničeno.
Hodnocení vlastního velení:
Na začátku bitvy jsem vrhnul stihačky do útoku a nečekal tak výraznou odplatu od amerických stihaček s nižší iniciativou. Proto jsem se rozhodl postupovat velice opatrně, a nedat tak soupeři šanci k protiútokům. To také zpomalilo postup zejména na hlavním směru útoku. Postup byl opatrnější a pomalejší, avšak bez výraznějších ztrát. Útočící jednotky jsem se snažil držet na maximálním stavu (11, 12).
Charakteristika protihráče:
V hlavním místě odporu zvolil sovětskou taktiku „Nas mnogo“, jež dlouho odolávala mému hlavnímu útočnému svazu. Po vytvoření i jižního křídla útoku však již nestačila vyčerpaná prestiž na dokupování jednotek. Konečný výsledek bitvy neovlivnily ani dobře míněné rady Harta, jež tak zradil vlastní tábor modrých a radil červenému soupeři.
