Průběh a konec bitvy:
Na úvod – nevím jestli je vůbec možné, aby Spojenci prohráli. Moje strategie byla postupovat po východním pobřeží, což mi soupeř usnadnil tím, že se ani nepokusil zablokovat řeku Ketantan. Díky tomu jsem již ve třetím kole obsadil Kota Baharu a myslel jsem, že nemůžu prohrát. Dokoupil jsem dělo 150mm a k tomu jsem na západě měl další 105mm. V 7. nebo 8. kole, při rychlém postupu, jsem před Kuantanem narazil na silný spojenecký svaz – obě bitevní lodě, dva silné a několik slabších flaků, celé letectvo, 1 nebo 2 děla. Nevím jak se mi to povedlo, ale během 1 tahu mi soupeř zničil obě 105mm děla na kolech, a to byl konec hry. Kuantan jsem dobýval 15 kol (!!), protože nebylo čím a soupeř mi likvidoval bitevními loděmi, které nešly zničit díky flakům. Na západě jsem od 6. kola stál před Kulimem, což by bylo v pořádku, protože jsem chtěl napřít síly na východní frontu, ale v důsledku celkově špatné situace jsem to stál až do konce – asi 17 kol prakticky bez hnutí. Ve 13. kole jsem sice pronikl do prázdného Kuala Pilah a obsadil okolní města vč. Kuala Lumpur, Kluang a nakonec i Ipoh, ale dobýt Taiping a Singapur bylo zcela mimo realitu. Do Singapuru vede jen jedna cesta, kde soupeř má 5 pevnostních děl, X děl normálních a až 2 bitevníky.
Hodnocení vlastního velení:
Kardinální chyba byla ztráta dvou děl před Kuantanem. Podcenil jsem soupeře, měl jsem dát přednost pomalejšímu ale zajištěnému postupu. Další chyba byl malý důraz tam, kde nechal tesař díru - u letiště ve středu mapy. Mohl jsem ho dobýt o 1 kolo dřív a proniknout do týla soupeře rychleji.
Charakteristika protihráče:
Podle mého názoru dělal hodně chyb: - ponechání jednotek v Alur Setar, které bylo lehké zničit - ponechání obou severních řek volně průchozích Naopak mně vykostil u Kuantanu, za což poklona.
