Report z turnajového zápasu
informace, jak probíhal již odehraný zápas

Indie (PacPG 1) - Mikenor (Osa) x stanny (Spojenci)
dohráno 12.08.2011, vítězství Osy
Mikenor - Osa

Průběh a konec bitvy:
Na počátku bitvy jsou japonské síly rozděleny do dvou seskupení. První z nich tvoří invazní jednotky vyloďující se na severovýchodním pobřeží Indie a podporované bombardéry se stíhacím doprovodem. Jednotky se již počaly vyloďovat jižně od řeky Mahanadi a na poloostrově jižně od strategického města Kalkata. Druhé seskupení je tvořeno námořními jednotkami, od torpédoborců přes křižníky po bitevní lodě a lodě letadlové. Tyto jsou doprovázeny stíhacími jednotkami a taktickými a strategickými bombardéry. Na jihovýchodním pobřeží Indie, ve městě Pondicherry, je základna vichystické Francie. Japonské síly ovládají Andamanské ostrovy a mají zde malou základnu s letištěm. Proti invazním silám stojí britské a indické jednotky. Obrana je soustředěna na pobřeží a kolem velkých měst. Letecké síly jsou nepočetné. Britové dále disponují dvěma menšími námořními svazy s leteckou, stíhací a bombardovací podporou a jednou ponorkou. Severně od Kalkaty se nachází malá základna Svobodných Francouzů. Britové disponují jednotkami stejně kvalitními jako Japonci. Ovšem v Indii se nachází zastaralé typy a nedostatek finančních prostředků omezuje pořízení lepších typů. Na počátku bitvy se japonské letectvo a námořnictvo opakovaně pokoušelo o potopení britské ponorky, která podávala zprávy o pohybu japonského svazu, ale neúspěšně. Teprve po chvíli se podařilo tuto hrozbu zničit. Brzký útok britského letectva na bojišti u Kalkaty umožnil hned na počátku zbavit se významné části britského bombardovacího letectva, které by se svým dlouhým doletem mohlo podpořit případnou diverzi do týlu japonských vojsk. Plán bitvy byl jednoduchý. Vylodění bude podpořeno leteckými útoky, mimo dostřel protiletadlové obrany, a zejména nasazením japonského námořnictva. Námořnictvo se nevydá za námořnictvem britským, ale na západ a severozápad k pobřeží a postupně se bude kolem pobřeží přesunovat na jihozápad. Toto řešení se ukázalo jako prozíravé, protože Britové stavěli na pobřeží četné protitankové zátarasy, které by postup japonských sil podél pobřeží značně zpomalovaly. Stavění zátarasů dávalo tušit, že na obranu ve vnitrozemí Britům nezbude dostatek prostředků a pokud se pozemní jednotky s pomocí námořnictva a letectva rychle dostanou z pobřeží, zastihnou vnitrozemská města bez řádné obrany. Pozemní jednotky byly rozděleny na dvě poloviny, přičemž jedna polovina armády měla za úkol postupovat podél pobřeží společně s námořnictvem a druhá polovina byla určena k dobytí města Nagpur na severu Indie. V tom jí mělo pomoci letectvo v roli dělostřelectva. Nasazení protiletadlové obrany na přístupu k Nagpuru u města Raipur a blízkého letiště ovšem vedlo k taktice postupného ostřelování pozemním dělostřelectvem. Přirozená obrana města Nagpur spočívající v hornatém okolí a řekách byla využita k rozmístění dělostřelectva posíleného o nové jednotky, bez obav z případného protiútoku. Zajímavou událostí a důležitou pro průběh bitvy na moři se ukázalo právě nasazení velmi dobré protiletadlové obrany na severu. Již k útoku připravené japonské strategické a taktické bombardéry nemohly dostatečně účinně zaútočit na britskou obranu u Raipuru a přenechaly útok postupně dorazivším jednotkám pozemním. Místo toho letectvo přelétávalo na jih. Přitom část letadel dotankovala na letadlových lodích a byla posilována. Tak se letadla dostala do oblasti, v níž letecký průzkum objevil britské námořnictvo. Mezitím probíhaly boje před Andamanskými ostrovy. Tím, že se japonské námořnictvo vydalo podpořit vylodění a nepronásledovalo britské námořnictvo, vystavilo Andamanské ostrovy nebezpečí invaze. Úspěšná britská invaze na ostrovy by znamenala, že by japonské námořnictvo s pomocí letectva a výsadkářů muselo dobýt ostrovy zpět a to by znamenalo, že pozemní jednotky japonské armády zůstanou na dlouhou dobu bez podpory. Hrozilo, že britské obrněnce bez obav z japonských bombardérů podniknou protiútoky. Pokud by Japonci nechali Andamanské ostrovy v rukou Britů dostatečně dlouho, a přitom podporovali postup do vnitrozemí, stáli by navíc neustále před možností britských diverzí do týlu, a to na kterémkoli místě, které již bylo obsazeno a pro nedostatek jednotek potřebných pro postup vpřed i ponecháno bez obrany. K Andamanským ostrovům se tedy vydal pár stíhačů v roli leteckého průzkumu a pár taktických bombardérů. Čtyři letadla tak měla čelit možnosti invaze celého britského námořnictva a letectva. Cestou byly opravdu zpozorovány britské torpédoborce a křižník s letadlovou lodí, jak míří směrem k ostrovům. Pěchota z přístavu a obsluha protiletadlového děla na letišti ustoupili do vnitrozemí ostrova, aby se na pobřeží zbytečně nevystavovali útokům torpédoborců. Britské lodě se snažily držet přístav Port Blair, zjevně, aby se v něm nemohla zakopat obrana přístavu a tím také drželi místo výsadkářům a námořní pěchotě, kteří se jistě blížili. Den za dnem stíhači zkoumali okolí a hledali skrývající se lodě a na tyto postupně útočily japonské bombardéry. Západně od Andamanů letecký průzkum objevil britské letectvo. Letecký průzkum byl prováděn velmi opatrně. Létalo se na hranici dohledu, aby nedošlo ke srážce s protivníkem v mracích a tím ke zničení průzkumníka. Opatrný průzkum ponechával jižní oblasti neprozkoumané, ale důležitější bylo zajistit přehled o okolí pro bojující námořní a letecké jednotky. Jak se dařilo postupovat Japoncům, vůbec se nedařilo postupovat Francouzům. Tito postupovali z Pondicherry do výhodnějšího postavení u Salemu, ovšem nebyli dostatečně vyzbrojeni, aby odolali útokům Britů, kteří neváhali nasadit i své letectvo útočící i v protiletadlové palbě. Francouzi se na ústupu pokusili o přebrodění řeky jihozápadním směrem, ale jejich zbytky byly zničeny britským letectvem. Japonci tak přišli o cenného spojence při obsazování jihu Indie a útoku na kolarské zlaté doly a možnost postavit do pole francouzskou pěchotu a dělostřelectvo. Během této doby Japonci u Kalkaty vytvořili tři jednotky výsadkářů, kteří odlétali jihozápadním směrem, s možností buď pokračovat kolem Hyderabadu na jih anebo odbočit na sever k Nagpuru. Jak již bylo napsáno výše, letecký průzkum odhalil pozici britského námořnictva. Jeho stanoviště bylo u Madrásu pod ochranou britského letectva. Japonské letectvo se pokusilo o uzavření oblasti s britskými letadly. S ohledem na opatrné oblétávání britského svazu bylo ovšem toto uzavření nedokonalé. I tak bylo ovšem poškozeno množství britských stíhačů. V řadách japonského letectva se nacházely posílené jednotky i jednotky mírně oslabené. Taktika stíhačů využívala převahu v kvalitě japonských strojů a spočívala v útocích oslabených stíhacích jednotek na silné stíhací jednotky Britů. Posílené jednotky měly za úkol ničit slabé jednotky, nezřídka se jim podařilo jedním útokem zničit jednotku, její zbytek, a ušetřily tím útoky na další letadla protivníka a samy si zachovávaly sílu na pozdější dobu. Japonské námořnictvo podporující pozemní postup se seřadilo právě mimo potenciální dostřel britského námořnictva, s výjimkou letadlových lodí, které provedly počáteční průzkum oblasti. Protivník měl na vybranou, buď zaútočí, což se očekávalo, anebo se stáhne jižně od Madrásu a podpoří své loďstvo a letectvo protiletadlovou obranou. Tato druhá možnost by Japonce vedla k pomalému opatrnému postupu. Britové pod dojmem ničení svého letectva skutečně vyrazili vstříc britskému námořnictvu, poté, co provedli letecký průzkum. Nevyhnutelně se jim podařilo potopit jednu letadlovou loď v dosahu a dostřelu. Druhou nechali anebo museli nechat bez povšimnutí. Počáteční útok na britské námořnictvo byl veden letadly, aby si japonské lodě uchovaly sílu pro ostřelování jižního pobřeží. Japonský letecký útok byl velmi úspěšný a následný námořní útok téměř vymazal britské loďstvo z moře. To se ještě vrhlo do útoku a ostřelovalo japonské lodě a japonské dělostřelectvo na pobřeží, ale vzápětí bylo zničeno a poslední lodě na jihu byly bombardovány. Také britské letectvo bylo zničeno. Podle počtu sestřelených letadel byly zničeny všechny jeho letecké jednotky. Situace na jihu, která se zkomplikovala porážkou Francouzů, se tímto rychlým vítězstvím na moři a ve vzduchu jevila jako dobrá. Na severu se rozmísťovaly jednotky k útoku na Nagpur, mnohé byly posilovány, aby vydržely očekávané tuhé boje v horách. Pro útok na Hyderabad se několik jednotek pustilo přes hory na východě, zatímco obránci drželi pozici za řekou na jihu. Za účelem zvýšení počtu, dohledu a mobility armády byly pořizovány tančíky. Zejména když japonští výsadkáři obsadili nebráněné město Nizamabad na sever od Hyderabadu, bylo zde zřízeno stanoviště tančíků, které měly za úkol vpadnout obraně Hyderabadu do zad a zničit zdejší protiletadlovou obranu a umožnit letecké útoky. Další dvě jednotky výsadkářů působily v horách západně od Nagpuru na severu. Obrana Hyderabadu v částečném obklíčení se bránila urputně, ale pomalu podlehla promyšleným útokům. Řádných jednotek japonské armády bylo v oblasti málo, většina jich dříve či později mířila na jih. Boje tak spočívaly na osádkách tančíků. Nagpur na severu se dostával pomalu do obklíčení. Japonské jednotky se přibližovaly přes lesy na severovýchodě, i přes hory na jihu. Na západ od města tu byli výsadkáři a rychlý tank od Nizamabadu. Jeden stíhač se zatím vydal prozkoumat moře na jihu a v blízkosti přístavu Port Blair na Andamanech skutečně narazil na diverzní skupinu tvořenou výsadkáři, indickou pěchotou ve člunu a lehkým křižníkem. Ihned vystřelil poslední dávku z palubních zbraní na letadlo s výsadkáři, ale bylo jasné, že musí na letišti doplnit střelivo. K ostrovům se okamžitě vydali na cestu taktický bombardér, další stíhač a letadlová loď. I další stíhači, kteří v tuto chvíli již neměli co na práci, se vydali prozkoumávat dosud neprozkoumané oblasti. Zázemí bylo nechráněné, jenom v Kalkatě byla zakopána těžká pěchota a okolí hlídal tančík. Posádka v Port Blair zatím odolávala ostřelování a jednotce taktických bombardérů se ve spolupráci s torpédoborcem podařilo potopit indickou pěchotu. Stíhač, který doplnil střelivo, se vydal na sever, kam podle všeho odletěli oslabení výsadkáři. Ty také nad mořem zastihl a sestřelil. Tímto byly letecké a námořní výsadky Britů jednou provždy vyloučeny a po leteckém průzkumu pevniny i ty pozemní. Zatímco se Hyderabad pomalu dostal do rukou Japonců a obrana Nagpuru byla na kolenou, Britové posilovali obranu kolarských dolů. Spojovali protiletadlová děla, stavěli protitankové zátarasy. Ničili tanky a tančíky, které se snažily probojovat k městu či přinejmenším chránit rozestavovaná děla. Japonské námořnictvo ostřelovalo vše, co se odvážilo do jeho dostřelu a drželo tak Brity u dolů a nedovolilo jim přejít do řádného protiútoku. Všechny jednotky, i ty ze severu, se vydaly směrem ke kolarským dolům, aby se se štěstím mohly zapojit do bojů třeba v poslední den bitvy. Letectvo samo by nebylo schopno prorazit obranu kolem dolů. Ovšem ve spojení s dělostřeleckými jednotkami, které mu odstraňovaly z cesty protiletadlová děla anebo je alespoň oslabovaly, se podařilo obranu snižovat více, než ji Britové doplňovali. Od severu přes město Bellary mířily do týlu nepřítele těžké jednotky. Obsazení kolarských zlatých dolů dříve než se podařilo protivníkovi v souběžné bitvě je zásluhou nám již známých výsadkářů vzlétnuvších od Hyderabadu.

Hodnocení vlastního velení:
V této bitvě se uplatnila zkušenost a strategický plán, který ovlivňoval taktické nasazení jednotek. Podle situace se plán průběžně měnil. V zásadě plán spočíval na průzkumu oblasti a následném rychlém postupu vpřed za spolupráce všech složek armády, letectva a námořnictva. Občas se zdálo, že jednotky jsou pro svěřené úkoly nedostatečné a mnoho jednotek doplňuje stavy a vyčkává anebo jede na jiné místo, a úspěch se projevil až časem, jakmile se uplatnily všechny předpokládané akce. Opatrný postup při hledání protivníka, zejména ve vzduchu a na moři, se vyplatil jeho soustředěným a rychlým zničením téměř bez vlastních ztrát. Ponechání spřátelených Francouzů bez dobré obrany bylo podceněním jejich možností i důležitosti. Proti protivníkovi, který upřednostňuje útok a protiútok, se opatrný a metodický postup vyplatil.

Charakteristika protihráče:
Protivník se bránil hned od počátku a nechtěl přenechat ani kousek země bez boje. Tím na jedné straně spotřebovával své zdroje, na druhé straně mu tyto boje mohly vynést několik kol navíc, které by mu umožnily posílit obranu vnitrozemí. Zřejmě se útočící síly Japonců měly vyčerpat po cestě a dorazit k zesílené obraně, kterou by nemohly prorazit. Současně byly vyslány diverzní jednotky směrem k Andamanským ostrovům. Poněkud překvapila indická pěchota, místo britské, ale to zřejmě kvůli tomu, že chtěl vyslat diverzi co nejdříve, aby nebyla zpozorována. Útočný a důrazný postup se vyplatil v bojích proti Francouzům. Do jisté míry se opakovala situace ze souběžné bitvy, kdy na zničení méně důležitých jednotek užíval letectvo a při těchto útocích strpěl i jeho značné opotřebení. Bylo by zajímavé vědět, co zamýšlel se svým loďstvem po porážce Francouzů, ale zdá se, že se mu jeho záměr nepodařil. Ve spojení s diverzí je škoda, že ji nepodpořil nebo nemohl podpořit větším množstvím lodí a letadel. Taktické provedení bojů na zemi bylo bezchybné. Drobná výhrada směřuje k nebránění menších měst ve vnitrozemí, což umožňovalo volnější postup krajinou a získání prostředků na nové jednotky a opravu starších. Je potřeba mu nedarovat iniciativu a předvídat jeho kroky. Tak, aby když se vrhne do protiútoku, skončil v pasti. V opačném případě je velmi nebezpečný, a jakmile zničí důležité jednotky, obrátí postup na ústup. S jistou dávkou nadsázky se dá přirovnat k počítači - když jste si jisti, že nezaútočí, překvapí vás a zaútočí a navíc na nejcitlivějším místě.

stanny - Spojenci

Průběh a konec bitvy:
Indie je bitva rozlehlá, umožňuje několik způsobů obrany/útoku, dává možnost manévru, umožňuje diverzi. Prostě má vše, co bitvu řádně okoření a učiní ji neskutečně zábavnou. Rozhodl jsem se pro jednoduchou strategii – rychle připlout loděmi k jihu a než budu japonskou převahou potopen, zlikvidovat Francouze, obsadit Pondicherry a postupně zde vybudovat množství překážek, které jednotky postupující ze severu zdrží natolik, že se mi povede Kolarské zlaté doly udržet až do konce. Samozřejmě nesměl chybět ani pokus o diverzi. Proto jsem hned na začátku koupil paragány, které jsem společně s křižníkem a posléze se doplouživší pěchotou v transportu několik tahů ukrýval kousek od Andaman, než byli pár tahů před koncem objeveni průzkumnou stíhačkou a nakonec zlikvidováni. Bitva se zpočátku vyvíjela pro mne velmi dobře, což nakonec ale zřejmě paradoxně přispělo k relativně rychlé porážce. Podařilo se mi na severu u Kalkaty bolestivě kousat nepřátelské jednotky a na jihu velmi rychle zlikvidovat Francouze, aniž by se objevily japonské lodě nebo letadla. Záhy jsem pochopil proč – Mikenor vše stáhl k pobřeží a loděmi i letadly postupoval a ničil vše na co dostřelil. Začal jsem tedy opevňovat Hyderabad i Nagpur a na jihu jsem započal s budováním překážejícího bordelu. Prestiže pro tvorbu kvalitní obrany na třech místech však bylo málo. Sice se mi podařilo Mikenora zdržet u Raipuru, ale jen za cenu, že má obrana Nagrupu se s tou jeho nedala srovnat a taky tak dlouho nevydržela. U Hyderabadu jsem se držel delší dobu, navíc cestou k němu se odehrála letecká a částečně i námořní bitva, kdy jsem vystartoval po návnadě a během dvou tahů sestřelil dva Valy, jednu Kate a potopil letadlovku s torpédoborcem, pak ale Mikenor s mými leteckými a námořními silami zatočil. Od této chvíle už to bylo jen o překážení a zdržování, diverzi jsem nedával velkou šanci, ale chtěl jsem ji zkusit až začne na jihu téct do bot. Mikenor se za podpory letectva a lodí postupně prokousal k Madrasu a začal se probíjet ke zlatým dolům. Mimo dostřel lodí už mu to šlo těžko, navíc v této době už ostatní ohniska odporu padla, takže veškěrá prestiž už plynula sem, takže se mohly objevit i kvalitnější jednotky. Masivní převaha a dostatek času však zcela jednoznačně hrál do karet Mikenorovi a i když se mi podařilo sestřelit a poškodit nějaká letadla a na zemi zničit několik tanků, neodolal jsem. Kolarské zlaté doly padly ve dvacátém kole.

Hodnocení vlastního velení:
První část mého plánu vyšla dokonale. Zajistil jsem jih, zničil Francouze. Dokonce jsem měl kompletní letectvo i loďstvo. Bohužel jsem tuto výhodu promrhal, s loděmi i letadly vyčkával na příchod nepřítele a pak, přestože jsem dokázal ublížit, jsem podlehl. Proti lodní dělostřelbě a leteckým úderům nemohla moje „překážková dráha“ na jihu vydržet dostatečně dlouhou dobu. Místo nesmyslného vyčkávání jsem měl po eliminaci Francouzů veškeré letectvo a loďstvo vyslat na Andamany. Buď by Mikenor musel lodě poslat na obranu/dobývání a tím by jeho postup ztratil sílu, nebo by po vystřílení pobřeží musel Andamany plout dobýt, což by ale bylo časově velice problematické. Dělení prestiže mezi všechna tři strategická místa byla též chyba, měl jsem se soustrředit na jedno, nebo dvě místa, ideálně Nagpur a Kolarské doly. První část bitvy jsem tedy měl velmi dobrou, druhou velmi špatnou.

Charakteristika protihráče:
To, že se nesnažil zachránit Francouze, nebo vyhledat a potopit (sestřelit) mé lodě a letadla mne tak konsternovalo, že místo abych jej za to potrestal ztečí Andaman, vyčkával jsem na místě na popravu. Pravdou je, že díky lodní a letecké podpoře projel po pobřeží Indie jako nůž máslem a ani zasviněný prostor na jihu mu neudělal vážné problémy. Nagpur na severu dobyl vytrvalým postupným tlakem a neustálým okousáváním bez jediné chyby. Pro průzkum a okousávání zhusta používal tančíky TK, které dokázaly, hlavně flakům, ublížit a přitom jej jejich ztráta při mizivé ceně nemusela tížit. Dobrý nápad. Vyjma ignorování mých lodí a letadel v první polovině bitvy mu nemám co vytknout.