Průběh a konec bitvy:
Invazi do perly Britského impéria jsem zahájil napadením předsunutých jednotek. Bohužel hned na začátku jsem přišel o celou letku Zer, která narazila do nepřátel a zbylá desetina byla hned zničena, dále o těžkou loď, jež vplula do Kalkatského přístavu. Vůbec Kalkata mi odolávala několik týdnů, než jsem ji definitivně zbavil spojenecké přítomnosti, což si vysloužilo přítomnost jedné bitevní lodě, která již jinde nezasáhla. Většinu letectva jsem poslal směrem na jih, kde mělo operovat královské loďstvo a letectvo, abych jej překvapil a zatáhl do boje ještě před jeho konsolidací a načapal ho při očekávaném útoku na Port Blair. Počáteční prestiž jsem investoval převážně do letectva, které před sebou mělo složitý úkol eliminovat silnou RAF. Útok na jih se vyplatil a mě se dařilo s přijatelnými ztrátami likvidovat britské perutě, které se snažily krýt Royal Navy, jež se začala stahovat k Madrasu, pod ochranu flaku. Bohužel mne nepříjemně překvapila protiletadlová obrana lodí, které odolávaly mým taktickým bombardérům. Nejnebezpečnější lodě se bohužel dostaly k pobřeží, pod ochranu flaků. Ty pak dokázalo zlomit až japonské námořnictvo, které po vyčištění pořeží před Hyderabadem, doplulo až k Madrasu. Do poloviny bitvy se mi tak podařilo eliminovat jak loďstvo, tak letectvo, a měl jsem volnou cestu jak ke Kolarským zlatým dolům, tak k Hyderabadu. Postup šel svižným tempem, protože nepřátelskou protileteckou obranu ničilo dělostřelectvo, které zároveň krylo slabší jednotky před protiútokem, a na britské obrněnce platilo bombardování. Zatím co na jihu šlo vše podle plánů, na severu jsem po sestřelení dalších stíhačů musel omezit bombardování, narazil jsem na silnou obranu zbudovanou kolem Raipuru, a stále jsem neměl dostupné letiště. Obrana byla dobře vystavěna a připravena. Zvolil jsem tedy obchvat těžkým terénem, a přes kopce, řeku a hory jsem pomalu přesunoval jednotky na západ, jižně od Raipuru a strategického Nagpuru. Ve chvíli, kdy jsem již byl kousek od překvapení u Nagpuru nepřítel dokoupil Dailmera a můj obchvat byl vyzrazen (cca 3/5 bitvy). Soupeř se začal okamžitě stahovat k Nagpuru a já se vrhl do útoku. A zrovna ve chvíli, kdy bych potřeboval alespoň průměrné výsledky středů a už by bylo vše vyřešeno, dostal bych se na dotyk posledního města, mé jednotky padaly jak z papíru a v protiútoku přišel šok, když síly průměrné impéria ničili mé, statisticky daleko lepší jednotky. Ztratil jsem čas a snad celý voj mých nejpřednějších jednotek. Během jednoho tahu jsem ztratil elitní Kohei, tank a další pěchota byla poškozena bez ztrát nepřítele. Vzápětí jsem přišel o Senpaku Kohei, kteří měli dokonce nadstav! Do útoku jsem vrhl vše: veškeré posílené letectvo, vítězné síly od Hyderabadu, nově pořízené jednotky, výsadek Teishin. Nastalo úporné obléhání s malými postupy v těžkém terénu vykoupené velkými ztrátami. Protiletecká obrana protivníka jej zároveň zásobovala prestiží, více než bych chtěl. Vítězství, jež se zdálo blízké, uskočilo. Každý útok jsem pečlivě rozmýšlel a plánoval a pomalu postupoval. V předposlední chvíli ještě přišel déšť, který vyřadil mé letectvo, avšak soupeř mi naštěstí neodmuničnil těžké dělo a já soustředěným dělostřeleckým bombardováním zničil čerstvou pěchotu bránící Nagpur. Rozprášením blízké protiletecké obrany, jsem si vynutil její ústup k městu, které tak bylo obklopeno a mý výsadkáři již nemohli minout poslední strategický bod. Nebylo to na poslední chvíli, měl jsem slušnou šanci probýt se do města, ale opravu pěkně jsem se u toho zapotil.
Hodnocení vlastního velení:
Hned na začátku jsem se dopustil několika taktických chyb, které soupeř potrestal. Bylo to takové probuzení. Co se mi podařilo a zřejmě bylo klíčové pro průběh bitvy, bylo vypořádání se s nepřátelským letectvem a námořnictvem, které zaměstnalo převážnou část mého letectva v první polovině bitvy. Loďstvo jsem využil k podpoře jednotek na pobřeží a k dokonání zkázy britského námořnictva. Průnik na jih pak byl bezproblémový, stejně jako střed. Zato dech došel na severu, kam jsem toho poslal příliš málo a já pomalu spoléhal na obchvat těžkým terénem. Příčina tohoto klopýtnutí na severu bylo špatné rozvržení sil, jež bylo způsobeno velením bez přípravy – simulace (tréninku) bitvy. Dalším strategickou chybou možná bylo nadhodnocení letectva a investic do něj na úkor artilérie, která zde mohla být užitečnější. Nakonec se naštěstí vše povedlo, ale rozhodně to mohlo být lepší. Celkově tedy hodnotím své velení nadprůměrně, i když s více chybami, než v předchozích bitvách. Už si dlouho nepamatuji, že bych během bitvy udělal několik ve strategii chyb. V taktice se to stává běžně.
Charakteristika protihráče:
Generál Ferdinand hrál velice urputně a hned ze začátku se mu dařilo trestat mé chyby, dobře stavět obranu (ó jak jsem se natrápil u Kalkaty) a systematicky a bez zaváhání zničil mé Francouzské spojence. Velmi nepříjemně mne překvapila obrana Raipuru, kterou posílil protitankovými děly rozvinutými na jih, vše s důkladným leteckým krytím. Naopak lepší by mohlo být využití letectva a námořnictva, ze kterých, přes jejich potenciál, příliš nevytěžil, neutrhl iniciativu, nepřišlo žádné nepříjemné překvapení, i když prostor pro ně byl. Především na severu to po sestřelení dvou mých stíhacích uskupení nevypadalo dobře. Velmi se mu také vyvedl závěr, kdy nákupem průzkumáků odhalil můj obchvat, zvládal koordinovaný ústup a pružnou obranu v těžkém terénu. Kupoval co mě a co mi mne nejvíce brzdilo a podnikal velice účinné protiútoky, které bitvu zdramatizovali. Jeho dobrým rozhodnutím také bylo, že při špatné situaci na jihu u Kolarských zlatých dolů tam již neposiloval jednotky a všechnu prestiž soustředil na sever. Na závěr bych velmi rád generálovi Ferdinandovi poděkoval za pěknou bitvu a bezproblémovou komunikaci a přístup. Byl nepříjemným soupeřem, který trestá chyby a také sbírá cenné zkušenosti a bude bitvu od bitvy nebezpečnější. Děkuji a těším se na další střetnutí.
