Průběh a konec bitvy:
Bitvu jsem zahájil obsazením obklíčených měst a snahou přesunout účinné, avšak pomalé tanky do první linie, připravit si dělostřelecké pozice - zkrátka uspořádat si armádu dle svého. Učinil jsem také výpad na soupeřovo letectvo: v prvním kole jsem ho obklíčil, v druhém sestřelil. Hartmann kontroval dvěma PLO, které mi spolu s Boeingem připravili dvojnásobné ztráty ve stíhačkách, což byla přijatelná cena za vyčištění oblohy a já pak mohl bez starostí dokupovat pouze bombardéry, které poskytovali omezenou, ale velice mobilní podporu. Mé pozemní síly se vrhli do několika směru, nejsilnější úder se mi povedl směrem na západ, na Cchao-jang po překročení Liaho. V hlavním směru útoku - na sever (Kirin) - jsem připravoval pozice a postupoval pozvolna, neb terén (úzká cesta mezi řekou a horami) zpomaloval rozestavení vojsk pro výpad. Na východě jsem postupoval po cestě přes mosty a řeky a nepříjemně zakopané Číňany nejprve obcházel. Dle očekávání jsem brzy narazil na konsolidovanou obranu, jíž vévodili především nepříjemné Vickersy a dobré protiletecké krytí. Největší centrum odporu bylo kolem Kirinu. Zpočátku jsem zde nebyl schopen vést plodný útok a krvácel ztrátou nejlepšího tanku - což umocnilo výhodu soupeře. Východně od Kirinu se mi povedlo proklouznuvšími tanky s podporou dostat k prvnímu prolomení linie, avšak za cenu nedobytí území hraničícího se sovětským svazem, kde se zakopali nepříjemní partyzáni. Na západní frontu jsem nasadil nejsilnější dělostřeleckou podporu, která zde musela vyvažovat spojenecké tanky, proti kterým jsem zde měl jen pěchotu. Na důležitých úsecích fronty bylo vše dobře kryto PLO, tak že za podporu letectvem bych zaplatil příliš. Nejvíce mne však potěšila zanedbaná obrana Kchaj-lu ve které jsem viděl příležitost k rychlé cestě a překvapení strategického-nestrategického Tchao-nanu. Vrhl jsem tedy připravenou jízdu do řeky společně s druhou pěchotou a využil pak rychlost Kihei. Za podpory letectva se mi pak podařilo zničit zakopané zkušené obránce. Současně s tím se prokousala má izolovaná skupina od jihu k Charbinu se středně velkou obranou. Tím jsem z obou stran odřízl nejsilnější čínské uskupení, které odolávalo u Kirinu - stále jsem zde nedokázal najít lék na výborně organizovanou obranu. Nejužitečnější mi zde přišla těžká pěchota, která svými parametry převyšovala naprostou většinu jednotek, a těžký terén pro ni byl spíše výhodou. Na západě jsem pomocí pěchot a 105mm artilerie dobyl Cch-feng a z něho pak krytým postupem získal zdejší hlavní strategický cíl Ceng-te s letištěm. V tu dobu bylo okolí San-chaj-kuanu stále zaplněno čínskými vojsky jenž kvantitativně převyšovala mé. Podnikla několik nebezpečných výpadů, ale většinu se mi podařilo, i díky případné záloze v letectvu, přečkat a postupně uskupení oslabit. Boje zde však pokračovaly až do konce celé operace, a já zde měl vázáno dost pěchot a především nejsilnější dělostřelce. Na východě jsem poměrně pozdě dobyl An-tchu avšak partyzáni v horách zůstali zakopáni, Mu-tan tiang byl stále v rukou nepřítele a tak mohl Hartmann místo mého plánovaného útoku z jihu na Tia-mu-s čekat své posily! Mé operace pokračovaly dál. Obsazení Tchao-nanu zvedlo morálku Japonského velení trápené zprávami od Kirinu a San-chaj-kuanu, a já mohl náhle ohrozit nejvzdálenější strategické cíle. Na skutečné dobytí jsem ještě neměl prostředky. Za letecké podpory jsem dobyl Cicakar a získal poslední letiště. Pumami a děly jsem vystřílel Pa-jen a díky ženistům rychle posílal motorizované jednotky dál na sever k Chaj-lunu. Můj postup na A-er-sar zastavil nový Vickers chráněný PLO. Tou dobou omezovala účinnost mých letadel dlouhodobá oblačnost, což mě při mé vzdušné převaze netěšilo. Posun jsem však zaznamenal konečně u Kirinu - Číňané, tedy především Vickersy kryté klasickými i protiletadlovými děly se začali spořádaně stahovat a ohrožovat Tchao-nan. Ten jsem posílil a konečně nebezpečnou skupinu těsně obklíčil. Abych s ní skoncoval, musel jsem vojsko posílit tankem Chi-Ro a stáhnout nejlepší děla z jiných bojišť. A tak jsem ještě před tím dobil pomocí lehkých děl slabší Chaj-lun, a zahájil operaci na dobití Tia-mu-s. Ten byl obsazen zakopanými pěchotami a děly. Můj plán byl použít osvědčenou těžkou pěchotu a krytí pomocí lehkých děl, která se pomalu posouvala přes hory ze severozápadu. Na západě jsem se před tanky ukryl se svou pěchotou do hor, a snažil jsem se napadat slabší pěchotu, případně kryjící PLO. Na jihozápadě jsem stále odolával výpadům tanků, a An-tchu jsem musel posílit o novou pěchotu, protože partyzáni můj předchozí postup zničili. Po pádu a těžké likvidaci centrálního uskupení Číňanů jsem mohl konečně uvolnit nejsilnější jednotky. Artilerií jsem posílil útok na Tia-mu-s a za silné dělostřelecké převahy jsem se ke strategickému městu prostřílel a cíl obsadil. Za zmínku také stojí odvážný útok Kohei přes řeku, který zastavil od jihu se blížící tankové posily. Problém britské výroby u posledního strategického města vyřešil příjezd Chi-ro, 105mm děl a závěrečný útok letectva i přes PLO. Poslední strategické město padlo před těsně Vánocemi roku 1932.
Hodnocení vlastního velení:
Příprava na bitvu mohla být lepší - bez tréninku proti živém nepříteli člověk může jen hádat, jak moc musí spěchat, kolik má času. Vzhledem k tomu a též kvůli zvýšenému obsahu etanolu v několika z prvních tahů jsem začal poměrně agresivně. Díky tomu jsem hned na počátku ztratil několik jednotek bez většího efektu - prostě tam bylo několik zbytečných útoků. Musím říct, že po úvodu jsem byl k výsledku trochu skeptický. Agresivní bylo i vyřazení letectva, ale za tu cenu myslím stálo připravit zkušeného protivníka o potenciálně velmi nebezpečnou zbraň. Ze svého velení bych zřejmě vyzdvihl povedené, a snad i nečekané útoky hůře prostupným terénem a provedené obchvaty. Dobrá byla distribuce sil pro závěrečné dobývání posledních cílů. Co by zajisté šlo zlepšit je schopnost koncentrace sil a zasazení drtivého úderu obraně. Někdy jsem také nechal letectvo příliš zahálet či zbytečně přelétávat z bojiště na bojiště. Následkem bylo, že se do konce bojovalo ve všech rozích mapy a dlouho též ve středu. Na druhou stranu, důležité cíle se mi podařilo zajistit i s časovou rezervou. Celkově hodnotím své velení pozitivně, strategické úkoly splněny, taktické chybky se stále ještě nepodařilo vymítit, ale učím se, je to lepší.
Charakteristika protihráče:
Musím říct, že jsem měl opět štěstí na zkušeného generála. Hartmann předváděl výborně konsolidovanou, aktivní obranu. Vše bylo dobře kryté, nic nedával zadarmo, pro své letectvo jsem občas marně hledal nechráněné cíle. Všechny obrané skupiny byly kompaktní a ukázkově předváděl rotaci poškozených jednotek. Když kousl, bolelo to a nekousal zbytečně. Kdybych měl hledat příčiny jeho neúspěchu, napadá mě, že mi mohl více znepříjemnit či se pokusit zamezit mým obchvatům, díky kterým jsem získal čas. Myslím, že mohl trochu lépe investovat prestiž - místo podpory nepříjemné, ale už ne tolik nebezpečné skupiny na jihozápadě by mě nové Vickersy uškodili u Charbinu či Tchao-nanu, nebo nejvzdálenějších strategických městech. Body poslední obrany byly zvoleny dobře a přiměřeně bráněny, ale já už na ně měl dost času a stačilo mi pomalu odmílat obranu. Snad jedinou konkrétní chybu, kterou jsem zpozoroval, bylo opomenutí či podcenění obrany strategického Kchaj-lu. Každopádně, byl to tvrdý, těžký a napínavý boj se zajímavým vývojem. Málo kdy je vidět bitvu s tolika ohnisky střetů. Děkuji Harte, obě bitvy byly zážitkem.
